Pepe Escobar 
1. 8. 2014 Zvědavec
Strašlivou věcí na dvou minutách nenávisti nebylo to, že byl člověk povinen hrát svoji roli, ale to, že bylo nemožné se tomu vyhnout…Odporná extáze strachu a nevraživosti, přání vraždit, mučit, rozmlátit obličeje kladivem se linula celou skupinou lidí jako elektrický proud, nutila lidi dokonce proti jejich vůli do šklebů a šíleného řevu – George Orwell, 1984
Takže Obama, Merkel, Cameron, Hollande a italský premiér Matteo Renzi – říkejme jim slavná pětka – si na videokonferenci posilovali odvahu a „zvýšovali tlak“ a žádali o příměří v Gaze. Později téhož dne Benjamin „Bibi“ Netanyahu z Izraele odpovídá, ve srozumitelné řeči, takto: zůstává neoblomným u dosažení své verze konečného řešení v Gaze (1). S „tlakem“ nebo bez něj.
Takže co zbylo pro skvělou pětku poté, co byl jejich proslulý západní kolektiv slavnostně nakopán do zadku? Rozhodli se nechat Gazu na pokoji a místo toho uvalit sankce na Rusko – opět! Jak skvělou únikovou strategií to je?
Pompézní nýmand Tony Blinken, který sekunduje coby poradce pro národní bezpečnost Baracku Obamovi, vášnivě západním korporátním médiím sdělil, že neovladatelný dav evropské lůzy je nyní „odhodlán jednat“. Ne, nikoliv proti Izraeli kvůli Gaze; proti Rusku, kvůli Ukrajině. Jakážto půvabná orwellovská symetrie: prodloužené dvě minuty nenávisti z Izraele vůči obyvatelům Gazy se přeměňuje na prodloužené dvě minuty nenávist „Západu“ vůči Rusku, jako zrcadlo dvou minut nenávist Kyjeva vůči východním Ukrajincům.
Dokonce ani Hollywood by s takovouto zápletkou nedokázal přijít; Izraeli prochází nezákonné předem promyšlené vraždění civilistů, zatímco Rusko je tepáno kvůli vzdušné hromadné vraždě (v menším měřítku) civilistů, která má všechny charakteristiky toho, že byla zorganizována kyjevskými vazaly západních „partnerů“ Ruska.
Zde jsem odhalil to, jak sankce, sankce, sankce jsou jedinou a výlučnou oficiální „politikou“ Obamovy vlády vůči Rusku. Jako návdavek k dalším sankcím Evropské unie, které brzy přijdou, budou USA vršit – co jiného – ještě více sankcí. Nakonec Washington má takové „obavy“, že Moskva dříve či později provede invazi na Ukrajinu, že zcela jistě, a konečně, vyslyší všechny ty modlitby těch „v boha věříme“.
Kde se nyní nacházíme
Sledujme fakta. Washington od samého prvopočátku říkal, že to byla raketa ruského prezidenta Vladimira Putina, co sestřelilo MH17. Přísahali, že mají důkazy. Jako ve „víme, věřte nám“. Historické záznamy za posledních 60 let ukazují, že jim, při nejmenším, nelze věřit. Nikdy žádné důkazy neexistovaly. Jen propagandistické výmysly.
Moskva, prostřednictvím ministerstva obrany, předložila tvrdé důkazy. A vyzvala k nezaujatému mezinárodnímu vyšetřování. Washington to vše ignoroval – výzvu i důkazy.
Americké námořnictvo, napěchované nejmodernějšími protiraketovými radary, je v Černém moři již několik týdnů. Co se týká Rusů, ti sledovali každičký kousek letící nad Ukrajinou. NSA se zabývá signálovou rozvědkou; Národní geokosmická výzvědná agentura sleduje fenomény v obrazové oblasti; vojenská rozvědka přidává lidské výzvědné informace; je tu CIA; a je zde vševidoucí všeznající ředitel Národní rozvědky. Jak je možné, že celý tento aparát plnospektrální převahy za bilion dolarů nedokázal přijít s jediným přesvědčivým důkazem?
Jediným humorným „důkazem“, se kterým dokázal zkratkový guláš amerických tajných služeb přijít, jsou věci, které tyto agentury posbíraly při čtení blogů a Twitteru. Jak tomu bylo v případě, kdy šéf amerického ministerstva zahraničí v Kyjevě dal na Twitter satelitní snímky, u kterých New York Times papouškovaly, že jde o „důkaz“ ostřelování Ukrajiny Ruskem přes hranici. Příslovečný „vysoký americký představitel“ dokonce musel pregnantně připustit do záznamu, že o „Putinově raketě“ nemají naprosto žádné důkazy. Pokud by je měli, bylo by NATO připraveno rozhazovat karboše na Rudém náměstí.
