13. 8. 2014 / zdroj
V řádu vyšších cílů nesmíme přehlédnout jeden důležitý. A tím je pro Ameriku a nadcházející světové změny připoutání si Evropy. Odtud pramení v tichosti v posledních měsících projednávaná a ze země vydupaná Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP). V souladu s ní je třeba izolovat Evropu jak od Ruska, tak jihoamerických a asijských zemí.
O „výhodnosti“ Transatlantické dohody pro Evropu již něco málo zveřejněno bylo a určitě jste zaznamenali, že např. Německo a jeho představitelé, byť zatím opatrně a v tichosti, chtějí z této dohody v její stávající podobě vycouvat. Dobře si totiž uvědomují, že je to ze strany Ameriky „polibek smrti“, sloužící k její vlastní záchraně. Skuteční vůdci Ameriky jsou si totiž velmi dobře vědomi probíhajícího zápasu o hegemonii dolaru jako světové rezervní měny. Oni nejlépe vědí, že dolar v nedávné podobě, je klíčovým zdrojem jejich bohatství a světové nadvlády. Vědí, že dřívější „petrodolar“ transformovaný do stávajícího „printdolaru“ je v současné době krytý pouze americkou vojenskou silou a zároveň tuto sílu vytváří a udržuje. Paradoxem je, že prostřednictvím dolaru jim nejsilnější světovou armádu vydržuje celý svět.
Ostatní světoví hráči však už nechtějí, tento stávající, pro ně nevýhodný systém udržet. Pro Rusko je v současné době tento systém nepřijatelný, protože bude znamenat jeho konec jako velmoci. Čína jej z mnoha důvodů již také nechce podporovat, využívá jen čas pro minimalizaci svých ztrát a dělá vše pro fyzické a reálné zhodnocení svých amerických aktiv. Jako největšímu vlastníkovi těchto aktiv jí ani nic jiného nezbývá. V blízké budoucnosti však sama aspiruje na roli emitenta ať už jakéhokoliv prostředku směny. Jihoamerické státy a jejich obyvatelstvo, po svých zkušenostech, již otevřeně nechtějí se Spojenými státy spolupracovat v žádné oblasti (americké finanční elity však ve své politice vůči nim nadále pokračují a ukazují čím dále otevřeněji, kdo určuje pravidla a tresty, viz současná Argentina). Asie už jde delší dobu nezadržitelně vlastní cestou a jako celek by bylo těžké to zvrátit.
Americe tedy pro udržení stávajícího ekonomického uspořádání a odvrácení vlastních ekonomických těžkostí a státní krize (70 miliónů lidí na poukázkách na jídlo snad vypovídá za vše) zbývá pouze Evropa. Evropa izolovaná od nově vznikajících ekonomicko – politicko – (vojenských) celků. O těch si povíme níže. K Evropě počítají Severoameričané pravděpodobně ještě s Austrálií a soukmenovci s Velké Británie. První půlka bloku už je připravena, nesmíme totiž zapomenout na státy Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) Kanadu a Mexiko. Až se tyto dvě poloviny spojí, půjde o silného hráče, který se pokusí eliminovat nepříznivý vývoj. I prosťáčkovi musí být jasné, že systém je určen primárně k udržení prosperity a síly Spojených států, nikoliv zbývajících členů. V tomto vzniklém prostoru bude pokračovat systém stávajících finančních elit a americká rezervní měna (nemusí to být dolar). Evropa a ostatní členové ztratí de facto jakoukoliv ekonomickou samostatnost a budou odběrateli bezcenných papírků a jejich prostřednictvím budou živit americký sen a zejména americkou vojenskou sílu. V určitém slova smyslu jim Američané připravují osud, který Evropa plánovala Ukrajině. Vítejte v „Transatlantické unii“.
Rusko a Čína ať už prostřednictvím BRICS či jiných nově vzniklých ekonomických a politických společenství, ruku v ruce se zeměmi zde zapojenými, se budou snažit vytvořit vlastní „globální“ finanční systém jako náhradu popř. protiváhu stávajícího. Pochopili totiž, že jim nic jiného nezbývá. Stávající systém je čím dále tím více používán jako účinná zbraň proti nim a způsobuje jim nemalé ekonomické škody (posledním názorným příkladem může být pokuta 50 mld. dolarů za Chodorkovského JUKOS). Je třeba brát v úvahu, že válka se vede i jinak, než zbraněmi. Poslední desetiletí ekonomických sankcí, řízených krachů a finanční destabilizace je toho názorným příkladem. Tento, pracovně ho nazvěme „Nový blok“, bude těžit ze své bohaté surovinové základny, o kterou pravděpodobně opře i svou měnu (v podobě nějaké formy na zlatém či jiném vzácném kovu založeném standardu), početné a relativně mladé pracovní síle, technologiích a bude aspoň zpočátku zaštitován hlavně ruskou vojenskou silou.
Role arabských a afrických zemí na světové scéně bude mít také svou váhu, otázkou je však její konkrétní podoba. Možné je postupné odpoutávání jak současných amerických spojenců směrem k zemím „Nového bloku“ např. v případě Saudské Arábie, tak Afrika v podstatě ekonomicky ovládaná Čínou. Případně vznik ucelenějšího, zprvu obchodního bloku, založeném na jednotícím základě společné víry (o síle afrických muslimů snad již dnes není pochyb). Zároveň na ně možná budou úspěšně působit transatlantické síly v podobě podpory při vytvoření Islámského státu apod. V určité přechodné fázi mohou být Afrika a Arabský poloostrov sólovými hráči.
