Co se děje s Obamou

Avatar
Původní autoři

Mirko Raduševič
21. 10. 2014 Literárky
To nejde nikomu na rozum. Muž, který je podruhé prezidentem, který vešel do kampaně plný elánu s mladistvým vzhledem, je najednou bez jiskry a navíc mu začínají ze všeho šedivět vlasy.Před dvěma týdny vyšla kniha exministra obrany Leona Panetty „Worthy Fights” (Záslužný boj). Kniha má podtitul: „Vzpomínky na vedení boje a  míru. V rozhovoru pro deník The New York Times Panetta k vydání knihy uvedl, že jedním z motivů pro napsaní knihy bylo, že poté kdy v loňském roce odstoupil, sledoval s rostoucími zděšením, jak prezident Obama nabírá v politice zcela jiný směr.
 „Místo, aby se snažil o upevnění vůdčí pozice USA ve světě, začal být nerozhodný a opatrný,” uvedl v rozhovoru Panetta (než se stal ministrem obrany, byl šéfem CIA – pozn. red.). Dodal k tomu, že prezident se upnul na frustraci a vyčerpání USA ze dvou naráz vedených válek. „Prezident žil v naději, že najde ve světě spojence, který se ochotně zakousne do problémů a ponesou společně rizika… Výsledkem však byly smíšené pocity a názory na USA.” Podle recenze na serveru The New York Times Panettova kniha podává respektovaný portrét prezidenta Obamy, který vykonal důležité kroky a úsilí k naplňování „dobře zdůvodněné vize země”. Příliš často se však „vyhýbal boji, kritizování a nevyužíval příležitosti.”

Tato obecná tvrzení se týkala konkrétních věcí: Například Panetta nesouhlasil se stažením vojáků z Iráku v roce 2011, kritizoval prezidenta pro chybné postupy v Sýrii, především kolísáním zda zasahovat nebo nikoliv. Tím podle Panetty vyslal do světa špatný signál o stavu v rozhodování v USA. Kdyby podle exministra Obama a nasadil jiný kurz, Spojené státy by byly nyní v silnější pozici a v možnosti zvrátit postup Islámského státu. „Prezident odbočil z cesty a nyní bude následovat dlouhý čas, než se napraví způsobené škody,” uvedl Leon Panetta.

Konflikt mezi Obamou a Panettou vykrystalizoval loni, kdy se nepodařilo zastavit automatické škrty v rozpočtu za 85 miliard dolarů, které se pak dotkly armády, zdravotnictví, přistěhovalectví nebo kontroly potravin. „Nebyla to chyba myšlenek nebo intelektu… Ale někdy hold chybí více ohně… Až příliš se někdy prezident opíral o logiku profesora práv a nikoliv o vášeň vůdce,” uvedl exministr obrany v narážce na Obamovo právnické vzdělání.

Obamava opatrnost, zdrženlivost byla podle Panetty způsobena některými nepodloženými prohlášeními zpochybňující prezidenta v tom, že se údajně neměl narodit v USA.

Šestasedmdesátiletý Panetta vyrůstal v rodině italských přistěhovalců v Severní Karolíně. Zpočátku pracoval jako umírněný republikán v administrativě prezidenta Richarda M. Nixona. Než byl zvolen do kongresu změnil dres strany. Za rezidenta Billa Clintona byl šéfem rozpočtu a později ředitelem administrativy Bílého domu. Barack Obama jej v únoru 2009 jmenoval šéfem CIA.

Co je s tím chlápkem

Howard Fineman, bývalý politický korespondent týdeníku Newsweek a nyní vedoucí editorů v USA populárního serveru Huffington Post píše: „Ať jsem kdekoliv, v Pekingu, Aucklandu nebo v Římě, všude se ptají, co se děje s Obamou? Fineman se proto rozhodl, že se pokusí odpovědět na otázky: Co se děje s tím svěžím idealistou Obamou? Jak je na tom jeho síla a popularita v USA? Proč již nedominuje americké politické scéně, jako to bylo kdysi? Kam se poděla jeho efektivita, ve kterou jsme doufali?

Vybrali jsme některé Finemanovy odpovědi, kterými dává americký novinář odpověď na příčiny pochybností o Obamovy.

