3. 9. 2014 / Václav Dvořák
V době krize, kterou vydatně hrotí Zpravodajství České televize, zazněl na téže propagandistické stanici v přímém přenosu projev, který spíš potěšil milovníky frází. Vyznavači starých pořádků, jak se jim říkalo na začátku devadesátých let, jistě zajásali, když v každé Obamově frázi mohli prostě zaměnit slova “demókrasy” slovem “socialismus” a “Varšavská smlouva” slovem “NATO” a byli opět doma. Obama a jeho písaři projevů se příliš stylisticky nenamáhali. Vytvořili projev, který v době totality zvládl u nás i každý začínající okresní funkcionář Socialistického svazu mládeže. Posuďte: “… boj za démokrasy… “… jsme silnější, protože jsme démokrasy…” , “touha po svobodě a démokrasy…”, “vaši vojáci se vyznamenali v Afghanistánu”… “Varšavská smlouva (eh promiňte, vlastně) NATO vás ochrání …”, “… musíme posílit naše společenství …”, “žít v míru…”, “… mír a společná spolupráce…”, a tak dále, a tak dále. I konec Obamova projevu byl ve znamení vyprazdňování pojmů jako svoboda, spravedlnost a “demókrasy”. “Ať naše spojenectví trvá velmi dlouho,” řekl a znělo to tak známě, skoro jako “na věčné časy a nikdy jinak.” Tak tohle na projevu amerického prezidenta podstatné nebylo, i když se tleskalo.
Varovnější bylo, že Obamův talinský projev vykazoval velkou dávku demagogie a neznalosti. Například tvrdil, že Rusko ztratilo území Ukrajiny v 19. století (!) Kdyby šlo o ten kousek Haliče kolem Lvova či Podkarpandu, spánembohem, to by nebyl pro nikoho žádný problém. Ale tady jde o velký kus Ruska, desítky milionů lidí, které Stalin uměle přidělil do vymyšlené nové “socialistické republiky” v rámci hranic totalitního SSSR. Oděsa, Charkov, Dněpropetrovsk a dokonce i Kyjev byly vždy po celém světě považovány za samozřejmou součást Ruska. No, ale Obama je Američan, evropské reálie a evropská historie mu mohou dělat trochu problémy. Jeho poradci asi také nejsou nic moc. Budiž, odpusťme mu tenhle lapsus.
Horší to bylo, když svým spojencům opakovaně tvrdil, že pobaltské země, stejně jako další východoevropští členové Aliance jsou v bezpečí, protože platí 5. článek Charty NATO. No ale když si ho přečte člověk s logickým myšlením, tak zjistí, že se jedná jen o vágní frází, která nikoho nezavazuje v podstatě k ničemu. Posuďte sami, tady je celé znění:
Článek 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. (zdroj)
Dovolil jsem si podtrhnout onu nikoho nezavazující část Charty NATO, se kterou i u nás různí natoidi a američtí poskoci občas operují, aby nám namluvili, že jde o naši bezpečnost a obranu. Článek č. 5 je formulován záměrně tak, aby právě Spojené státy nebyly vázány nějakou povinností! Ale o nějakou bezpečnost států přece nejde a nešlo o ní ani Obamovi v Talinu.
Další perly projevu: NATO je prý obranné společenství a na Majdanu nebyli žádní fašisti. Oboje je ale lež jako věž. Stačí se podívat na fotografie z druhé fáze Majdanu, na symboliku nácků, upalující v Kyjevě policisty a v Oděse demonstranty. A taky je třeba připomenout, že funkcionáři EU před několika roky žádali ukrajinské orgány, aby pro zjevný antisemitismus a fašismus zakázaly stranu Svobody (její původní název byl Sociálně-národní strana Ukrajiny). Odhodlaní muži ze strany Svobody dnes ve vládě kyjevské chunty ovládli všechny silové posty státu. O “vlasteneckých” batalionech terorizujících obyvatelstvo východu země – Doněck, Lugansk – ani nemluvě.
Pak se americký prezident tomu ruskému pokusil podsunout „zločin nacionalismu“. Ale jak může být nacionalistou státník jako Putin, který zodpovídá za velký mnohonárodní stát a chce ho udržet pohromadě? Na posledním setkání s mládeží, je to několik dní zpět, Putin velmi důrazně varoval mladé občany Ruské federace před nacionalismem. Nacionalismus a různé národnostní a náboženské rozdíly využívají právě tajné služby Spojených států k rozvrácení tu Jugoslávie, tu Iráku, Libye, Sýrie … proti Rusku štvaly islamisty na Kavkazu a Tatarstánu, proti Číně, dalšímu konkurenčnímu a zároveň mnohonárodnímu státu Tibeťany a nebo například Ujgury. Náměstkyně Nulandová se pěkně podřekla, když konstatovala, že USA do Ukrajiny již investovaly 5 miliard. No, na výstavbu škol či sirotčinců, nebo na opravu silnic či boj s korupcí to nebylo.
Obama opakoval i fráze o svobodě tisku a svobodě slova, kterého se prý Američané nebojí. Občané Spojených států určitě ne, ale státní administrativa ano. Teď už není možné, aby se válečný zpravodaj s kamerou a mikrofonem volně flákal mezi vojáky v první bojové linii, jako tomu bylo ve Vietnamu. Armáda má informace pevně v rukou, existují různé media-pools a press-pools. Tam vás odpovědný důstojník – armádní propagandista hezky nabrífuje a drží vás co nejdál od fronty a bojů. Prý jde o bezpečnost představitelů médií. Ve skutečnosti jde o to, aby se vlastní voliči nedozvěděli informace nepříjemné, po kterých by se mohli na vlastní vládu naštvat. Bůh ví, co by potom udělali. Za Vietnamu demonstrovali po statisících, pálili povolávací rozkazy a na protest nosili ostentativně uniformy nepřítele, a to už se nesmí opakovat, to ohrožuje systém.
