Američtí koučové Vitalije Klička

Alexander Savchenko 23. 1. 2014   Strategic Culture
V nezávislé Ukrajině se stalo celkem běžným, že neexistuje jediné vládní ministerstvo nebo agentura a ani politická strana, kromě komunistů, kde se usadili “tiší Američané,” nebo Britové, nebo Němci, aby ukrajinským politikům a činitelům říkali, jak mají vést zemi.

A to se nejspíš nezmění, pokud se dalším prezidentem země stane Vitalij Kličko. Tohle utrpění se nejspíše ukáže naplno. Bez žádných vědomostí nebo zkušeností ve vedení země se Kličko nepochybně stane figurkou v rukách lidí, kteří jej vyzdvihnou na vrchol státní hierarchie a usadí se ve stínu jeho “trůnu.” Mezi nimi budou američtí konzultanti, kteří se stranou UDAR spolupracují. Je to zajímavý pohled jaké společnosti stojí mezi Kličkem, Americkým Kongresem a americkými vládními agenturami, které samozřejmě radí jeho personálu při organizaci předčasné politické kampaně…

Podle politického stratéga UDAR Rostislava Pavlenka až do nedávna strana spolupracovala s americkou společností PBN, která se specializuje na oblast “strategických komunikací” na trzích Ruska, Ukrajiny a dalších zemí CIS. Podle stránky PBN jsou klíčovými oblastmi aktivit společnosti “korporátní a krizové komunikace, veřejné a vládní vztahy a finanční komunikace a investorské vztahy.”

Když zvážíme, že v radě ředitelů PBN stojí takoví lidé jako bývalý tiskový mluvčí Michalije Gorbačeva Georgy Oganov a předseda rady ředitelů mezinárodní investiční společnosti Capital Bernard Sucher, je rozumné se domnívat, že PBN je jednou z těch západních organizací, které se samy přilepily jako pijavice k post-sovětským zemím, aby z nich sály peníze do amerických bank pomocí konexí ve vyšších vrstvách vlády a velkých podniků.

Ukrajinská kancelář společnosti je vedena americkým občanem Myronem Wasylykem, bývalým zaměstnancem Ministerstva zahraničí, členem dozorčí rady Eurasia Foundation napojené na americké zpravodajské služby, členem dozorčí rady International Centre for Policy Studies, který byl založen z peněz George Sorose. Tohle centrum mimichodem přispělo návrhem pro dohodu o volném obchodu mezi Ukrajinou a EU, kterou prezident Ukrajina považoval za hrozbu národním zájmům země.

Wasylykova žena, Maria Ionova, byla od roku 2012 zástupcem Verkhovna Rada pro UDAR. Samozřejmě není jasné, proč se z malé podnikatelky a zástupce asistenta v roce 2005 náhle stala konzultantkou ukrajinského prezidenta (!) a následně členka jeho administrace. Tohle ukazuje, jakou moc šéf ukrajinské kanceláře PBN po “oranžové revoluci” měl.

Po vytvoření UDAR začala PBN spolupracovat s týmem Vitalije Klička, pomohla mu navázat kontakty s Bílým domem, Kongresem, Ministerstvem zahraničí a Americkou Národní bezpečnostní radou. Pro lídra strany a jeho asistenty zařídila několik návštěv Washingtonu. Byla to ta společnost, která Klička představila senátoru Johnu McCainovi a dalším činitelům Ministerstva zahraničí a Národní bezpečnostní tady, kteří na cokoliv spojené s Ruskem reagují velmi nervózně.

Při pomoci Vitaliji Kličkovi v navázání kontaktů s americkým establishmentem spoléhala šéfka ukrajinské kanceláře PBN Fiona Hill, která patří do nejreakčnějšího křídla amerických neokonzervativců, na své dlouhodobé zaměstnání v Eurasia Foundation. Je nezjnámější pro svou podporu akcí wahabistů v Čečensku, vymýšlela obhajování teroristického útoku v Beslanu a při slyšení amerického kongresu odporovala označení islamistické skupiny Hizb ut-Tahrir za teroristickou skupinu. Během úřadování George W.Bushe byla Fiona Hill v Národní bezpečnostní radě národním zpravodajským činitelem pro Rusko a Eurasii. Udržuje si úzké vazby na ukrajinskou diasporu a považuje se za velkého příltele Ukrajiny (z nějakého důvodu jen nacionalistické části).

A tak pokud Vitalik Kličko bude prezidentem (a vypadá to, že Washington pro to naléhá, jak už Arseniy Yatsenyuk a Oleh Tyahnybok naznačují), příležitosti společnosti PBN budou skvělé jako byly během úřadování Juščenka. Ale možná taky ne. Protože podle vševědoucího ukrajinského politologa Kosta Bondarenka UDAR nedávno začal pracovat s jinou americkou společností, Greenberg Quinlan Rosner (GQR).

Greenberg Quinlan Rosner je ještě větší konzultační skupina operující v 80ti zemích. Dělá podobné věci jako PBN. Možná ale hlavním rozdílem mezi ní a PBN je to, že GCR je jako organizace Myrona Wasylyna orientovaná spíše na Demokratickou stranu než na Republikánskou.

Rozhodnutí nahradit amerického kouče dalším je pravděpodobně spojeno s faktem, že čím víc se ukrajinské volby přiblíží, lidí v UDAR začnou chápat, že se Vitalij Kličko musí spoléhat převážně na americké demokraty, kteří budou v roce 2015 pořád v Bílém domě. Takže přeorientováním na Greenberg Quinlan Rosner, která se účastnila volebních kampaní amerického prezidenta Billa Clintona a prezidentského kandidáta Al Gora a pomohla Demokratům v kongresových a guvernérských volbách, je chytrým krokem.

GQR není Ukrajině nováčkem, nebo Sovětskému svazu všeobecně. V roce 2007 společnost pracovala se stranou Naše Ukrajina. Výsledky strany byly žalostné, ale když UDAR vybíral nového partnera, hrály hlavní roli staré konexe. Nezáleželo, že předchozí politické kampaně GQR skončily selháním; některé příjemné aspekty spolupráce očividně zůstaly ve vzpomínkách ukrajinských a amerických kolegů. Možná bylo potěšením “rozdělit” předvolební rozpočet strany, kdo ví? Taková tajemství jsou v týmu politických konzultantů velice přísně střežena.

GQR má také úsěchy v provádění prezidentských a parlamentních kampaní v několika dalších zemích. Měly úspěch např. v Rumunsku, Německu a Velké Británii, kde má GQR pořád konexe ve vládách a politických kruzích. A tohle značně zvýší spektrum příležitostí pro poskytování služeb budoucímu prezidentovi Ukrajiny, pokud pro Klička půjde vše dobře. Alespoň na chvíli. Mikheil Saakashvili byl přiveden GQR k moci a pak byl učen vládnout Gruzii podle amerických pravidel, dokud Gruzínci neměli dost.

Jak se všechno vyvine je těžké říct. Možná stejně jako s Gruzií bude mít Ukrajina další Maidanovou revoluci. Protože nezáleží na tom, kolikrát někdo změní americké kouče, výsledek bude pořád stejný – nebude to ve prospěch země, kterou vedou.