Blízký východ: Prezident, který získal Nobelovu cenu za své ideály, nyní bombarduje Sýrii a přitom své „boty nechává doma”.
Světové záležitosti: Obama je vystudovaný právník a právě proto by si měl dát pozor na dvojznačnost ve svém jednání. Například slíbil Američanům, že si budou moci dovolit lékaře, ale to se nestalo. Nebo prohlásil, že je nepravděpodobné, aby se Ebola dostala do USA a za čtrnáct dní zde byla.
Snová očekávání: Ze své podstaty si přál ukončit války a uzavřít mír s islámem, pomoci utlačovaným a zachránit americkou a světovou ekonomiku. Tato očekávání byla však nesplnitelná. Nemohl se s tím popasovat, což by pochopitelně nikdo nedokázal.
Bílý dům: Sliboval ukončit špatné fungování vlády. Nestalo se. Jeden z důvodů je systémový a to, že Obama je sice charismatický, ale není to šéf týmu, není premiérem ani králem.
Rasa: Diskutuje se, zda to není jedna z jeho potíží. Černoch v Bílém domě, to může být pro někoho nepříkladné. Kdo tvrdí, že se USA s rasovým problémem vypořádaly, tak o USA neví nic.
Kompetentnost: Tomu se vyhýbá. Z jeho nových zdravotnických zákonů vznikl jen zmatek. S prosazováním bezpečných hranic má problémy. S každodenním řízením státu jsou potíže, což se ukáže, při metastazujícím problému Eboly, který pohltí jeho poslední dva roky vlády.
Obama jako osobnost: Na veřejnosti extrémně hrdý a sebevědomý. Přitom je opatrný a ostražitý. Upřednostňuje komplexnost před jednoduchostí. Modlí se za svůj průlomově životní úspěch. Chce, aby i ostatní byli šťastní a nesnáší konfrontaci. Jakýmsi kouzlem vylezl na mastnou tyč, a to za konstelace, že nemusel použít pěsti. Nahoru jej vyzvedla partička z Chicaga a volební tým. Stále zůstává mezi nimi uhnízděn a ve Washingtonu mnoho přátel nemá – ale nepřátel také ne.

Co se stalo s Mesiášem?

To je další otázka dalšího politického komentátora britského deníku The Guardian Timothyho Ashe (mimo jiné historik z Oxfordu, který se zabýval revolucemi v roce 1989 a píše sloupky do amerického knižního časopisu New York Review of Books ). Také si říká, co se děje s mužem, kvůli kterému Američané před šesti lety tančili v ulicích a skandovali „yes we can” (ano, dokážeme to). Timothyho Ashe se ptá, co se musí stát, aby v posledních dvou letech splnil aspoň něco ze svých slibů, když je na něm vidět jak šediví, jak je osamocený a unaveně předvádí svůj projev. „Raději by asi odpaloval míčky na golfovém hřišti,” konstatuje britský komentátor, který strávil léto v USA a sbíral zde analýzy k možné Obamově proměně. Na jednu misku vah klade to, že zasedl v kanceláři prezidenta v momentě, kdy se od roku 1945 v Bílém domě neřešily tak obtížné problémy jako byla nejhorší finanční krize od roku 1930, nefunkčnost politického systému nebo dědictví zbytečné a nesmyslné války v Iráku. Dá se vůbec přes všechny tyto překážky přejít za zpěvu „yes we can”?

Je pozoruhodné, jak se britský komentátor shodne se svým americkým kolegou, jehož analýzu Obamova prezidentství jsme popsali výše. Timothy Ashe toto vše shrnuje do jedné hodnotící věty: „Průměrná domácí a velice špatná zahraniční politika.” Popisuje statistická makroekonomická data, jako je osmiprocentní růst HDP, pokles nezaměstnanosti pod šest procent nebo schodek federálního rozpočtu pro fiskální rok 2014, který je pod třemi procenty. Nebo navíc doplňuje, že i přes odpor dominantní republikánské lobby v Kongresu začal snižovat emise uhlíku. Na misce vah chvály se ocitá i velmi kritizovaný Obamův program zdravotní péče, který zajistil zdravotní péči milionům Američanů. „Dokonce učenci univerzity Princeton tvrdí, že učinil více ve svém boji proti bídě, než všichni demokratičtí prezidenti dohromady,” přidává ke svému výčtu kladů Ashe.

