Česko hrdinně dodává smrtící zbraně, aniž se stará o to, nač jsou použity
Dmitrij Poljanskij obvinil českého ministra zahraničí ze zbabělosti
Dmitrij Poljanskij obvinil českého ministra zahraničí ze zbabělosti
„Dehumanizace – soubor procedur, postupů a technik, které vedou k utlumení vyšších lidských mravních kvalit, posilují agresivní vzorce chování a ve svých důsledcích vedou ke zlu. Účelem dehumanizace. je proměnit osobnost druhého v ne-lidský objekt.“
Prezident Putin na zasedání ruské bezpečnostní rady obvinil Spojené státy z odpovědnosti za konflikty na Ukrajině, v Izraeli a antisemitské nepokoje v Machačkale.
Od útoků Hamásu na Izrael a reakci izraelské armády na ně se v Německu (nejen – pozn. překl.) diskutuje o antisemitismu. Ale problém v takto vyjadřované podobě vůbec neexistuje. To jsou slova Toma J. Wellbrocka, která vepsal do záhlaví článku „Problém antisemitismu aneb proč je neustálé černobílé vidění toxické“.
Caitlin Johnstoneová se omlouvá předem, pokud z ní tento článek udělá v něčích očích přívrženkyni teroristů, ale podle jejího skromného názoru jsou genocidní masakry špatné. Je zvláštní, že postoje, které odsuzují genocidu, se musí obhajovat, zatímco její příznivci mají podporu mainstreamových i většiny alternativních médií.
“Izrael nejenže decimuje Gazu nálety, ale používá nejstarší a nejkrutější válečnou zbraň – hladovění. Poselství Izraele v předvečer pozemní invaze je jasné. Opustit Gazu nebo zemřít.“, napsal 22. října americký novinář Chris Hedges, nositel Pulizterovy ceny, v článku na svém webu Chris Hedges´ Report.
Opět jsem sáhla ke Caitlin Johnstoneové, která je mi blízká nejen svým humanismem, ale také pohledem na svobodu slova. Dnes ji šokovalo to samé, co mě:
Nabízím volný překlad článku Stefana Beiga z rakouského Exxpressu:
Tak by se dal parafrázovat titulek článku na serveru Politico o tom, kterak boj proti Sovětskému svazu ospravedlňuje vše. Pozorně si všimněte, že o vraždění Poláků a Židů tam není ani slovo.
Od pondělního rána sleduji nářek a vyhrožování v mainstreamovém evropském i americkém tisku, a naopak naději a radost v evropském tisku dezolátním. Mluvím o hodnocení slovenských voleb – tedy pokud si jich, pravda, všimli.