Rusko reaguje na sankce EU obratem k východu.

Tereza Spencerová
12. 9. 2014 Literární noviny
Nová várka unijních sankcí proti Rusku dopadla na ropný a finanční sektor, ale celkový účinek zatím není zřejmý, tím spíš, že nyní Brusel s napětím čeká, na co Rusko zamíří svou protiakci.
Uvalení dalšího balíku sankcí proti Rusku Evropská unie původněspojovala s platností příměří na východě Ukrajiny, nicméně po týdnu dohadů, zatímco příměří přinejmenším oficiálně stále platí, Brusel — bez bližšího zdůvodnění změny svého názoru – sankce přece jen uvalil. Proti novým sankcím podle dostupných zpráv nejvíce vystupovala Itálie, ale nakonec podlehla tlaku Británie a dalších zemí. Vzápětí stejně zaměřené sankce vyhlásil i Barack Obama, a to kvůli „ilegálním ruským akcím na Ukrajině“.

Nové sankce omezují ruský pohyb na unijním kapitálovém trhu, přičemž unijní občané či společnosti už od nynějška nemohou pěti ruským bankám poskytovat dlouhodobé půjčky, tedy na dobu delší než 30 dní. (Je jen shoda náhod, že podle lídrů EU mohou být sankce právě do měsíce „přehodnoceny a zrušeny“?) Podobná nová omezení platí i pro ruské ropné koncerny Rosněfť nebo Transněfť nebo zbrojovky, mezi nimi i pro firmu Kalašnikov, jejíž prodeje v USA a Kanadě po první „salvě“ sankcí paradoxně raketově vzrostly. Unie nechce nově s ruskými firmami spolupracovat ani při průzkumu ropných ložisek a těžbě ropy v moři a v Arktidě nebo při průzkumu břidlic a těžbě břidličné ropy. To se může zásadním způsobem dotknout i západních energetických koncernů jako ExxonMobil, Shell, Total nebo Statoil, přičemž například BP vlastní v Rosněfti podíl 19,75 procenta, což je největší přímá zahraniční investice v Rusku. Šéf francouzského Totalu Christophe de Marjerie sankce považuje za nesmyslné a upřednostňuje s Ruskem dialog. Je otázka, jak ropný průmysl na sankce zareaguje, respektive do jaké míry sankce celý sektor opravdu postihnou, nicméně ve hře je mnoho způsobů, jak se sankcím vyhnout – americká lobbyistická firma Madison Group například od amerických sankcí dokázala „očistit“ ruského výrobce komerčních raket Proton.

A v neposlední řadě EU zakázala vstup dalším ruským politikům a činitelům, mezi nimi i lídrům samozvaných lidových republik v Doněcku a Luhansku. „Zaplakal jsem,“ reagoval šéf Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko. „Konta tam nemám a odpočinout si umím i tady.“

Mluvčí ruského prezidenta už ve čtvrtek k dalším sankcím konstatoval, že Brusel buď nevidí, nebo „nechce vidět skutečnou situaci v Donbasu“ a nechce být informován o krocích, které zúčastněné strany podnikají pro řešení konfliktu, aniž by ovšem tyto kroky konkretizoval. Vladimír Putin nicméně na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v reakci na nové unijní a americké sankce upozornil, že názory členských států ŠOS na mezinárodní situaci jsou „v podstatě velmi blízké“ a zdůraznil význam posílení spolupráce s Čínou a střední Asií. Peking mezitím členům ŠOS poskytl úvěr ve výši pěti miliard dolarů. Členy bezpečnostní organizace ŠOS se navíc už v dohledné době mohou stát také jaderné mocnosti Indie a Pákistán nebo ropný Írán.

Nová várka sankcí se nepokrytě vyhnula ruskému plynovému sektoru, na jehož dovozu je EU závislá. Rusko dopředu oznámilo, že i na tyto sankce zareaguje protisankcemi. Spekuluje se, že nyní by mohl být zakázán dovoz automobilů a některých druhů produkce lehkého průmyslu, například oděvů, „které Rusko může vyrábět samo“,vysvětlil Putinův poradce.

Brusel se přitom ještě stále vypořádává s ruským embargem na dovoz potravin ze zemí, které sankce podpořily. EU nyní pozastavila vyplácení kompenzací evropským farmářům, kterým ruské embargo zničilo živobytí, protože celková požadovaná částka na odškodnění převýšila objem loňského obchodu Unie s Ruskem. Podle zdrojů z Bruselu si prý 87 procent všech kompenzací nárokovali polští zemědělci a požadovali takřka dvojnásobek ročního obratu celé Unie z prodeje květáku, brokolice a zelí do Ruska

Co bude dál?

Příměří na východě Ukrajiny – s „výjimkou nějakého toho střílení“ bez obětí – v zásadě stále platí a obě strany konfliktu vyplňují čekání na další a především naprosto nejasný vývoj po svém. Ukrajinský prezident Petro Porošenko v rámci sílícího boje před říjnovými parlamentními volbami slibuje, že vrátí Krym Ukrajině „nevojenskou cestou“, chystá se na ratifikaci asociační dohody s EU, po níž Kyjev od Bruselu dostane osm miliard eur, míní, že Západ chápe, že se na Ukrajině „bojuje o celosvětovou bezpečnost“, ujišťuje, že zvláštní statut pro Doněck a Luhansk nezávislost Ukrajiny nijak neohrozí, a tvrdí, že po volbách Ukrajina předvede „pokrok v boji proti korupci“. Ve čtvrtek přitom tajná služba provedla razii v redakci listu Vesti, zabavila počítače a servery a zavřela jeho webovou stránku, to vše nejspíš kvůli tomu, že list zveřejnil zprávu o tom, že dcera šéfa ukrajinské tajné služby SBU Valentina Nalyvajčenka žije v luxusním apartmá v New Yorku.

Mezitím Kyjev hlásí vytvoření jednotné linie fronty na jihovýchodě, připouští, že rebelové u Mariupole a Novoazovska nic nedělají, vyzbrojuje Národní gardu novými tanky, a přitom všem se několik kyjevských oddílů údajně ocitlo v obklíčení „ruské armády“. NATOI přitom hlásí odsun „ruské armády“ z Ukrajiny, k čemuž Kyjev na základě „zpravodajských údajů“ dodává, že v bojích na Ukrajině padlo na dva tisíce ruských vojáků a dalších osm tisíc jich mělo být zraněno. Moskva to má za „nesmysl“, který se navíc opírá o týden stará nepodložená tvrzení jedné ukrajinské lidskoprávní aktivistky. Podle OSN, která přítomnost ruské armády na Ukrajině dosud nebyla s to potvrdit, celkem v konfliktu zahynulo přes 3000 lidí, včetně 289 pasažérů sestřeleného malajsijského letadla.

Doněcká „lidová republika“ mezitím upozorňuje, že nebude s to naplnit některé z bodů minského protokolu, neboť je pro ni přijatelné jen vyhlášení naprosté nezávislosti na Ukrajině, a tak už zahájila přípravu emise vlastní měny. Zvláštní statut, o kterém mluví prezident Porošenko, je nedostatečný i pro mnohé obyvatele Luhanska.