Vigen Akopjan
30. 7. 2014 zdroj
Ukrajinská katastrofa nabírá na síle, táhne do víru krize a katastrofy celou Evropu. Dnes je zřejmé, že na samotné osobě prezidenta Ukrajiny, pokud jde o naději na pozitivní vývoj v této zemi, nezávisí vůbec nic. Žádné naděje nejsou. Jsou ztraceny.
Porošenko, stejně jako jeho předchůdci Janukovyč a Juščenko, byl od prvního dne vlády vtažen do smrtící vnitřní bitvy proti všem. Svědčí o tom současná vládní krize a přítomnost dvou premiérů najednou, nemluvě o dohledu nad regiony. Hlavní odpůrce nového prezidenta – samotná Ukrajina, která ztratila státnost a imunitu, a kterou zcela zachránit konvenčními politickými nebo ekonomickými opatřeními po svržení Janukovyče, ztrátě na Krymu, a tváří v tvář rozervání ekonomických vztahů s Ruskem, není možné.
Podle USA nejde Porošenko obyčejnou cestou – ničí oblast, která dlouho živila celý zbytek Ukrajiny díky užší hospodářské integraci s Ruskem. Tento vztah se odsekává u kořene. Statisíce lidí prchají do Ruska, statisíce zůstanou bez práce a brzy se připojí k příbuzným a blízkým v RF. Na tomto pozadí Kyjev podepsal asociační dohodu s EU, která předpokládá téměř úplné přeorientování ekonomického modelu Ukrajiny, do něhož se Donbas podle všeho nevejde, a proto je Kyjevem odtrhován.
Jak uvedla ředitelka odboru trhu práce a zaměstnanosti Ministerstva sociální politiky Ukrajiny Natalija Zinkevič , uzavření 46 donbasských uhelných dolů plánované do konce roku 2017 je spojeno s plánem “na přeorientování regionu na výrobu stavebních materiálů, nástrojařství, strojírenství, zařízení pro energeticky úsporné technologie, jako jsou tepelná čerpadla a solární články, vývoj IT technologií. ” Ale to je všechno budoucnost, zejména IT-technologie, a zatím ukrajinské letectvo bombarduje obytné čtvrti měst, doly a infrastrukturu “přeorientovávaného” regionu.
Podpisem asociační dohody s EU se Kyjev dobrovolně zřekl té části obyvatel Donbasu, která spojuje naději a reálně funguje s Ruskem. Je jí předurčen osud nezaměstnaných a uprchlíků – byl spuštěn mechanismus násilné očisty Donbasu od ruského elementu. Pro větší efektivitu je válka vedena zjevně brutálními metodami, až po použití fosforových bomb. V důsledku toho USA a jejich loutka Porošenko předpokládají dva možné scénáře:
Za prvé: Donbas bez proruských obyvatel a těžkého průmyslu zůstane Ukrajině v podobě krizové oblasti, oblasti pro experimenty, včetně extrémně nebezpečných pro ekologii – získávání energetických zdrojů z břidlicových hornin.
Za druhé: Donbas – zničený a okradený – se zavěsí jako krizová zátěž na krk Rusku.
Pro USA jsou nyní přijatelné obě varianty. Zejména když mají k dispozici žolíka v podobě Igora Kolomojského, který řídí Dněpropetrovsk a Oděsu. Jsou to spojnice Ukrajiny – přístup k moři a nejpokročilejší ekonomický klastr. Samostatný dialog má s Kolomojským USA. Zdá se, že takový dialog má i Izrael – ještě jeden tajný hráč na ukrajinské politické scéně.
Samostatné setkání Kolomojského se zástupci ministerstva zahraničí a administrativy prezidenta USA v Oděse naznačují možnost rozpadu Ukrajiny ne na dvě (nepočítaje již Krym), ale na tři, nebo dokonce na čtyři části. “Balkanizace” na Ukrajině je v plném proudu. Zdá se, že v tomto komplexu se Západ snaží protlačit i řešení konfliktu v Podněstří. Je možné, že západní mocenská centra připustí výměnu Donbasu za Podněstří. Naděje na možnost takové výměny se vysvětluje extrémní aktivitou USA v problému Podněstří. Senát USA nedávno jednomyslně přijal rezoluci SR 500 o podpoře “územní celistvosti” Moldavska a odsouzení “tlaku” Ruska na Kišiněv. Rezoluce vyzývá vládu Podněstří, aby obnovila jednání o politickém urovnání konfliktu, “při respektování svrchovanosti a územní celistvosti Moldavské republiky.”
