Věříte pohádkám?
Nezapomněli jsme na někoho? Tato pětina národa kvalitativně usazená v bahnu globalismu a eurohujerství možná ještě dokáže tleskat bludům plynoucím z prolhaných úst Petra Fialy.
Nezapomněli jsme na někoho? Tato pětina národa kvalitativně usazená v bahnu globalismu a eurohujerství možná ještě dokáže tleskat bludům plynoucím z prolhaných úst Petra Fialy.
K událostem na Karlově univerzitě už se vyjádřil snad každý, což svědčí o tom, že tento čin hluboce zasáhnul českou společnost.
S blížícím se koncem roku se objevuje stále více snah pozitivně zrekapitulovat vlastní vládnutí. Snad nikdy s výjimkou chvály nadstoprocentního plnění úkolů pětiletky v dobách socialismu jsme neslyšeli tolik falešného sebeuspokojení, jako když spustí Fiala, Pekarová Adamová, Rakušan či Jurečka.
Naše média přinesla fotografie dvou po prezidentovi Pavlovi nejvyšších ústavních činitelů srovnatelných postavením s premiérem Fialou. Tedy předsedů obou komor Parlamentu České republiky Adamové Pekarové a Vystrčila. Na nich jsou zachyceni při návštěvě Kyjeva a Tel Avivu.
Píše se rok 2023. Vládní arogance vycházející z většiny Pětikoalice v Parlamentu ČR se stupňuje.
Zásadní problémy, které má Česká republika, už asi naše nejvyšší ústavní činitele moc nezajímají. Svou rodnou hroudu a její obyvatele považují především za zdroj peněz, které později rozhazují tam, kde se chtějí ukázat.
Je evidentní, že se Evropané začínají probouzet. Jestliže v České republice jsou největším problémem tristní ekonomická situace obyvatelstva a celé země, vysoké ceny energie, potravin, pohonných hmot vzhledem k úrovni příjmů, rekordní inflace a rozklad celkového hospodářství, pak v Západní Evropě se hlavním průšvihem jeví být nejen dopady vycházející ze sankcí vůči Rusku, ale především otevřené dveře migrantům.
Na pondělí se chystá po dlouhé době skutečná stávka. Bohužel odbory už dávno nejsou zásadním atributem možnosti ovlivnit vládu, protože ty největší odborové organizace zanikly či snížily svou sílu likvidací většiny průmyslu, přesto je ve velkých firmách či ve státním sektoru stále dost odborářů na to, aby mohli jít do stávky.
Od tzv. Sametové revoluce, která de facto žádnou revolucí nebyla, ale šlo o naplánované předání moci s příslibem vůdcům bývalého režimu a jim sloužícím, že se jim nic nestane, což bylo urychleným spálením tajných složek STB podpořeno.
Nacházíme se v době, kdy nám největší zločinci nastavují normy, jak máme žít.