Dokáže Putinova diplomacie převládnout nad násilím Washingtonu?

Paul Craig Roberts
3. 7. 2014 freeglobe
Ruský prezident Vladimír Putin se pokouší zachránit svět před válkou. Měli bychom mu v tom všichni pomoci. Putinův tiskový mluvčí, Dmitry Peskov, dnes oznámil, že prezident Putin požádal ruské zákonodárce, aby zrušili jeho pověření k použití síly, které mu udělili, aby mohl ochránit obyvatele bývalých ruských území, která jsou v současné době součástí Ukrajiny, před zuřivým rusofobním násilím, jež je charakteristické pro poskoky Washingtonu z ukrajinské vlády.


Washingtonští neokonzervativci jásají. Dívají se na Putinovu diplomacii jako na výraz slabosti a strachu a vyzývají k tvrdším krokům, jež by donutily Rusko vzdát se Krymu a námořní základny v Černém moři.

Uvnitř Ruska podporuje Washington svou pátou kolonu nevládních organizací (NGO), aby podkopal za pomoci propagandy Putinovu podporu. Tato propaganda tvrdí, že Putin hanebně zradil ruské obyvatelstvo na Ukrajině. Pokud tato propaganda získá na síle, může Putin čelit pouličním protestům. Putinovo oslabení na domácí scéně by dodalo Washingtonu odvahu. Mnoho příslušníků třídy mladých, kvalifikovaných pracovníků v Rusku bylo již zasaženo touto propagandou Washingtonu. V podstatě se tito Rusové, kteří mají vymyté mozky propagandou USA, přidávají k Washingtonu, nikoliv ke Kremlu.

Putin vsadil svoji budoucnost a budoucnost své země na to, že ruská diplomacie dokáže převládnout nad úplatky, hrozbami, vydíráním a násilím Washingtonu. Putin se obrací na obyvatele západní Evropy a říká: „Já nepředstavuji problém. Rusko nepředstavuje problém. My jsme rozumní. Ignorujeme provokace Washingtonu. Chceme věci vyřešit a chceme nalézt mírové řešení.“

Washington říká: “Rusko představuje hrozbu. Putin je nový Hitler. Rusko je nepřítel. NATO a USA musejí začít s budováním vojenské obrany vůči ruské hrozbě a rychle přesunout vojska a bojové letouny na základny NATO v Evropě na hranicích s Ruskem. Schůzky G-8 se musejí konat bez účasti Ruska. Na Rusko je třeba uvalit ekonomické sankce nehledě na ztráty, které tyto sankce způsobí Evropě.“ A tak dále.

Putin říká: „Jsem zde pro vás. Pojďme to vyřešit.“

Washington říká: “Rusko je nepřítel.“

Putin ví, že Velká Británie je naprostým vazalským, loutkovým státem a že Cameron je pouze dalším prodejným politikem, stejně jako byl před ním Blair. Putinova naděje na převládnutí diplomacie nad násilím se opírá o Francii a Německo. Obě tyto země mají významné ekonomické vazby na Rusko. Německé obchodní zájmy jsou protiváhou vůči slabé vládě Merkelové, která je podřízena Washingtonu. Washington hloupě rozzlobil Francouze, když se pokusil ukrást 10 miliard z největší francouzské banky. Tato krádež, pokud by proběhla úspěšně, by zničila největší francouzskou banku a vydala by Francii všanc Wall Street.

Pokud v rámci německé a francouzské vlády stále existuje touha po uchování národní suverenity, jedna či obě země by mohly ukázat Washingtonu prostředníček a mohly by veřejně deklarovat, že si nepřejí, aby byly jejich země kvůli zájmům washingtonského impéria a kvůli finanční hegemonii amerických bank zataženy do konfliktu s Ruskem.

Putin sází na tento výsledek. Pokud by jeho sázka nevyšla a Evropa by povolila touze Washingtonu po světové hegemonii, selhala by Evropa nejen vůči Rusku, ale i sama vůči sobě, jakož i vůči zbytku světa. Rusko a Čína by se pak musely buďto podřídit Washingtonu, anebo se připravit na válku.

Vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran si nemůže dovolit prohrát válku, byla by tato válka nukleární. Jak nám objasnili vědci, život na zemi by byl v takovémto případě u konce a to nezávisle na tom, jestli by americký štít proti balistickým střelám (ABM) fungoval, či nikoliv.

A z tohoto důvodu se stavím proti politické linii Washingtonu a vyslovuji se proti jeho aroganci a přílišnému sebevědomí. Nejpravděpodobnějším výsledkem usilování Washingtonu o světovou hegemonii je vyhlazení života na zemi.