Svět jako továrna na popelníčky.

Miroslav Kodet
19. 5. 2014 Zvědavec
„Odtržení Kosova od Srbska a Krymu od Ukrajiny nelze spolu srovnávat,“ prohlašuje americká administrativa a pražská natoidní kavárna.
Když se jich zeptáte, proč to nelze, odpoví většinou: „Proto, že to nejde vůbec srovnávat!“ Silný argument.

Pomohu jim a dodám věcné důvody: tyto dvě záležitosti nelze srovnávat proto, že by – pro dosažení reciprocity – muselo nejprve Rusko dva měsíce nepřetržitě bombardovat západní část Ukrajiny včetně Lvova a Kyjeva, zabít přibližně dva tisíce civilistů, zlikvidovat čínské velvyslanectví, budovu televize, přibrat pár nemocnic, školek a nějaký ten most. Pak by se teprve dalo hovořit o srovnatelných událostech.

V polovině devatenáctého století ukradly Spojené státy Mexiku obrovská území na jihu země. Včetně Texasu, výhradního dodavatele nejhloupějších prezidentů do Bílého domu. Dvě století předtím ukradly Indiánům celou Ameriku – a ani jim to nepřišlo. USA mají po všech světadílech rozmístěno přes sedm set vojenských základen s půlmilionem personálu. Intervenovaly v desítkách případů, svrhávaly demokraticky zvolené vlády i diktátory, v tomto století zahájily dvě agresivní, zločinné (neboť odporující mezinárodnímu právu) války s milionem obětí mezi civilním obyvatelstvem a podněcovaly řadu dalších převratů.

Tomu se říká bilance!

Kam se na ně hrabe Vladimír Vladimírovič s Krymem, Osetií a Abcházií. Vždyť všechny tyto oblasti byly od Ruska (resp. SSSR) odtrženy za nepříliš jasných či legitimních okolností (Krym jako dílo Nikity Chruščova a Osetie coby výtvor čmárání Stalinovy tužky) a Putin je jenom získal zpátky, navíc teprve poté, co se noví pánové začali chovat jako šílená, agresivní a nevypočitatelná hovada (Saakašvili, Jaceňuk).

Prezident Obama prohlásil, že Rusko je pouze regionální mocnost. Chtěl tím patrně říci, že takový stát nemá z geopolitického a vojenského hlediska právo na zabezpečení svého území na takové úrovni, jako globální mocnost USA, a tedy je možno mu strkat pod nos základny, zbraňové a protiraketové systémy, radary – a regionální mocnost nesmí ani ceknout. (Když totéž udělal Sovětský svaz Americe s raketovou základnou na Kubě, to byl kravál! Svět se rázem ocitl doslova jenom krůček od zničující světové války.)

Poznámka: neúspěšný kandidát na prezidenta (rozkošný to termín českého mediálního teletníku) McCain prohlásil, že teď je třeba Rusko za ten Krym potrestat umístěním radaru do České republiky a antiraket do Polska. Tak jak je to tedy vlastně? Spojené státy i čeští radaroví milci (Vondra, Klvaňa, kníže, hraběnka Parkanová atd.) prohlašovali, že radar a antirakety nejsou namířeny proti Rusku, že mají sestřelovat velbloudím trusem poháněné mezikontinentální rakety Íránu. A teď najednou bychom Voloďu tím samým systémem pořádně vytrestali!?

Ale jak je to vlastně s onou regionální mocností? Rusko, jako jediný stát na světě, je schopno – díky svému strategickému jadernému potenciálu – zlikvidovat Spojené státy na prach a popel, a to hned několikrát po sobě. (Na tohle reálně existující nebezpečí totálního zničení lidstva generace narozená po roce 1980 vůbec neslyší, myslí si, že je to nějaká propagandistické bolševická hloupost.) Ruský medvěd je schopen udělat z ušlechtile protáhlých a hranatých anglosaských lebek něco, co bude vhodné k použití jenom jako popelníčky, jistě k nemalé radosti čerstvě se vylíhnuvšího hradního válečníka. Samozřejmě: to samé jsou schopny udělat z ruských kulatých hlav američtí cowboyové, i když slovanské lebky by se na popelníčky nehodily, kývaly by se, nejsou tak stabilní. Obama svou regionální lží chtěl asi naznačit (kromě hloupé urážky), že Rusko nemá ta samá práva na svou bezpečnost jako Spojené státy.

To je zcela nový přístup, který v americké politice naposled uplatňoval senátor McCarthy, když navrhoval to sovětské bolševické hnízdo srovnat se zemí. Pak se ale, pod tíhou obrovského nebezpečí vzájemného zničení, našli v SSSR i ve Spojených státech rozumní politici a řadou smluv omezili možnost jaderného holocaustu na trochu rozumnější míru.

Potom však dodal Texas do Bílého domu jeden zvlášť podařený exemplář – a svět se zase po čase ocitl v situaci, která vzdáleně připomíná továrnu na popelníčky.