Stanislav Vozka
9. 9. 2014
Hodnotíme-li uplynulý týden, nelze jinak než psát o příměří. Než se k tomu ale dostanu, chtěl bych se vrátit krátkou poznámkou k už skoro věčné otázce: mohly novoruské síly vůbec uspět proti ukrajinské armádě bez přímé ruské intervence? Jednoduchá odpověď jak víme neexistuje – musíme tedy jednu otázku rozložit na několik dílčích.
První je: mohla si domobrana zajistit dostatek zbraní? Odpověď zní ano. Ukrajina stále ještě žije v době sovětské armády a má pro případ mobilizace zásoby pro více než 700 tisíc vojáků. Na Donbasu má domov asi jedna šestina populace a měly by tam tedy být sklady s výzbrojí a výstrojí pro více než sto tisíc vojáků. Včetně munice na několik týdnů války. Na počátku konfliktu domobrana obsadila téměř celý doněcký a luganský region a měla jistě přístup k řadě skladů pěchotních zbraní a výstroje.
Horší to bylo s obrněnou technikou, především s tanky. V červnu prošla internetem zpráva o obsazení báze u Doněcka, kde mělo být 240 jednotek obrněné techniky. Otázka je v jakém stavu – vzpomeňme story s cestou českých BVP, které měly sloužit k obraně Radia Svobodná Evropa ale jaksi k budově bývalého parlamentu nemohly po vlastní ose dojet.
Opolčenci mají nepochybně na průmyslovém Donbasu k dispozici kvalitní opravárenské zázemí. Kdysi jsem měl možnost (v Izraeli) pozorovat práci party montérů, kteří všichni přišli do země z Ruska. Uměli hebrejsky, ale mezi sebou – a se mnou – mluvili rusky. Jejich práce to byl koncert. Slovo nemožné neexistovalo a já jsem pochopil jak mohl Sovětský Svaz porazit hitlerovské Německo.
Na konci července získala domobrana minimálně sto kusů obrněné techniky při likvidaci tak zvaného Jižního kotle. Tam a potom i v jiných obklíčeních bylo propuštění ukrajinských vojáků spojeno vždy se striktním požadavkem – nepoškozená obrněná technika musí zůstat na místě. Na internetu lze najít stesky opravářů v jakém strašném stavu je jim tato technika předávána – a nemyslí se tím poškození v boji.
Ofenzíva přišla až v září proto, že jedna věc je technika a druhá kvalifikovaná obsluha. Výcvik tankisty trvá (nebo by měl trvat) několik měsíců. Domobrana měla v červnu k dispozici asi deset tisíc lidí. V srpnu už dvojnásobek a na rozdíl od počátečního stavu šlo více o dobrovolníky než o najímané bojovníky. Ti se ale na bojišti ukázali až při útoku na Mariupol.
Přes vše řečené je pravděpodobné, že část vybavení domobrany pochází z Ruska. To neznamená, že ji posílá ruský stát. I v Rusku existují obrovské sklady nemoderních zbraní a obrovské sklady munice pro ně. Ruský stát nemusí dělat nic jiného než tyto zásoby – která by jinak musel likvidovat – levně prodávat soukromým firmám, které zastupují Doněck a Lugansk.
Armáda musí mít z čeho a čím střílet, armáda ale také musí jíst. Nicméně na Jihovýchodě v oblasti kontrolované domobranou se musí nacházet stále minimálně milion lidí. Přestože jejich situace je někdy tragická, do země musí stále proudit potraviny. Ostatně ještě nedávno jezdily do Doněcka vlaky z Kyjeva i z Moskvy. Patrně jezdí i kamiony s civilním nákladem. Uživit tedy dvacet tisíc bojovníků může být obtížné, ale ne nemožné. A opět – je pravděpodobné, že část potravin pro vojáky přechází přes ruskou hranici mimo celnice.
Podstatné je, kdo všechno to zásobování (a nájemné bojovníky) platí. V Rusku neustále probíhají soukromé sbírky ve prospěch Donbasu. Není vyloučeno, že ti nejbohatší Rusové jsou „motivováni“ k tomu, aby dávaly větší sumy peněz. Není vyloučeno, že místní boháči platí za to, že jim někdo v době války „hlídá“ majetek. Není vyloučeno, že ruský stát přes státem vlastněné firmy přispívá na válku taky. Není vyloučeno, že příměří je i důsledkem toho, že finance docházejí.
Obecně je příměří přijímáno v Novorosii – podle internetu soudě – s velkými rozpaky a nevolí. Včera Alexej Mozgovoj pronesl další ze svých působivých projevů, ve kterém mimo jiné říká: jaké je to příměří, kdo ho za ukrajinskou stranu podepsal, vždyť Kučma je jen bývalý špatný prezident a soukromá osoba! Vždyť to ani nebylo podepsáno v Kyjevě! A tak dále. Soudě podle komentářů bude Mozgovoj navržen na prezidenta Novorosii.
Je nepochybné (viz vyjádření Porošenka v Mariupolu), že Ukrajinci nekují nic dobrého. Do prostorů bojů proudí čerství vojáci, přepravuje se další bojová technika. Nikdo neví co bude dál. Po prvním příměří padl Slavjansk, bude to teď Doněck, nebo Lugansk? Příměří je pro ně tak výhodné (a pro civilisty také pochopitelně) a nevýhodné pro domobranu (mimo jiné poškozuje i psychiku bojovníků), že se musíme ptát: proč vlastně, proč zrovna teď?
A musíme začít u Ruska, protože Putin celou věc vymyslel. Je nepochybné, že jednání v Minsku je určitým (a prvním) krokem k uznání nezávislosti Doněcka a Luganska – nikoli celých regionů. Je nepochybné, že Putin mírotvůrce zchladil hlavy atlantických generálů a politiků a jejich summit vyzněl do ztracena. Je tu také dramaticky se snižující podpora pro vojenský zásah na Ukrajině u obyčejných Rusů. A jsou tu možná skutečné obavy z dalších sankcí – například z vyřazení Ruska ze systému SWIFT. Přesto nemůžu nemít pocit, že nějaká informace chybí.
Přímo na Donbasu je výhoda příměří zamlčována. Je však možné, že útok na Mariupol nebyl tak úspěšný, jak se předpokládalo. Na poslední mapce si můžete všimnout, že oblast severně od města je vyznačena jen čárkovaně. To znamená, že je jen pod kontrolou rozvědných oddílů domobrany. Nepodařilo se také odlákat k Mariupolu ukrajinské síly ze severu. Nebyl obsazen Severodoněck a nepodařilo se uzavřít kotel kolem Debalceva. Nepodařilo se obsadit celé doněcké letiště. Stále proskakují zprávy o tom, že se bojuje v oblastech (Krasnyj Luč), které by měly být pod jednoznačnou kontrolou Armády Novorosie. Ale i zde do mozaiky pochopení situace cosi chybí.
Uvidíme, co přinesou další dny.
