Tereza Spencerová
4. 6. 2014 Literárky
Americký prezident Barack Obama přijel do Varšavy, aby vysvětlil americký pohled na ukrajinskou krizi a morálně podpořil členské státy NATO. První výsledky jsou ale rozporuplné, tím spíš v době, kdy se Vladimir Putin chystá do Francie a vylučuje připojení jihovýchodu Ukrajiny k Rusku.
Během svého evropského turné prezident USA Barack Obama požádal Kongres, aby mu vyčlenil dodatečnou miliardu dolarů k rozšíření amerických vojenských misí ve východní Evropě. Co konkrétně by měla ona miliarda zaplatit není zatím zcela zřejmé, ale americký prezident naznačil, že plánuje zesílení americké námořní přítomnosti v regionu a zrychlení rotací leteckých a pozemních sil, které jsou už v oblasti dislokovány. „Zvýšíme počet amerických vojáků – pozemních a vzdušných sil – souvisle rotujících ve spojeneckých státech střední a východní Evropy. A zesílíme naše partnerství s přáteli jako Ukrajina, Moldova a Gruzie, s cílem posílit jejich obranu,“ prohlásil.
Podle Obamy má tento krok „opětovně ujistit“ členské státy NATO ve východní Evropě o trvajících amerických závazcích, přičemž bezpečnost východní Evropy je prý pro Bílý dům „posvátná“. Rychle zareagovalo i NATO. Po měsících předpovídání „bezprostřední“ ruské invaze na Ukrajinu šéf Severoatlantické aliance Anders Fogh Rasmussen ani nepočkal na to, jak Kongres na Obamovu žádost zareaguje, a už tento krok uvítal coby „rychlou“ reakci na „ilegální ruské vojenské operace na Ukrajině“. Ministři obrany NATO pak oznámili „plán přípravných akcí“ s cílem posílit armády členských států ve východní Evropě a „zkrácení reakčního času“ Západu na válku s Ruskem. Jak Andersen vysvětlil, tyto kroky jsou nezbytné, neboť Rusko v posledních pěti letech usilovně zbrojí, byť fakticky celkové ruské náklady na zbrojení dosahují jen deseti procent sumy, kterou na zbrojení vydává NATO.
„Jen si představte tu hrůzu: Rusové mobilizují jednotky v Rusku! Na svém území!“ ironizoval politiku Západu na své úterní pražské přednášce Noam Chomsky, podle něhož NATO slouží Washingtonu hlavně jako nástroj k ovládání Evropy. „A USA a jejich spojenci mezitím mobilizují jednotky v Polsku, Pobaltí, u hranic s Ruskem. To ale problém není. Amerika totiž věří, že vlastní svět.“
Šéf NATO podle této linie přislíbil těsnou spolupráci s nově zvoleným ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a podporu „ukrajinským reformám v bezpečnostní oblasti“, a to v době, kdy na východě Ukrajiny pokračují boje a NATO se s Ruskem konečně shodlo: obě strany jsou pevně přesvědčeny, že vinu nese protistrana. Ve čtvrtek se ale k přímému jednání po dlouhé době sejdou ministři zahraničí USA a Ruska, načež o den později přiletí do Francie Vladimir Putin, aby se zúčastnil oslav výročí vylodění v Normandii – a jednal s nejvyššími představiteli Západu. V rozhovoru pro francouzskou televizi před cestou konstatoval, že Rusko nemá v plánu připojit jihovýchod Ukrajiny: „Nikdy jsme se tím nezabývali a nezabýváme se tím ani teď. Je na současné ukrajinské vládě, aby nastolila dialog s vlastním obyvatelstvem, a to nikoli prostřednictvím zbraní, tanků a letadel, ale prostřednictvím vyjednávacího procesu.“
Krize v české vládě? Představa, že by se američtí vojáci mohli natrvalo objevit i v České republice, jak ji nastínil Obama, se ovšem nezdá ani českému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi: „ČR nic takového nepotřebuje. Myslím, že takováto přítomnost má logiku jen v návaznosti na bezpečnostní situaci. Bezpečnostní situace ČR nevyžaduje, aby u nás byly nějaké vojenské jednotky kromě armády ČR. Není to na pořadu dne a podle mého názoru to řadu let na pořadu dne být nemusí.“ ČR podle něj nebude patřit mezi země, které by volaly po posílení vojenských jednotek NATO v Evropě.