Negativní misku vah naplnil britský komentátor až po okraj zahraniční politikou naprosto ve shodě se svým americkým kolegou Finemanem.
Konstatujme však, že Ashe vlastně nezodpověděl, co je skutečnou příčinou převahy negativ. Jen vyjmenoval, co Obama za léta vládnutí v Bílém domě učinil. Jediné vysvětlení vidí v nezkušenosti, kdy Američané, když v roce 2008 měli na výběr mezi prvním černošským prezidentem nebo první ženou prezidentkou, tak vlastně vybírali ze dvou málo zkušených politiků. Podle Ashe by kandidát na amerického prezidenta měl alespoň zastávat post guvernéra některého ze států unie. Analýzu uzavírá tím, že pravděpodobně by Hillary Clintonová byla o něco tvrdší, a to díky své větší zkušenosti.

Na obranu Obamy

Nad tím, kolik hany se sneslo na prezidenta USA, se ve svém článku zamýšlí pro magazín The RollingStone nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman. Sice také nejprve na něm nachází „mouchy”, a to ústy dalšího kritika Cornela Westa, který Obamovy vyčítá, že nezatočil s těmi, kteří mohou za velkou příjmovou nerovnost, kterou si stále užívají, že nic neučinil proti neoliberálům z Wall Streetu, kteří nadále sedí ve svých křeslech. Pak se ale pustil do Obamovy obrany a zdůvodňuje, proč má prezident Obama tak nízký rating.

Podle Krugmnana to není nic divného, neboť lidé vždy nadávají na politiky a tomu nahrává současná politika demokratů, kteří se nyní nachází v bodě, kdy se potýkají s obhajobou svých křesel v Senátu, a to ve státech pro ně nepříznivých. „Nakolik je důležité mluvit o hlasech nebo dokonce preferencích pro hodnocení prezidenta?” ptá se Krugman. Myslí si, že by prezidenti měli být spíše hodnocení podle měřítka, zda dokáží zemi dovést k lepší budoucnosti. V tomto pohledu má Obama podle ekonoma zvučného jména několik zásluh.

Především je to dostupná zdravotní péče ( zákon Affordable Care Act – ACA) a podle statistik, které ještě nejsou zcela za rok 2014 vyhotovené je péče natolik již přístupná, že zbývá „pouze” kolem 10 milionů Američanů, kterým bude péče stále ještě cenově nedostupná. Do tohoto počtu ale nelze započítávat ilegální imigranty, kterých není nejméně. V tomto bodu Krugman chválí i náklady na ACA, které produkují v současnosti mírné zvýšení a pro rok 2015 dokonce snížení, přičemž pojistné v USA roste o pět procent ročně. V tomto bodě Obamova úspěchu ekonom upozorňuje na to, že republikáni dělají vše, aby tzv. Obamacare pomluvili, neboť si uvědomují, že desítky milionů Američanů budou mít před volbami z této péče prospěch. To, jako kladný výsledek demokratů se jim nehodí. „Reforma zdravotnictví změnila USA,” uzavírá Krugman.

Další, i když nikoliv tak velké pozitivum, vidí v zavedení Dodd-Frankova právního předpisu pro oblast finančnictví. Sice měl americký prezident podle Krugmana postupovat daleko tvrději a razantněji proti původcům finanční krize, ale myslí si, že tento zákon pomůže v tom, aby krize v budoucnu nebyly tak závažné a řešení bylo jednodušší. U předpisu americký ekonom chválí jeho možnosti, i když nejsou zcela ještě vyhodnocené nebo nejsou zcela dotažené. Líbí se mu například zatím nereálná možnost vyvlastnění, nyní uvádění do konkurzu krachujících klíčových bank. Další je možnost státu určit, které finanční instituce jsou klíčové – to znamená systémově významné natolik, že mohou způsobit krizi. Tyto instituce pak spadají do oblasti větší státní kontroly, regulace a určení krizového kapitálu pro zamezení ztrát. Jako třetí kladný bod v oblasti financí je založení Financial Protection Bureau, tj. úřad který má prosté občany uchránit od dravých nabídek „výhodných” půjček a zakročovat proti predátorskému jednání.

Obamovy změny podle Krugmana jsou důvodem, proč Wall Street dříve rovnoměrně rozdával peníze oběma největším politickým stranám a nyní podporuje více republikány, čímž se snaží ovlivnit průběh finanční reformy.