Čeho chce Rusko dosáhnout sankcemi

Avatar
Původní autoři

10. 8. 2014  /  zdroj

Sankční válka západu s Ruskem přestala být jednostrannou. Moskva udělala první odvetné kroky a dala najevo, že je v tom ochotna pokračovat. Všechno, co se teď odehrává, se dá označit za předvídatelné, logické a dokonce nevyhnutelné.

Tato nevyhnutelnost ale nemění nic na tom, že to, co se děje, je velice smutné. V srpnu roku 2014, se stejně jako v roce 1914 Evropa dostala do válečného stavu. I když teď je to zatím válka ekonomická.

Ruská vláda ujišťuje, že embargo na dovoz potravin ze zemí, které uvalily sankce na Rusko, bude ruské ekonomice a spotřebitelům jen ku prospěchu. Možné to je. S tím, že Rusko dováželo příliš mnoho potravin ze zahraničí, souhlasí mnozí experti stoprocentně.

To ale nemění nic na tom nejdůležitějším. Výměna sankčních úderů je vzájemně škodlivá a vzájemně kontraproduktivní. Podobná výměna úderů vyvolává chaos v už dobře fungujících mechanismech ekonomických vztahů. Takové nepřátelství narušuje vztahy mezi národy.

Nikdo si nepřeje, aby válka roku 2014 trvala tak dlouho, jako první světová. Je zřejmé, že dřív nebo později skončí konfrontace mezi Ruskem a Západem kompromisem. Proč tedy odkládat kompromis na zítřek, když ho lze dosáhnout už dnes?

S tím souhlasí většina politických hráčů v Rusku i Evropské unii a dokonce i jednotliví političtí hráči ve Washingtonu. Všechno ale naráží na jednu „maličkost“ – podmínky tohoto kompromisu.

Existuje východisko ze slepé uličky? Samozřejmě. Vůbec ale nespočívá v tom, že se jedna strana musí vzdát.

Rusko se nevzdává. Rusové jsou zvyklí na odříkání a těžkosti. Dokážou se obětovat pro tu věc, kterou pokládají za správnou. Vzdát se ale nechce ani Západ.

V daném případě vychází optimismus ze zdravého smyslu. Z toho, že nechceme opakovat chyby z minulosti. Z pudu sebezáchovy. Z toho, že vysoké morální zásady, které tak rádi deklarují západní politici, nejsou pro některé z nich pouhým prázdným slovem.

Evropa se musí pokusit pochopit logiku ruského postoje. Zatím to EU kategoricky odmítá. Místo seriózního rozboru příčin nesmírně těžké poltické krize na Ukrajině jsme svědky toho, jak se Evropa slepě podřizuje americkému postoji.

A to vyvolalo absolutně nenormální situaci. Ve středu Evropy pořádá armáda soudobého státu, která nebere ohled na oběti v řadách civilních obyvatel, absolutně nesmyslnou, rozsáhlou vojenskou operaci proti svým vlastním občanům.

Něco podobného jsme mohli pozorovat i v průběhu občanské války v Jugoslávii koncem 20. století. Tehdy ale znal průběh tragických událostí skoro každý v Evropě. Dnes tomu tak není. Civilní obyvatele Donbasu nelítostně likvidují a prostí obyvatelé Evropy o tom nevědí prakticky vůbec nic. Jejich tisk i politici se to snaží „nezdůrazňovat“.

Odpovídá podobná situace evropským ideálům? To je dost pochybné. Je to zneuctívání evropských ideálů.

Konflikt Západu a Ruska kvůli Ukrajině už zašel příliš daleko. A nějaká prostá řešení už ho zastavit nedokážou. Je už ale načase, aby se takové řešení začalo hledat.