Na premiérova slova vzápětí zareagovali lidovci, podle nichž takový postoj „nebyl vládně projednán ani konzultován“ a může „vážně ohrozit vztahy v rámci visegrádské čtyřky — hlavně s Polskem, ale i dalšími spojenci v rámci NATO — mj. v Pobaltí“. Zmíněné Polsko, které opravdu požaduje trvalé americké základny na svém území a s nimi i systém „protiraketové“ obrany, je přitom v těchto otázkách v rámci visegrádské čtyřky osamoceno. Maďarsko i Slovensko totiž hlasitě odmítají byť jen další vyhlašování protiruských sankcí, a tak o americké armádě na svém území ani neuvažují.
Polský premiér Donald Tusk nicméně po varšavských jednáních s Barackem Obamou označil vztahy mezi oběma zeměmi za „zcela shodné“ a přislíbil, že Varšava nejenže sama zvýší výdaje na zbrojení, ale vyvine i tlak na ostatní členské země NATO, aby tohoto příkladu následovaly.
Podepište TTIP Barack Obama ve Varšavě rovněž zkusil posílit vývoz amerického zemního plynu, když pod heslem „energetické bezpečnosti“ vyzval Evropu, aby v rámci připravované a tajné megasmlouvy TTIP začala dovážet americké suroviny. „Bude pro Ukrajinu kriticky důležité, aby efektivně reformovala svůj energetický sektor a diverzifikovala své dodávky zemního plynu,“ prohlásil Obama. „Za nás mohu říci, že USA už schválily licence pro vývoz zemního plynu, čímž se navýší světová nabídka a z ní budou naši partneři v Evropě těžit.“
Ještě v březnu přitom jakýkoli vývoz amerického zemního plynu do Evropy vyloučil Obamův ministr energetiky Ernest Moritz. USA totiž v současnosti nemají funkční závody, které by byly s to nakládat zkapalněný zemní plyn k převozu do zámoří, a bude tomu tak s největší pravděpodobností nejméně do konce roku 2015. A Ukrajina zase nemá provozy, které by dokázaly zkapalněný plyn proměnit v plyn k použití k topení nebo v elektrárnách. A tak ministr Moritz shrnul: „Americký zemní plyn do Evropy zkrátka fyzicky proudit nebude.“ Obama ale konstatoval, že „podpis TTIP mu ulehčí vydávání dalších vývozních licencí“, čímž de facto využil ukrajinské krize k zesílení nátlaku na EU, aby vysoce kontroverzní smlouvu urychleně podepsala – bez ohledu na to, že americké úřady sice udílejí licence k vývozu plynum, ale zároveň začínají odebírat licence k samotné těžbě, neboť metodu frackingu shledávají stále nebezpečnější.
Konec starých časů Nynější střet USA a Ruska kolem Ukrajiny mezitím zajímavě shrnuje někdejší náměstek amerického ministra zahraničí, velvyslanec a zkušený vyjednavač Christopher Hill v textu nazvaném Konec nového světového řádu: „Ruská anexe Krymu a pokračující zastrašování Ukrajiny podle všeho znamenají, že končí pětadvacetileté období, které se neslo ve znamení snah přivést Rusko do většího spojenectví s euroatlantickými cíli a tradicemi. Nyní otázka zní: Co dál? Nový světový řád trval 25 let. S výjimkou krátké ruské války s Gruzií v srpnu 2008 (kterou beztak podle všeobecného názoru rozpoutalo nezodpovědné gruzínské vedení), bylo ruské podvolení se a oddanost „novému světovému řádu“, jakkoli problematické, jedním z největších výdobytků éry po studené válce. Dokonce i neochota Ruska podpořit akce Západu, jako byly Bosna a Kosovo v 90. letech, vycházela z argumentů, které lze slyšet i v jiných evropských zemích. Ruská demokracie má zcela jistě své chyby, ale v tomto ohledu není v postsovětském prostoru žádnou výjimkou. (…) Američané musejí nyní pochopit výzvu, jaké ze strany Ruska čelí. Rusko už podle všeho nemá dál zájem na tom, co mu Západ posledních 25 let nabízel: zvláštní status při NATO, privilegované vztahy s EU, partnerství v mezinárodním diplomatickém úsilí…“