S čím počítá v této situaci Rusko? Je zřejmé, že rozhodnutí zdržet se přímé vojenské intervence na Donbasu, přijaté ruským prezidentem Vladimírem Putinem, vycházelo z úplného pochopení situace, cílů a úkolů sil, zapojených do ukrajinské krize. Je také zřejmé, že Rusko dosáhlo v dlouhotrvajícím boji za území bývalé Ukrajiny nejdůležitějšího a strategicky nepostradatelného vítězství – vrácení do své struktury Krymu. Dnes je každý nucen přiznat, že obnovení kontroly Ruské federace nad supermilitarizovaným a potenciálně výbušným v souvislosti s národnostním složením Krymem znamenalo krok ke stabilizaci situace v celé oblasti Černého moře. To uznalo i Turecko, která nezačalo rozvíjet problematiku krymských Tatarů v politické rovině. Můžeme si představit, jaké důsledky by hrozily při pokusu ukrajinských ozbrojených sil převzít kontrolu nad Sevastopolem nebo, například, při další výbušné práci tzv. Krymsko-tatarského medžlisu, hlava kterého je dnes vyznamenávána západními vůdci.
Čím dál víc je zřejmé, že Porošenko prohraje válku a na Donbasu. Kruté útoky na mírumilovná města a obce to jenom potvrzují. Odpor Donbasu bude věčný a vzrůstající, a zdroje Kyjeva jsou téměř vyčerpány. Nová politická krize, nové volby, nová revoluce – každý další prezident je slabou postavou v centru smrtelného boje všech proti všem – bez hybné síly a příležitostí ke stabilizaci státního systému vzhledem k její absenci od roku 2004.
Co má Rusko dál dělat v dané situaci? Aktivně budovat “South Stream”! Tento projekt je dnes z hlediska geopolitického významu ekvivalentní s faktorem samotné Ukrajiny. Zcela přesně a zřetelně to ukázala návštěva prezidenta Vladimíra Putina v Rakousku a podepsání dohody o rakouské části projektu. Německo je již pojištěno vůči zhroucení GTS Ukrajiny prostřednictvím “Nord Stream”. Rusko dává šanci ostatním zemím Evropy diverzifikovat kanály poskytování ruského plynu zbavením se nestabilního a nebezpečného ukrajinského tranzitu. Toto je ve hře.
Právě to nejvíce nechtějí USA, které přesvědčují své východoevropské loutky, například Polsko a Bulharsko, k boji proti projektu, to znamená k působení proti energetické bezpečnosti na evropském kontinentu. V tomto případě je nejvíce zarážející, že právě Bulhaři budou nakonec muset v zimě mrznout. Je to velmi podobné tomu, co je dnes v Polsku. Ministr zahraničních věcí této země Radoslaw Sikorski nadále veřejně vyzývá USA, aby zvýšily svou vojenskou přítomnost na polském území, a v kuluárech nazývá takovou zahraniční politiku chybnou a ponižující pro Poláky. To znamená, že sám sebe ponižuje a staví do nepříznivé pozice v zájmu USA.
Boj mezi Ruskem, EU a USA o Ukrajinu se mění v boj Ruska a ve Spojených států o Evropu. Spojené státy usilují o zotročení Evropy a Rusko – o její osvobození od vnějšího diktátu. EU sama o sobě jako sdružení zemí s různými zájmy zahraniční politiky a vektorů se snaží předvést jakýsi nemotorný pokus vyvážených zájmů vnějších hráčů. Incident se zničením civilního letadla na obloze nad Doněckem – to je právě úder po této vratké rovnováze v Evropě. Zájem USA o tuto provokaci byl zřejmý. Je to vidět na reakci. Možnost, že se na tom podílel Kolomojský ovládající region, ze kterého byl letoun řízen dispečery – vyslovená verze, ale ani USA se k tomu nevyjádřily ani sám Kolomojský.
USA – vyháněné z Blízkého východu, kde zapálily obrovský oheň války, přeorientovaly své úsilí na Evropu. Američtí stratégové vidí svoji spásu pouze ve válce. To už dnes chápou všichni. Proto jsou dnes iniciativy Egypta k překonání krize na Blízkém východě významnější než iniciativy Johna Kerryho . Vojákům se v Egyptě podařilo potlačit režim “Muslimského bratrstva”, který přišel k moci s USA podporovanou “demokratickou vlnou”. Ukrajina takovou armádu nemá, po dobu ” самостийности ” (samostatnosti) ji projedli. Nacionalisté se dostali do čela. USA počítají s tím, že si zaberou Ukrajinu, Rusku nechají planoucí Donbas. Ale to je kombinace předurčená k nezdaru. Donbas a Abcházie – to jsou dvě různé záležitosti. Rusko se v případě s Ukrajinou nemůže spokojit pouze s Donbasem. Proto se, na pozadí nezasahování Ruska, lidové rozhořčení v mnohamiliónové Ukrajině ze zločinecké proamerické politiky ukrajinských elit musí na konci, po tolika mrtvých a rozvratu, probudit. A tehdy se stane, co řekl Putin. Ruská armáda půjde do Kyjeva za lidmi!
Vigen Akopjan je šéfredaktor IA Regnum