Na základě hojného množství veřejných informací je nejpravděpodobnější příčinou, která způsobila tragedii MH17, raketa vzduch-vzduch R-60M vystřelená ukrajinským SU-25 – a nikoliv Buk (je zde také možnost dvojitého sestřelu; nejdříve R-60M a pak Buk). R-60M je velmi rychlá, s ideální odpalovou vzdáleností do pěti kilometrů. Tak daleko byl SU-25, detekovaný Rusy (ukázali záznamy), od MH17.
SBU – ukrajinská tajná služba – zkonfiskovala záznamy kyjevské řídící věže, která mluvila s MH17. To by zcela jistě vysvětlovalo, proč MH17 přelétal nad válečnou zónou (Malajské aerolinie sdělily, že k tomu byly donuceny). Můžete si vsadit tučný obolus, že záznamy jsou nyní „upravovány“.
Pak jsou tu černé skříňky, které nebudou dekódovány Malajci či Holanďany, ale Brity – jednajícími na základě příkazů Washingtonu. Jak shrnul názor špičkových ruských specialistů blogger Saker, „Britové nyní nechají NSA zfalšovat údaje a tato falzifikace bude koordinována s SBU v Kyjevě, která nakonec záznamy uvolní a ty budou plně ‘potvrzovat autenticitu’ NSA upravených záznamů z Británie“. Aby to učinili stravitelnější a odstranili podezření ohledně anglo-americké nečisté hry, oznámí to Holanďané. Všichni by měli být varováni.
Šéfové NATO slintají. Síly/bojůvky Kyjeva uspořádají „společné cvičení“ s NATO na Ukrajině za měsíc a něco, 1. září; platí zde rudý poplach, protože je to doba, kdy ukrajinský prezident Petro Porošenko řekl, že pomalé etnické čištění Donbasu bude dokončeno.
Co se týká R2P („zodpovědnosti chránit“), zní to celkem nepravděpodobně. Pravda, Moskva může vždy říct, že pokud nebude etnické čištění Donbasu ukončeno, uzná Doněckou a Luganskou republiku. V takovém případě zopakuje Moskva scénář Abcházie a Jižní Osetie; de facto R2P podpořenou vojenskými svaly.
Podle mezinárodního práva – které Washington nikdy nerespektuje, mimochodem – to není totéž, jako „invaze“ na Ukrajinu. Upřímně vyděšená Samantha Power, americká velvyslankyně v OSN, bude evidentně vzrušená – ale to je dávka její vlastní medicíny. Bylo by to skutečně srovnatelné s tím, co Američané dělají ve prospěch salafistických džihádistů v Sýrii, a ještě lépe, co USA udělaly v Kosovu.
Kořistění 50 miliard dolarů
A nyní, mimo sankcí, se musí Moskva vypořádat s pokusem o obrovskou krádež ve výši 50 miliard dolarů. Mezinárodní arbitrážní soud v Haagu shledal, že stíhání Jukosu a jejího hlavního akcionáře, Michaila Chodorkovského, Kremlem před deseti lety bylo politicky motivováno. Moskva se nemůže odvolat – ale využije všechny právní cesty, aby se toto rozhodnutí „zrušilo“.
No, je to samo rozhodnutí Haagu, co je politické. Chodorkovský byl shledán vinným nejen ruským soudním systémem, ale také Evropským soudem pro lidská práva. Akcionáři Jukosu a Menotepu byli a zůstávají tlupou oligarchických gangsterů – a to mírně řečeno.
Takže Říše chaosu je opět v akci, manipuluje holandský soud poté, co doslova ukradla německé zlato a pokutovala Francii za prodej válečných lodí Rusku. Nicméně v tomto případě má „Západ“ v Rusku více investic, než ruská vláda na západě. Odplata může být svině – kdy by, například, Moskva mohla zmrazit veškeré energetické investice USA a EU, obzvláště v nové ultra ziskové oblasti, v arktických ropných polích. Západní velké ropné společnosti nikdy nedovolí, aby se to stalo.
To by mohlo pokračovat do nekonečna. Podstatné je: ruský stát prostě nedovolí, aby byl okraden pochybným rozhodnutím ve prospěch tlupy oligarchů. Souběžně s tím lze konstatovat, že nejen vracející se živé mrtvoly (neokonzervativci), ale také významné části hlubokého státu ve Washingtonu DC a okolí – jakož i „západní“ plutokracie – chtějí vyprovokovat nějakou válku NATO proti Rusku, spíše dříve, než později.
A v další souběžné linii se v Moskvě šušká, že Kreml považuje tuto vleklou post-jukosovskou bitvu jen za dodatečný nápad, v porovnání s ekonomickou válkou, která má brzy zachvátit Evropu, a nakonec poštvat Evropu proti Rusku: přesně za to se Říše chaosu modlí – a pracuje na tom. „Dvě minuty“ nenávisti? Spíše hodiny, dny, týdny a roky.
