Vladislav Černík
22. 1. 2014 psáno pro Vaše věc
Právě zaslouženě sympatická a známá tvář může svádět ČSSD (nikoliv J. K.) k efektu španělské stěny, za kterou se mění špinavé prádlo mezi po sobě jdoucími hereckými (tedy politickými) vystoupeními či jednáními.
Jistým instruktivním příkladem takového efektu jsou t.č. některé obchodní řetězce, kde pohodové plakáty se známými celebritami mnohdy překrývají tamní nepříliš dobré pracovní vztahy a podmínky, ba i občasný podraz na zákazníka.
A. Mitrofanov minulý týden popsal v Právu nominaci J. Kellera coby lídra za ČSSD do Europarlamentu jako dobré a moudré rozhodnutí. K tomu je třeba dodat, že J.Keller coby nestraník není asi zběhlý v politickém lobbyingu, ale tuto pro Europarlament silně potřebnou dovednost dovede dokonale vyvážit svou jasnou argumentací se svěží dikcí. Takovou dikcí, že při ní usíná jen leda K. Schwarzenberg, který ostatně již usíná i při svém vlastním expozé. Za sebe jasně dodávám, Kellerovu kandidaturu zřetelně vítám a také dobře vím o řadě pozitivních reakcí, nejen z řad členů ČSSD.
Ovšem zaslouženě sympatická a známá tvář může svádět ČSSD k efektu španělské stěny, za kterou se mění špinavé prádlo mezi po sobě jdoucími hereckými (tedy politickými) vystoupeními či jednáními. Jistým instruktivním příkladem takového efektu jsou t.č. některé obchodní řetězce, kde pohodové plakáty se známými celebritami mnohdy překrývají tamní nepříliš dobré pracovní vztahy a podmínky, ba i občasný podraz na zákazníka.
Pro ČSSD jakožto stranu spíše eurooptimistickou (někdy i některými označovanou až za eurohurejskou) jsou eurovolby spíše než (euro)pohodovové, (euro)neuralgické.
A navíc nyní budou probíhat v období, které není pro ČSSD nijak jednoduché a šéf strany a nyní i pověřený premiér, kulantně řečeno (skoro masochisticky, neboť si tím sám pod sebou podlamuje stoličku), dost váhá s realizací slibů, které sám při potírání vnitrostranického puče dal, např.:
– zprvu vnitrostranická přímá demokracie, pak i prosazování referenda (nejen pro církevní restituce),
– analýza parl.voleb 2013, která by následně přinesla podněty i pro vládní angažmá,
– revize bohumínské strategie, která by působila rozhodně důvěryhodněji než nějaký účelový Lex Babiš.
Proto otázka, zda ČSSD nevyužije portrét J. K. spíše utilitaristicky než programaticky je rozhodně namístě.
Úvaha byla původně v mírně pokráceném znění psána pro deník Právo, kam také organicky patří. Redaktor Práva ji zamítl s tak nějak „nesilnomyslným“ zdůvodněním, že kritizuje to, co se realizovat dosud ani nemohlo. Redaktor, jehož rozhled a schopnost číst i mezi řádky dává vyniknout tomu, že musel zákonitě poznat, že jsem nijak nezmiňoval realizaci, ale jasně poukazoval na nenastartování oněch bodů.
Právo samo, aby nějak udrželo svou prodejnost, ostatně onoho efektu španělské stěny dost u J. K. využívalo. Citujmež z Facebooku:
Vojtěch Klusáček: Při čtení Práva jsem se drahněkrát podivoval, jak často dělají sobotní celostránkový rozhovor s Kalouskem a navíc jak krotké otázky mu kladou, těm podstatným se vyhýbajíce jak čert kříži.
Čtenář (a těch je hodně!) mající v oblibě J. Kellera (a je mít za co!) pak bohužel i mimoděk zabloudil na nekritiku (kryptoadoraci) Miroslava Kalouska a tak účele (sice neprávem avšak Právem) bylo dosaženo. A jiní čtenáři také tak trošku pozapomněli, o čem všem Právo (neprávem!) nepíše,
a když už (manipulativně) píše (spíše se zmiňuje), tak dotčeným prostor nedává,
ovšem současně se (třeba) Kalouska nijak nedotýkajíc.
Pro ty, kteří mne mohou vinit, z nějaké (třeba implicitní) Paroubkofilie, mohu jen dodat, že si mohou právě zde na vasevec.cz vyhledat, kolikrát jsem se zde s vydavatelem J. Paroubkem střetl. Dopředu však vím, že mnozí tací si to vyhledávat nebudou. Když mám názor, tak proč si ho kazit nějakými protipříklady, že?
