Radim Valenčík
16. 9. 2014
Začnu vousatým vtipem z doby totality. Spoří se Američan s Čechem, kde je větší demokracie. “U nás – říká Američan – klidně svolám demonstraci, třeba i tisíc lidí přijde protestovat proti našemu prezidentovi a nikdo mě za to nepostihne.””To nic není – říká Čech – to já svolám demonstraci, třeba i deset tisíc lidí přijde protestovat proti vašemu prezidentovi a ještě mě u nás pochválí.”
Vtip nic moc. Spíše trochu hloupý. Horší je, že hloupost některých aktérů současného dění překračuje míru hlouposti vyjádřenou uvedeným vtipem. Když projevují velkou, opravdu velkou “statečnost” svými demonstrativními postoji proti Putinovi. Některé naše “celebrity” či jak se jim říká. Je to jejich problém. Horší je, že si snad ani neuvědomují, že tím Putinovi nahrávají, stávají se jeho kolaboranty. V jakém smyslu? – K tomu se dostanu je konci tohoto článku.
**
Několikrát jsem se setkal s tím, že moje kritické (i velmi kritické) výhrady vůči současné euroreprezentaci (nazývám ji z důvodů, které považuji za oprávněné – europapaláši) jsou považovány za podporu Ruska či Putina. Klasik by řekl: “To je velké, ale opravdu velké nedorozumění.”
Jsem doma tady. Ve Střední Evropě, která je prakticky celá součástí EU. ČR v rámci EU – to je můj domov. Jako občan ČR a EU nesu svůj díl zodpovědnosti za to, aby se zde dalo žít. Proto se především snažím poznat naše problémy a cestu jejich řešení. Myslím, že není třeba být zvlášť bedlivým pozorovatelem (stačí jen trochu střízlivosti, trochu nezaujatosti, trochu alespoň krátkodobé paměti), aby normální člověk zjistil, že současní europapaláši se chovají nepříčetně, hloupě, nezodpovědně, lžou, nejsou schopni nejen hájit, ale ani zformulovat zájmy občanů, které mají reprezentovat. Těžko bychom v posledních desetiletích hledali srovnatelné selhání.
Nevěřím, že úpadek toho prostoru Evropy, ke kterému patříme, kde se cítím doma a který přibližně splývá se Střední a Západní Evropou, je fatální. Považuji tuto část Evropy, náš evropský domova, za jednoho z nejvýznamnějších nositelů kulturních hodnot a racionálního myšlení. Proto si kladu otázky, jaké má příčiny to, co se odehrává, jak problémy řešit? A věnuji tomu většinu svého času. Mám to štěstí, že tato činnost částečně (nikoli plně) spadá do oblasti mé pracovní náplně.
Na svém blogu,
viz: http://radimvalencik.pise.cz/archiv/
jsem napsal dost článků na toto téma (v nichž mj. dokládám i četná selhání “našich” europapalášů).
Na 14. listopadu připravuji v rámci tradičního seriálu vědeckých konferencí na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání (letos již 17. ročník) pracovní část, kde by se měla široce prodiskutovat otázka nezbytných reforem a jejich společenského kontextu tak, aby se otevřela cesta k řešení současných problémů.
Zde je základní informace o konferenci:
http://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2170-rocnik-2014
Zde jsou teze příspěvků uveřejněné v rámci přípravné diskuse (která je otevřená každému zájemci):
http://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2172-teze-prispevku
Nyní s kolegou připravujeme koncepční stať, která se s využitím relevantních teoretických zdrojů (včetně u nás trochu zapomenutého Richtova týmu, či celosvětově známých prací F. Fukuyany či S. Huntingtona) pokouší o přesnou teoretickou reflexi současného dění (její název je “Politickoekonomická reflexe současného stavu globální společnosti”, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/1641-jake-reformy-a-proc-213-polit-ekonom-reflexe-1.html
http://radimvalencik.pise.cz/1642-jake-reformy-a-proc-214-polit-ekonom-reflexe-2.html
http://radimvalencik.pise.cz/1643-jake-reformy-a-proc-222-polit-ekonom-reflexe-3.html
**
Proč to připomínám? Vrátím se k tomu, čím jsem začal tento článek. Protože jediné, co nás ohrožuje, je to, že budeme rezignovat na řešení našich problémů. Že dopustíme, aby ti, co fatálně selhávají, překrývali existují problémy (s nimiž si nevědě nebo nechtějí vědět rady) jakousi hrozbou vnějšího nepřítele. Když není, tak ho prostě vyrobíme.
A ono je snadnější vnější hrozbu vyrábět (alespoň v hlavách těch, co ze sebe nechají dělat hlupáky), než naše reálné problémy řešit.
Vůbec si nedělám iluze o Putinovi či situaci v Rusku. Ale ani při hodně velké fantazii mě nenapadá, jak by si Putin mohl posílit vliv na dění v našem regionu. A to i když uvážím ten nejoptimističtější scénář pozitivního vývoje Ruska a nárůstu jeho síly. Pokud by ovšem u nás nedošlo k úplnému rozvratu. (Mj. i v tom případě je podle mého názoru prostor, ve kterém žijeme, pro Rusko “nestravitelný”.)
Především jsem však přesvědčen, že pokračování současného rozvratu toho prostoru, který považuji za svůj domov, za který cítím svou zodpovědnost (ČR v rámci EU, zejména Střední a části Západní Evropy), není fatální. Nevěřím ve fatální historické cyklu vzestupu a úpadku, jak je nastiňuje Huntigton. Nevěřím, že jsme příliš sobečtí na to, abychom mohli žít v podmínkách liberální demokracie, jak se domnívá ve své pozdější práci Fukuyama. Jsem přesvědčen, že nám, normálním lidem, těm, kteří se nenechali zblbnout a kteří nehoní kariéru oslavováním a kamuflováním probíhajícího úpadku, se podaří otevřít cestu k řešení problémů. A ani Putinovi kolaboranti, kteří se snaží udělat vše proto, aby kamuflovali příčiny našich současných problémů (které bohužel přerůstají v prvky úpadku), nám v tom nezabrání.
Dvě poznámky na závěr:
1. Za ty, co nahrávají Putinovi, považuji např. iniciátory signatáře této petice:
2. Doufejme, že během dvou příštích týdnů (datum 25.-26. září považuji za kritické) nedojde k žádné velké provokaci, která by tentokrát mohla způsobit vyvolání Třetí světové války. Někteří se o to snaží:
