Řád z chaosu: plán globálních elit na “Středovýchodní unii”

Avatar
Původní autoři


21. 8. 2014 / Steven MacMillan / zdroj
Střední východ býval sice pohlcován už desítky let stavem chaosu, v posledních letech je ale tento region čím dál více nestabilní kvůli Západem sponzorovaným zástupným válkám. Současná mapa Středního východu byla vytvořena v roce 1916 obskurní Syket-Picotovou dohodou, tj. ujednáním, které rozdělilo Otomany ovládaná území Sýrie, Iráku, Libanonu a Palestiny do částí kontrolovaných buď Brity, nebo Francouzi. Dnešní chaos, který na Středním východě vidíme, je výtvorem anglo-americko-izraelské mocenské osy, která se pokouší překreslit mapu tak, aby vyhovovala současným strategickým a imperiálním cílům.

Islamistický stát: Výtvor zpravodajství

Islamistický stát (IS) je kvůli své poslední teroristické kampani v Iráku, která vedla k americkým náletům na sever této země, hitem novinových titulků posledních měsíců. Co kruhy mainstreamových médií ale opomíjely, byly intimní vztahy mezi americkými zpravodajskými agenturami a IS, jelikož tyto tuto skupinu roky cvičily, vyzbrojovaly a financovaly. V roce 2012 World Net Daily obdržel úniky od jordánských činitelů, kteří referovali, že v Jordánsku američtí vojáci cvičí bojovníky ISIL (jak se této skupině tehdy říkalo), než jsou vysláni do Sýrie, aby bojovali proti Bashar al-Assadovi. Francis Boyle, profesor práva na University of Illionis už tehdy IS popsal jako „skrytou zpravodajskou operaci“, jejímž cílem je zničit Irácký stát.

Plány na překreslení map Středního východu

Strategií na Středním východě je vytvoření podmínek trvalé nestability a politiky „konstruktivního chaosu“, v němž budou národní státy zničeny, aby se mohla překreslit mapa Středního východu. IS poskytl záminku, aby se zase znovu intervenovalo do Iráku, kde intervence zajistí, že ropná pole v Erbilu budou bezpečně v rukou nadnárodních korporací místo chaotických a nefunkčních žoldnéřů. Zrovna tak jako poskytne ospravedlnění, aby USA, Británie a Francie posílily Kurdy na severu země, což ještě dále pohne s agendou „zničení Iráku jako státu“. Jak napsal minulý měsíc v úvodníku v Project Syndicate Richard Hass:

„Je čas uznat nevyhnutelnost rozdělení Iráku (tato země je teď více tahounem uplatňování íránského vlivu než zábranou proti němu) a podpořit nezávislý Kurdistán uvnitř bývalých hranic Iráku.“

Jak jsem referoval v červnu, politikou v Iráku je tuto zemi rozdělit do 3 oddělených nábožensky a etnicky odlišných ministátů: Sunnitský Irák na Západě, Arabský šiítský stát na Východě a Svobodný Kurdistán na Severu. Záměry na rozdělení Iráku na tři kusy se diskutují v neo-imperiálních politických kruzích už od roku 1982, kdy izraelský žurnalista – který měl rovněž blízké vazby na ministerstvo zahraničí Izraele – Oden Yinon napsal článek, který vyšel v žurnálu Světové sionistické organizace s nadpisem: „Strategie pro Izrael v osmdesátých letech.“ Yinon diskutoval o plánu na Velký Izrael a zvláště vypichoval Irák jako významnou překážku ohrožující izraelskou expanzi na Středním východě:

„Irák, je na jedné straně bohatý na ropu, a na druhé straně je vnitřně rozervaný, což mu garantuje kandidaturu na cíl pro útoky Izraele. Jeho rozdělení je pro nás ještě důležitější než rozdělení Sýrie. Irák je silnější než Sýrie. Z krátkodobého hlediska je to síla Iráku, která představuje pro Izrael největší hrozbu (str. 12)… Rozdělení Sýrie a později i Iráku na etnicky nebo nábožensky odlišné oblasti, jako je to v Libanonu, je dlouhodobým primárním cílem Izraele na Východní frontě, přičemž rozředění vojenské síly těchto států slouží jako primární krátkodobý mezi-cíl.“ (str. 11)