A co teprve kyjevská chunta, ta má z médií strach. Nasadila tvrdou cenzuru, zakázala vysílání všech ruských stanic, pronásleduje, zatýká a občas i střílí nepohodlné novináře, vlastní poslankyni při parlamentní řeči vypíná mikrofony. Svoboda slova jako bič.
Ostatně svoboda slova – ta v dnešních Spojených státech je v rozporu i s osudy hrdinů naší doby – Snowdena, Maninga a Assange. Ale o tom prezident nemluví.
Zajímavě a pod koberec pan prezident zametl i sestřelení malajsijského letadla. Prý šlo o nevysvětlitelné a nedohledatelné násilí. Ale pravdu se právě v těchto dnech pokoušejí pohřbít právě členské státy NATO, tlačící na Malajsii a mezinárodní letecké organizace, aby nezveřejňovaly výsledky vyšetřování. Ty jsou pro ukrajinskou chuntu nejspíš krajně nepříznivé. Takže provokace se zabitím téměř 300 nevinných lidí nevyšla, ale dál se bude zvedat bahno narážek a ničím nepodložených osočení.
Americký prezident se v Talinu, asi proto, že byl v kruhu svých věrných, odvážil tvrdit, že Rusko zavrhlo diplomatická řešení ukrajinské krize. Každý, kdo sleduje kroky Vladimíra Putina, ministra zahraničí Lavrova nebo delegáta Ruské federace v OSN Čurkina přece ví, že diplomacii odmítla strana války, strana protiruských štváčů – kyjevská chunta. V domnění, že na Jihovýchodě rychle vyhraje a bude diktovat podmínky. K čemu tedy diplomacie. Ale kyjevským násilníkům válečná karta nevyšla, otočila se a Kyjev stojí před několikanásobnou katastrofou. Ekonomickou, energetickou, fiskální, politickou a dnes je zjevné, že i vojenskou. A tak se dožaduje diplomacie a patron a ponoukač ukrajinské chunty chce z této šlamastyky vybruslit také, jak jinak než diplomaticky.
Obama v Talinu také tvrdil, že se Spojené státy snažily Rusko zapojit i do světové ekonomiky. Prý na tom hodně pracovali. Ale stálé embargo uvalené administrativou USA na mnoho technologií, o které měl ruský průmysl zájem, pro nějaké zapojování do ekonomiky moc nemluví.
Obama také zabruslil na práva menšin a opět pronesl fráze o jejich ochraně. V souvislosti s Ukrajinou to byly věty čistého a odporného výsměchu. Vždyť východ Ukrajiny povstal právě proto, že práva menšiny, práva rusky mluvících občanů byla ohrožena. Ruská menšina byla vystavena perzekuci a po převzetí moci chuntou se tato hrozba stala vážnou a reálnou. Své demagogie Obama korunoval výrokem, že “Rusové musí opustit Ukrajinu”. Ano, to chtěli i kyjevští fašisté, aby Rusové zmizeli z “jejich” Ukrajiny. Proto postavili trestné prapory a táhly na Slavjansk, Šachťorsk, Lugansk a Doněck. Proto má válka vedená kyjevskou chuntou charakter etnické čistky. 800 000 rusky mluvících občanů Ukrajiny bylo vyhnáno ze svých domovů. Proto jsou denně těžkým ukrajinským dělostřelectvem bombardována sídliště velkých měst Donbasu, proto lidé bydlí dlouhé týdny ve sklepech a suterénech domů.
A tak se přes Obamovy nepřesnosti, nepravdy a demagogie dostáváme konečně k tomu, co nám co nám pan prezident v Talinu vlastně sdělil. Tak tedy: bude se zbrojit, budou se posouvat vojenské základny paktu NATO až k samým hranicím Ruské federace, budou se tam všude umisťovat taktické jaderné zbraně. Rusové budou na to odpovídat podobným byť asymetrickým způsobem, budeme zkrátka na sebe mířit z menší vzdálenosti a nebezpečněji. Bude se investovat do rozvracení Ruska prostřednictvím nastrčených nevládních organizací, ulhaných redaktorů a la Česká televize a jejích notoricky oblíbených hostů, financováním uměle vyrobené opozice, přes rozhlasovou, televizní a internetovou propagandu vysílanou za zahraničí, do dalšího a intenzivnějšího profízlování východoevropských občanských společenství, do dehonestace politiků, kteří by se opovážili vést své země samostatně a ne podle amerického liba (to vše se skrývá pod pojmem investic do tajných služeb).
Budeme stavět předraženou a jistě i neúčinnou protiraketovou obranu. Budeme se koukat na americké základny pod našimi okny.
A Obama neřekl, co logiky bude následovat. Studená válka a my, jako cíl jaderného úderu. Dostavba Temelínu technicky nejslabší variantou – Westinghousem. Nadejde i konec zbytků evropských sociálních států pod diktátem transatlantické obchodní smluvy. Možná se v zimě budeme klepat zimou pro absenci zemního plynu, v létě pak strachem při každém vojenském cvičení Sil rychlého nasazení, které může kdykoli přerůst ve válku. Budeme si zútulňovat sklepy a měnit je v bunkry pro dlouhodobý pobyt. Budeme do zásoby kupovat mýdlo a cukr jako naše matky a babičky za Kubánské krize a poslouchat politiky, kteří ne nepodobni čípkům se budou jako o závod sunout mezi americké půlky. Budeme koukat, jak prosperita Evropy je v trapu a světlo na konci tunelu nikde. Tohle všechno bylo v talinském projevu pana prezidenta Obamy.
