14.8.2014 / Peter Iskenderov / zdroj
Ukrajinské úřady bijí na poplach: zprovoznění plynovodu South Stream srazí na minimum příjmy země z tranzitu ruského plynu a prakticky znehodnotí státní systém přepravy plynu.
Údaje, které ve vysílání ICTV uvedl předseda správní rady NAK „Naftogaz Ukrajiny“ Andrej Kobolev, jsou skutečně pozoruhodné. Objem plynu přicházejícího z Ruska do Evropy přes Ukrajinu již teď pokles ze 120 mld metrů krychlových za rok na 86 mld kubíků. Důvodem je zprovoznění plynovodu Nord Stream. Pokud začne fungovat i South Stream, bude muset Ukrajina zapomenout na jakékoliv významnější příjmy z tranzitu. Podle výpočtů expertů „Naftogaz Ukrajina“ nový plynovod „odebere z objemu ukrajinského tranzitu až 60 mld metrů krychlových plynu“, a v důsledku toho „se může Ukrajina ocitnout ve velmi složité situaci“. Problém není ani tak v poklesu tranzitu jako takového, ale v souběžném poklesu atraktivnosti aktiv státního systému přepravy plynu. V současné době odhaduje ukrajinská strana jeho hodnotu na 25-35 miliard dolarů. Pokud dojde k propadu u objemu tranzitu, tato hodnota poklesne, dle názoru Andreje Koboleva, „na polovinu“.
Přičemž ještě Kyjev nemá ani nyní potenciální kupce na plynovodný systém. Tato situace donutila ukrajinskou vládu opětovně předložit v parlamentu návrh zákona o provozovateli systému přepravy plynu s možnou účastí (až 49%) investorů z USA a EU, který již jednou poslanci zamítli. Je pozoruhodné, že u dokumentu, který se opět vrátil do parlamentu, sám Arsenij Jacenjuk uznal protiústavnost svého kroku, ale vysvětlil ho geopolitickými zájmy – ve smyslu, v jakém je chápe on: „I když to není v souladu s ústavou, tak aby byl takový návrh zákona přijat, aby Rusové nestavěli South Stream, aby vzrostly příjmy ukrajinského systému přepravy plynu, přepravený objem plynu, a aby Ukrajina nezmrzla, musíme se k tomuto zákonu vrátit.“ „Trvám na tom, že tento zákon o faktickém zastavení výstavby South Stream musí parlament přijmout,“ řekl Jacenjuk, aniž by upřesnil konkrétní zájemce o budoucí nákup systému přepravy plynu.
Kdo nese za vzniklou situaci vinu? Ukrajinští představitelé o tom raději mlčí, ale je známo, že hlavním důvodem byly dvě plynové války Moskvy a Kyjeva v letech 2005-2006 a 2008-2009. Plynové války byly vyvolány neochotou Ukrajiny dodržovat dohody s Ruskem ohledně ceny za plyn a nepovoleným odběrem ruského plynu určeného pro tranzit do Evropy. Situace se obzvláště zostřila v lednu 2009, kdy byl v důsledku aktivit ukrajinské strany tranzit ruského plynu do Evropy zcela zastaven. Nechuť dočkat se opakování podobného narušení dodávek donutila konkrétně Německo podpořit tentýž projekt Nord Stream, kterým byl znepokojen šéf Naftogaz Ukrajina.
Nepotvrzuje se ani spoléhání se Kyjeva na reverzní dodávky ze zemí Evropské unie. Jejich objem v červnu poklesl na polovinu: Evropané se obávají o vlastní energetickou bezpečnost. Vzniklá situace staví ukrajinskou mocenskou strukturu před volbu: buď napravit situaci a obnovit spolupráci s Ruskem coby základním dodavatelem plynu do Evropy, nebo vsadit na jiné zdroje, konkrétna na břidlicový plyn. Nicméně zde mohou Kyjev a jeho západní partneři očekávat ještě větší rozčarování.
V Evropě a na Ukrajině chybí několik klíčových faktorů, nutných k zajištění komerční efektivnosti produkce břidlicového plynu. Především jde o neexistenci velkého množství vrtných souprav, a také nutné plynovodné infrastruktury.
Ke zřeknutí se spolupráce s Ruskem nutí Ukrajinu aktivně USA, které sází na posílení vlastních pozic na ukrajinském trhu, v první řadě v oblasti rozpracovávání ložisek břidlicového plynu ve východních oblastech země. Nicméně výhody takovéto spolupráce pro Kyjev se mohou ukázat jako iluzorní, kvůli situaci na trhu a u státní infrastruktury.
Ukrajina se může sotva spolehnout i na své sousedy ve střední a východní Evropě. Třeba maďarský premiér Viktor Orbán opětovně potvrdil, že projekt South Stream odpovídá zájmům Budapešti a že se ho nehodlá zříct. Šéf maďarské vlády zdůraznil, že přestože i on podporuje Ukrajinu, tak je povinen myslet na zájmy své země, a proto se South Stream nevzdá: „Pokud plynovod South Stream musí vést přes naši zemi, aby se podpořily dobré obchodní vztahy s Ruskem, tak jsme, samozřejmě, pro South Stream“ (1).
Podobný postoj zaujímá i Srbsko. Premiér této země, Aleksandar Vučič, označil ruský projekt za „dobrý kontrakt pro Srbsko“. Připomenul, že jeho realizace přinese Bělehradu 350 milionů euro. „Ať mi někdo řekne, kde jinde bychom je ještě vydělali,“ adresoval svoji řečnickou otázku odpůrcům projektu South Stream.
Ještě rozhodněji podpořil projekt South Stream generální ředitel rakouského ropného a plynárenského koncernu OMV Gerhard Roiss. Ten je přesvědčen, že zřeknutí se realizace projektu vedením Evropské unie bude znamenat „střelení se do vlastní nohy“.
Za plynové problémy Ukrajiny nenese žádnou vinu zákeřné Rusko, ale ty protiruské síly, které činí z Kyjeva nástroj svých geopolitických her. Není vidu, že Naftogaz Ukrajina již navrhl ruskému Gazpromu obnovení rozhovorů o objemu a podmínkách tranzitu plynu přes území země na období do r. 2019…
Originál – Кто виноват в газовых проблемах Украины?