Yinon pokračuje:

„V Iráku je možné rozdělení do provincií podle etnických a náboženských hranic, jako tomu bývalo v Sýrii během časů Otomanů. Takže budou existovat tři nebo (nebo i více) států kolem tří významných měst: Basra, Bagdád a Mosul, a šiítské oblasti na jihu se oddělí od sunnitského a kurdského severu.“ (str. 12)

Izrael je pouhým prodloužením anglo-americké moci a byl jím už od svého vytvoření v roce 1948, takže jakákoliv expanze izraelského území je synonymem zvýšení anglo-americké hegemonie v tomto regionu. Arthur James Balfour, britský ministr zahraničí v letech 1916 až 1919 a autor Balfourovy deklarace z roku 1917 – která vyhlásila britskou podporu vytvoření židovského státu (Izrael) v Palestině – byl rovněž podle historika Výboru pro zahraniční záležitosti (CFR) Carrolla Quingleye a jeho knihy Anglo-americký establišment (str. 311) členem Milnerovy skupiny. Milnerova skupina byla předchůdcem Královského institutu mezinárodních záležitostí (RIIA) nebo i Chatham House, tj. britské vedlejší větve Výboru pro zahraniční záležitosti (CFR), a to jak organizačně, tak sdílením kolektivního cíle vytvořit globální anglo-americké impérium.


Plán na „Středovýchodní unii“

Stratégové západních mozkových trustů poté, co financovali a přímo odpovídali za většinu toho chaosu a nestability, která byla na Středním východě rozpoutána, teď navrhují centralizovanou, suverenitu uzurpující unii jako řešení toho problému, který sami vytvořili, v rámci klasického uplatnění doktríny řádu z chaosu. Minulý měsíc reportér The New American Ed Husain a přidružený vedoucí člen pro středovýchodní studie u CFR přirovnal dnešní Střední východ k Evropě před tím, než byla vytvořena EU, a prosazoval, že jediným řešením probíhajících násilností je vytvoření „Středovýchodní unie“. Tento sentiment se odráží i u Hasse, který přirovnal Střední východ k Evropě17. století v článku „Nová Třicetiletá válka.“ Hass prohlašuje, že i budoucnost bude nejspíš zrovna tak turbulentní, pokud se nevynoří „nový lokální řád“:

„Pro teď a pro dohlednou budoucnost – teprve až se vynoří nový lokální řád nebo vznikne z vyčerpání – pak teprve bude Střední východ menším problémem, který půjde řešit, a budou tam podmínky pro to, aby ho šlo spravovat.“ 

Myšlenka na orgán vládnoucí nad Středním východem ve stylu EU není žádným novým konceptem. V roce 2008 při proslovu k americkému mozkovému trustu Institut míru volala irácká vláda po obchodním bloku ve stylu EU na Středním východě, který by zahrnoval i Saúdskou Arábii, Írán, Kuvajt, Jordánsko, Sýrii, Irák, Turecko a později snad i státy ze Zálivu. Rovněž i Chatham House spustil iniciativu v Turecku zvanou Istanbulský kulatý stůl Chatham House střiženou k tomu, aby se diskutovaly otázky týkající se turecké role uvnitř regionu. Turecký president Abdullah Gül se účastnil druhého zasedání v roce 2011 spolu s Egemen Bağışem, v té době ‚Ministrem pro záležitosti EU a vedoucím vyjednavačem‘, který pronesl proslov, v němž popsal EU jako model pro Střední východ:

„Všichni víme, že EU se po krvavé válce vynořila jako nejúspěšnější mírový a rozvojovýprojekt v historii. Dnes máme na Středním východě ta samá očekávání.“

Zda se „Středovýchodní unie“ vytvoří je těžké v tomto okamžiku historie určit, ale není pochyb, že proces překreslení map Středního východu je už dost rozběhlý.

Steven MacMillan

Překlad: Miroslav Pavlíček