Pravý sektor v Oděse: přes 40 mrtvých. Začíná občanská válka?

Avatar
Původní autoři

Tereza Spencerová
2. 5. literárky
V Oděse Pravý sektor zkouší to, čeho není schopna pravidelná armáda, která ve Slavjansku bez většího úspěchu jen přišla o dva vrtulníky – vyprovokovat Rusko k vojenské reakci v rámci opakovaně slibované “ochraně ruského obyvatelstva”. A tudíž k invazi na Ukrajinu, což by určilo jednoznačného viníka celé ukrajinské krize.
Po několika dnech napjatého klidu, během něhož kyjevský prezident Oleksandr Turčinov připustil, že jeho armáda je vůči šíření vzpoury na východě země „bezmocná“ (ale prý jen kvůli tomu, že s demonstranty „aktivně spolupracuje místní policie“), se Kyjev odhodlal k druhému pokusu. Páteční vojenská ofenzíva proti vzbouřenému východu zvaná „druhá fáze protiteroristické operace“, svým způsobem ale podle všeho skončila ještě týž den a přinesla povážlivé výsledky.
Ukrajinská armáda si za svůj cíl (pro jistotu?) vybrala menší ze vzbouřených měst, Slavjansk (má něco přes 100 tisíc obyvatel, zatímco třeba Luhansk bezmála půl milionu a Doněck skoro milion). Ačkoli není jasné, kolik rebelů ve zbrani Slavjansk vůbec brání, Turčinov po několika hodinách mluvil o „mnoha mrtvých“ rebelech, což ovšem v praxi nejspíš bude znamenat, že vojáci zabili nejméně jednoho z nich, což je číslo obecně potvrzené ze všech zúčastněných stran. Armáda přitom sama ale přišla o dva vojákydva vrtulníky, což se zdá být poměrně vysoká cena za útok armády, která sama nemá funkční bojové techniky nazbyt a část z ní už vojáci beztak před dvěma týdny přenechali vzbouřencům v rámci „první etapy“ protiteroristické ofenzívy. Turčinov sice tvrdí, že armáda město obklíčila, že „operace“ pokračuje a že vojáci obsadili všechny okolní checkpointy a zmocnili se rovněžtelevizního vysílače, ale situace má k nějakému válečnému triumfu daleko, spíš se mění ve skutečné drama, které by se mohlo stát symbolem současné situace – jak hlásí BBC přímo z místa, stovky neozbrojených obyvatel se staví vojákům do cesty a vyzývají je, aby si do nich tedy vystřelili, když už mají tu potřebu střílet do obyčejných lidí…
To má opravdu daleko k „třetí světové válce s Ruskem“, kterou usilovně prorokuje kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk. (Právě tohoto muže prý Západ vnutil všem kandidátům na post prezidenta coby premiéra i případné budoucí ukrajinské vlády.)
A tady je zřejmě jádro pudla. Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua se ofenzívy účastní 11 tisíc vojáků, 160 tanků, 230 bojových vozidel pěchoty a také letectvo. Naopak ruskojazyčné „sebeobranné síly“ mají prý jen asi 2000 mužů a ti mají asi 100 kusů střelných zbraní, vesměs ukořistěných z místních policejních stanic. Tato čísla nelze brát (vzhledem k jejich zdroji) za bernou minci, nicméně jakýsi obrázek přece jen poskytují. Například Saker na svém blogu upozorňuje, že překonat barikády ve městech by dokázala jediná výsadková divize, ale přesto se nic takového neděje. Lze to podle něj vysvětlit jednak tím, že rebelové a vojáci po sobě prostě střílet nechtějí, i když k tomu mají rozkaz, protože přece jen mezi sebou pociťují jakési vazby (a jsou prý vesměs v neustálém telefonickém či radiovém kontaktu), ale zároveň i tím, že ukrajinská armáda je po 22 letech „budování demokracie“ totálně rozkradená a v rozkladu: Jídlo vojákům zajišťují rolníci z okolních vesnic, kteří je přivážejí na povozech, nebo obchody. Některé vrtulníky nelétají kvůli nedostatku paliva. Aby se vojáci zahřáli, musejí pálit pneumatiky, čímž ale prozrazují své pozice případným snajprům…
Za této situace se Kyjev rozhodl změnit pravidla hry a obnovil brannou povinnost pro všechny muže ve věku 18 až 25 let s cílem „bránit územní celistvost“ země. Zatímco tak armáda může podle odhadů v dohledné době získat 130 tisíc až milion mužů, faktem zůstává, že si zkrachovalý Kyjev takovou armádu ani nemůže dovolit – nemá pro ni ani výstroj, ani výzbroj, a už vůbec není jasné, do jaké míry budou branci ochotni střílet do civilních demonstrantů. A co víc, pokud chce Kyjev mermomocí zamířit směrem na Západ, měl by nejspíš pochopit, že armády nejsou určeny k potlačování domácích rebelií, ať už bude řeč o východě země, nebo o Pravém sektoru a dalších banderovcích na západě území, k jejichž potlačení bude muset dřív nebo později Kyjev přistoupit také. (Byť Barack Obama rozhodnutí Kyjeva vyslat armádu na vlastní občany aktuálně podpořil, protože to očividně nejsou občané, ale „skupiny podporované Ruskem“.)
Jedno je ale přitom vcelku jisté, s obnovením povinné vojny, která jinak měla shodou okolností skončit letos, hrozí, že se ukrajinská armáda stane armádou „etnickou“ – službě se budou určitě méně vyhýbat lidé z „ukrajinského“ západu země, zatímco ruskojazyčné obyvatele východu nejspíš nechá požadavek splnění všeobecné branné povinnosti chladnými. Branná povinnost se tak de facto promění ve volný výdej zbraní jedné ze dvou znesvářených skupin.