12. 9. 2014 zdroj
“Musíme jenom doufat, že Kyjev opět nepodvede a nevyužije dosažených dohod k přeskupení svých sil a hromadění zbraní a živé síly”, – řekl 10. září korespondentovi z IA REGNUM prezident holdingu komunikací “Minčenko consulting” Jevgenij Minčenko .
Při posuzování stavu svobody slova na Ukrajině a svobodného přístupu ukrajinských občanů k informacím ve světle diskutovaných a přijatých rozhodnutí o omezení vysílání ruských médií na území postsovětské republiky (včetně využití sovětských “rušiček”), ve světle doporučení na “správné” objasňování událostí novináři a také ve světle vztahu novinářské komunity na Ukrajině k úmrtí ruských kolegů v bojové zóně, Minčenko poznamenal, že “úroveň kontroly médií vládnoucí třídou na Ukrajině je mnohem vyšší než v Rusku.”
“Ukrajinští novináři se stali “pracovníky na ideologické frontě”, – konstatoval expert. – Je tady konkurence oligarchických kanálů v souvislosti s tím, kdo z politiků nebo polních velitelů je hlavním bojovníkem proti Rusku a “Donbabve s Lugandou” (pozn.: pohrdavý název v ukrajinských sociálních sítích pro Donbas a Lugansk), ale není žádná diskuse o obsahu politiky “.
Někteří odborníci v Rusku, Bělorusku a dalších zemích se domnívali, že až do státního převratu v únoru 2014 byla ukrajinská média nezávislá a objektivní. Co a kdy se stalo s ukrajinskou žurnalistikou? V odpovědi na tuto otázku expert řekl: “Probíhalo to téměř po celou dobu nezávislosti Ukrajiny. Dříve bylo několik ideologizovaných projektů (“Ukrajinská pravda”, UNIAN), nyní se prakticky všechna ukrajinská média změnila v jednu velkou “Ukrajinskou pravdu”. Jakými metodami se to dělalo, je jasně vidět na videu z návštěvy poslanců ze “Svobody” v kanceláři generálního ředitele Národní televize Ukrajiny (NTU). ”
Připomeňme si, že po převratu na Ukrajině v únoru 2014 zavedla “nová moc” postsovětské republiky řadu opatření, která blokují práci novinářů a přístup občanů k zahraničním zpravodajským kanálům (především ruským), které objasňují události občanské války. V srpnu de facto šéf ministerstva vnitra Ukrajiny Arsen Avakov podepsal nařízení “O komplexním monitoringu kabelových sítí na Ukrajině”, který předpokládá odpor proti vysílání ruských TV kanálů. Jak vysvětlili představitelé “nové moci” na Ukrajině, jedná se o zákaz vysílání v kabelových sítích a vysílání prostřednictvím jiných kanálů. Pro toto je plánováno využití zakonzervovaného zařízení sovětské éry, které se používalo k rušení příjmu signálů zahraničních rozhlasových stanic “Hlas Ameriky” a Rádio “Svoboda”. V září byl seznam “zakázaných” ruských médií rozšířen. Před tím sestavila SBU seznam internetových publikací, které představují alternativní pohled na historii, kulturní, sociálně-politické a ekonomické procesy v postsovětské republice – nakonec byla zablokována práce desítek elektronických vydání (“Ruská pravda”, atd.).
V médiích se pravidelně objevují “instrukce” pro ukrajinské novináře o zřeknutí se objektivního a úplného objasňování událostí. V červnu byl zveřejněn společný elaborát “Národního svazu novinářů Ukrajiny” a “Nezávislého media odborového svazu Ukrajiny” – “Instrukce pro pracovníky médií k objasňování bojových akcí.” V instrukcích je mimo jiné odiózní pasáže i bod: “V období bojových akcí nezveřejňujte materiály o stranických rozporech a hádkách. Pro nepřítele jsme všichni Ukrajinci – “banderovci a nacionalisté””.
Jak bylo uvedeno v IA Regnum , Mezinárodní federace novinářů, UNESCO, OBSE a řada dalších mezinárodních organizací vyzvaly “novou moc na Ukrajině”, aby byly vyšetřeny okolnosti smrti ruského fotožurnalisty MIA “Russia Today” Andreje Stenina . Zástupce OBSE pro svobodu projevu Dunja Mijatovič řekla, že “smrt Andreje Stenina je hroznou připomínkou nynější alarmující situace s bezpečností zástupců médií na východní části Ukrajiny.” Stenin byl pohřben na Trojekurovském hřbitově v Moskvě vedle hrobů svých kolegů, kteří byli zabiti v roce 2014 na Ukrajině – televizních reportérů Igora Korneljuka, Antona Vološina a Anatolije Kljana. Nezákonné zadržování, únosy, mučení, vraždy a deportace novinářů se staly standardem na Ukrajině, což umožnilo dospět expertům k závěru, že práce novinářů v postsovětské republice je mnohem nebezpečnější, než v oblasti bojů v Sýrii.
