Přeji to těm Skotům proto, ne že bych byla příznivcem separatismu, ale je to velká lekce, jak to vypadá, když centrum v té své arogantní nabubřelosti kašle na to, že někdo má nějaké jiné potřeby. A hlavně, tím by mu byl dán prostor, že si je bude realizovat podle svého. Jsou podstatně sociálnější, nemají tak vřelý vztah k finančním spekulacím jako London City. Zaslouží si mít svůj vlastní přístup. V rámci Velké Británie se k tomu neschyluje, přestože teď budou samozřejmě slibovat hory doly. Je vidět, kam až to může dojít, když ta arogance centra se vyhrotí. Třeba ta skotská kampaň… To by byl můj sen, zažít to v České republice. Ta aktivita těch lidí zezdola. Tam není nic o speciálně upravené ústavě. Nic takového. Prostě lidé se v jednotlivých klubech, kavárnách, ulicích a podobně bavili: Jseš proti, pro a proč? To má být občanský život. Jak to tam lidé dokázali zmobilizovat, a že je to zásadní otázka. Že ta veřejná debata tam žije svůj aktivní občanský život, to je prostě nádhera. Pro Česko je to neuvěřitelná inspirace.

Referendum ve Skotsku nebyla žádná náhlá událost, která spadla z nebe. Vznikla k tomu pořádná veřejná debata a ať se Skotové vyjádřili jakkoliv, tak prostě ty informace různé měli a měli si být toho rizika vědomi. Pokud s tím byli seznámeni, tak by k žádné panice nemuselo dojít. To je spíš takový strašící faktor, který prostě používalo to centrum. Čím více vám přiostřuje situace socioekonomická a nedej Bože i geopolitická, tak tím více to jde do popředí. Čím je to vyhrocenější, tím více máte tendenci zabezpečit se na svojí základní úrovni. Je to logická, přirozená reakce.

Žijeme v době, která je dosti nestabilní a už se to začíná projevovat. Nechci strašit jen příznaky války. Mám obavy, že na to nejsme připraveni, přestože naši lidé jsou schopni improvizovat v těžkých podmínkách, ale obecně mám pocit, že se to nebere moc vážně na úrovni nejvyšší politiky. Mám obavy, že elity absolutně nechápou dynamiku vývoje a běží pět kroků za vozem. Jsou to věci, o kterých neuvažují, a je to vidět i na konfliktu na Ukrajině. Udělají krok a pak se diví, co z toho je. S takovými elitami je těžké zavádět nějaké nouzové opatření.

Rusko přece nemůže dodávat Ukrajině zemní plyn zadarmo. Musí zajistit, aby se tam ten zemní plyn neztrácel, což se prostě ztrácel. Nemůžeme očekávat, že to dostane zdarma, jako nějaký speciální dárek. Že by toho Rusko využilo jako zbraň, se mi nezdá příliš pravděpodobné.

Dost už nás postihne to, že se Rusko odvrátí od Západu a přiklání se k jiným partnerům. To je pro nás problém, protože je to zajímavý trh. Hodně se investovalo do kampaní v Rusku a teď jako když to vyhodíte oknem. Takže ty ztráty už jsou v tomto ohledu.

Je jasné, že pokud by byla nějaká základna na Ukrajině nebo větší vojenská přítomnost, tak by na to Rusko jistě reagovalo. Představte si, že byste k hranicím Mexika dali třeba armádu čínského vojska. Na to by Američané také nějak reagovali. Vůbec se nehovoří o tom, že Rusko dostalo na počátku devadesátých let slib, že se NATO nebude rozšiřovat směrem na Východ. To bylo téměř okamžitě porušeno. Myslím, že v zájmu České republiky, ale i Evropské unie, je najít s Ruskem dobrý modus vivendi. Možná nebudeme přátelé na život a na smrt, ale je třeba mít s Ruskem dobré vztahy. V našem zájmu není se od Ruska izolovat. Pokud tuto politiku univerzálních sankcí podporujeme, tak je třeba se ptát, jestli někomu neděláme užitečné idioty.