16. 8. 2014 / zdroj Není žádným tajemstvím, že Evropa ve spěšné snaze nalézt alternativu k dominanci ruského energetického exportu aktivně usiluje o reprodukci US břidlicového zázraku (přinejmenším naoko, vždyť vzpomeňte, že před měsícem založilo Německo plány na vrtání břidlicového plynu ad acta přinejmenším do roku 2021, takže by teď najednou tento zákaz přehodnotili?). S tím je však jeden problém, a jak to tak vypadá, tak docela velký: Evropě to i v nejlepším scénáři zabere roky, než svůj břidlicový provoz rozběhne. Ve skutečnosti by podle čtvrtletní zprávy Gazpromu se středy neměla být produkce břidlicového plynu v Evropě možná dříve než v letech 2016-2018. Což je samozřejmě od Gazpromu zdvořilý způsob, jak říci, že přinejmenším po příští dva roky a nejspíš daleko déle, budou evropské mezní potřeby plynu uspokojovány touto strašlivou ruskou společností, což v důsledku toho také znamená, že přes všechno to naparování bude mít Kreml exkluzivní „právo prvního odmítnutí“, jímž bude určovat, jak to bude s ekonomickým růstem Evropy doslova stisknutím knoflíku.
„Komerční produkce břidlicového plynu v Evropě i přes pozitivní geologické průzkumy nemůže začít dříve než v letech 2016-2018. Ale objemy produkce v Evropě nepřivodí na trhu s plynem ani tak moc velké změny kvůli poklesu konvenční produkce plynu,“ uvádí tato zpráva.
Což bohužel pro Evropu znamená, že Putin bude tomuto energetikou svázanému kontinentu diktovat své podmínky po dlouhou, fakt dlouhou dobu.
Itar-Tass k tomu dodává, že i když Velká Británie upíná své naděje ke své Bowlandské pánvi, tak ale geologické prospekce břidlicového plynu v ní zatím neposkytly pozitivní výsledky, a je to komplikováno protesty veřejnosti a blízkostí velkých měst jako jsou Liverpool, Leeds a Manchester.
Produkce břidlicového plynu v Evropě může také narážet na určité problémy takové jako potřeba vyvrtat velký počet studní a používat k vytlačování přitékajícího plynu chemikálie, což by mohlo být těžké v hustě obydlené Evropě, kde má životní prostředí a bezpečnost vody v její agendě velkou prioritu.
Jaké další potenciální lokality k vrtání jsou k dispozici? Není jich moc, ale jedna stojí v popředí: Ukrajina.
Francie zakázala použití technologie hydraulického frakování k produkci břidlicového plynu už v roce 2011. Německo, Holandsko, Francie a Bulharsko se přidaly buď s úplným zákazem, nebo s částečným omezením.
Avšak vlády Polska, Británie a Ukrajiny naopak, aby povzbudily produkci břidlicového plynu, tak nabídly daňová zvýhodnění.
Ale šéfová Ukrajinské ekologické ligy Taťána Timočko varovala, že komerční produkce břidlicového plynu na Ukrajině by mohla způsobit nenapravitelné škody na prostředí. Citovala zjištění ukrajinských vědců z Národní akademie věd uvádějících, že jen jediná vrtná studna by zabrala dva hektary plochy.
Podle těchto expertů to bude znamenat seškrabání povrchu této oblasti „až na jíl“, aby se dosáhlo pevného podloží pro pracovní zařízení, přičemž by byly „nezvratně zruinovány tisíce hektarů úrodné půdy. Tato technologie (čili hydraulické štěpení podzemních zásobníků) také vyžaduje napumpování 5 000 až 20 000 kubických metrů vody s příměsí chemikálií do hloubky 3-5 kilometrů s tím, že jen 20-25% této vody se poté vrátí zpět na povrch,“ řekla.
Poté, kdy voda projde třeba i radioaktivní horninou, tak se smíšená s touto horninou, s jílem a s pískem spolu s chemikáliemi vrátí zpět na povrch, ale není jasné, jak se bude recyklovat, řekla Timošeko.
„Tahle voda se dostane zpět na povrch, ale pak co? Tady to není nic jako Marcellus Formation v Americe, kde veřejnost donutila úřady k postavení závodu na recyklaci tohoto kalu až po 15 letech. Do té doby se to vylévalo do pouště, kde na to byly nějaké jámy. Ale hustota obyvatelstva v Marcellus Formation je 2 lidé na čtvereční kilometr, ale v regionech Charkov a Doněck je to 78-84,“ řekla.
Timočko zdůraznila, že „na Ukrajině prostě není žádné místo, kam by se takovýto roztok mohl jen tak vylévat. Všechna ta špína zůstane na povrchu a otráví nám povrchovou vodu,“ varovala. Rovněž mluvila o možných důsledcích produkce v oblastech, kde se těžilo uhlí, nebo se stále ještě těží.
„Tyto doly už vytvořily člověkem zhotovené zlomy, a pokud by se tam začalo s hydraulickým frakováním, tak by se zvedla míra otřesů půdy. To jsou ta člověkem způsobená zemětřesení, o kterých mluvili Britové, a která je donutila k zastavení produkce břidlicového plynu v Anglii,“ řekla Timočko.
Takže ano, je to obtížené, sporné a nepopulární. Ale je to proveditelné. A všechno, co k tomu potřebuje, když budeme citovat Rahma Emanuela, je „krize“. Třeba taková jako je občanská válka, co zrovna probíhá nad Dněpro-doněckou pánví.
Což nás přivádí zpět k tomu, co jsme psali poslední týden července, konkrétně, že „Společnost, v níž je syn Joe Bidena ředitelem, se připravuje vrtat na Východní Ukrajině břidlicový plyn.“
Má to jen jeden problém: vrtání břidlic se bude muset situovat do oblasti Doněcké republiky, která je shodou okolností … zrovna zachvácena občanskou válkou.
Což by pro všechny, co jsou tím ještě zmateni, mělo pomoci velice jasně vykreslit celý ten širší obraz, čti rozpoložení energetických zájmů Ukrajiny, Evropy stejně jako Ruska na východní Ukrajině.
A zatímco je mapa výše dost užitečná k pochopení podkladových motivů v pozadí nejsmrtonosnějšího evropského konfliktu za dlouhé roky, tak mapa níže, je zrovna tak relevantní, pokud ne ještě více, i kdyby to mělo být jen na příští 2-4 roky.
