8. 8. 2014 zdroj Literárky
Koncem minulého měsíce CNN odvysílala rozhovor s americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou, ve kterém se mluvilo o sestřelení MH17, ale nakonec se Clintonová především věnovala tématu, jak svoji zemi vnímají sami Američané, a jak USA vnímá svět.
Debata na toto téma začala již dříve a je zřejmé, že hýbe současnými Spojenými státy. Hillary Clintonová ji sama vyvolala, když vystoupila v půli července v populární americké politické talk-show Jona Stewarta nazvané The Daily Show, kde hodlala propagovat svoji šestistránkovou autobiografickou knihu „Nesnadná rozhodnutí” (Hard Choices). Jona Stewarta, v USA populárního moderátora proslulého zejména svými vtípky, spíše zajímalo, da Clintonová hodlá kandidovat na prezidentku. V rámci toho se jí ke konci pořadu ptal, jaký je charakter zahraniční politiky USA. Současná ministryně zahraničních věcí se rozpovídala o tom, jak při vstupu do úřadu ji překvapilo, že lidé ve světě mají tak špatnou paměť a nepamatující si, co všechno USA udělaly pro Evropu a pro svět. Zapomnělo se na to, že Američané byli především osvoboditeli, porazili nacisty, bojovali za Studené války a zvítězili. „Je to náš skvělý velký příběh,” prohlásila Hillary Clintonová a dodala, že je to příběh o lidské svobodě, lidských právech a možnostech člověka. Navrhla, aby se Američané vrátili k tomuto příběhu, aby znovu sami sobě věřili a nabídli příběh světu. Podle Clintonové je v současnosti hlavním problémem to, že USA po skončení Studené války opustily informační arénu a přestaly vyprávět o svých zásluhách pro svět.
Na toto zareagoval Peter Beinart, komentátor magazínu The Atlantic, který se ve svém článku zeptal, zda během Studené války a po ní byly USA opravdu tak skvělé. Beinart upozorňuje na skutečnost, že vize Clintonové je naprosto nepřesvědčivá. Komentátor podotkl, že je lepší, když si ve světě na nic pamatovat nebudou, neboť ti, kteří si pamatují, dobře ví, že USA ve jménu antikomunismu během Studené války podporovaly diktátorské režimy od Pákistánu až po Guatemalu. Dopomohly k moci diktátorům a žhavily občanské války. Clintonová naopak v talkshow se Stewartem malovala studenou válku jako slavný boj za svobodu, jehož prostřednictvím USA inspirovaly celý svět.
Z výše uvedené Beinartovy kritiky zahraniční politiky USA vychází druhý televizní rozhovor Hillary Clintonové, tentokrát pro CNN. Ministryně přiznala, že chybné vidění sama sebe může vést k bezcharakternosti v jednání, což může způsobit, že se považujeme za mocné a na nikom závislé. Postěžovala si, že dříve, ve dvacátém století byla americká zahraniční politika více konzistentní, a to napříč všemi politickými stranami, že díky tomu se USA mohly stát ve 20. století hlavní hybnou silou za mír, prosperitu a pokrok. „Chtěli jsme vymazat Sovětský svaz a zastavit jeho směřování ke komunismu. Nechtěli jsme se jen spoléhat na budování nukleární síly a spoléhali jsme se navíc na vyprávění našeho velkého příběhu,” uvedla v rozhovoru pro CNN americká ministryně zahraničí.
Clintonová se zaštítila Václavem Havlem.
Američané podle Clintonové dříve využívali všechny možné prostředky i média. Uvedla jako příklad rozhlasové vysílání Hlasu Ameriky a nepřetržitou americkou pomoc různým zemím, do které byli všichni zaangažovaní. „Pamatuji se, jak mi Václav Havel vyprávěl, že v boji proti Sovětskému svazu, to v Československu byla americká kultura – hudba, divadelní hry – které ho nutily pokračovat v boji a pomáhalo mu to pochopit, co se vše dá udělat. Jak dobře víte, Sovětský svaz padl,” říká Hillary Clintonová.
Nelze zcela pochopit, proč uvádí v tomto bodě americká ministryně, že z vývoje byl Vladimir Putin rozezlen ( v osmdesátých letech třicátník Putin působil jako agent v bývalé NDR). Spíše Clintonová měla jmenovat některého tehdejšího sovětského politika nebo snad jde o jakousi narážku na současnou situaci, o které ale mluvila na jiném místě svého rozhovoru. „My jsme byli na koni. A cítili jsme se skvěle, že jsme to dokázali. Demokracie vyhrála. A to je konec historie,” vyprávěla svoji představu o velkém příběhu Hillary Clintonová.
Takový způsob vedení zahraniční politiky se Hillary Clintonové viditelně zamlouvá a podle jejích slov lze soudit, že na tuto tradici „vyprávění velkého příběhu” chce navázat. „Musíme se vrátit zpět a opět se dokázat prodat,” říká americká ministryně. Tento návrat nepovažuje za vůbec jednoduchý a samozřejmý a ptá se: „Za čím si stojíme, jak to zamýšlíme udělat a vést?”
Americká ministryně se snažila určitým způsobem reagovat na tvrdá slova komentátora Petera Beinarta na adresu její zahraniční politiky, když mluvila o tom, že se USA musí snažit najít pro svět cestu v boji mezi pořádkem a chaosem, mezi spoluprací a konfliktem. Sebekriticky dodala: „Nemyslím si, že bychom v tomto ohledu odváděli dobrou práci.”
Snažila se uvést, že americká politika má i své světlé stránky, na které by chtěla navázat. Jako příklad uvedla bývalého prezidenta George W. Bushe, který podle ní je velice populární v subsaharské Africe díky programu PEPFAR, což je pomoc proti AIDS. Počítá s tím, že mnozí s tím, co bývalý prezident udělal, mohou nebo nemusí souhlasit, ale Clintonová je na jeho činnost v subsaharské Africe hrdá a podle ní jsou zdejší lidé vděční USA za pomoc v boji proti HIV / AIDS.
Na závěr uvedla, že si myslí, že USA promrhají hodně času a peněz svojí snahou být všude ve světě. K tomu říká: „Myslím si, že bychom mohli být efektivnější, kdybychom si ujasnili, kdo USA vlastně jsou, za čím stojí a jaké hodnoty vyznávají. To vše spojme se získanými zkušenostmi a určením, proti jakým zájmům ve světě stojíme.
– – –
