„Ruské jaro“ podle Prilepina

Avatar
Původní autoři

Mirko Raduševič
10. 10. 2014   Literární noviny
 

Když v roce 1991 americký spisovatel sci-fi Norman Spinrad ovlivněn Gorbačovovou perestrojkou a událostmi ve východní Evropě napsal knihuRuské jaro, netušil, že jeho kniha o pozitivně se rozvíjejícím Rusku a Evropě, přitom upadajícími USA, může mít něco do sebe.
V Rusku pojem „Ruské jaro” však nebyl vzat podle Spinradovy knihy, ale vznikl spontánně jako reakce na události na jihovýchodní Ukrajině a mimo jiné dal vznik i ruskému periodiku a stejnojmennému serveru (viz ). To představuje především ruské nacionalisty, kteří se mnohdy dostávají do křížku s prezidentem Vladimirem Putinem. K příznivcům Ruského jara také patří jeden z nejznámějších ruských spisovatelů Zachar Prilepin, který mimo jiné bojoval v Čečensku a netají se svými nacionalistickými názory. Není divu, že se nyní často vyjadřuje k událostem na Ukrajině, a to především na serveru Svobodný tisk (Svobodnaja Pressa), jehož je šéfredaktorem. Ve známost vešel jeho přípis „Staňte se Beňou” (Захар Прилепин: будьте как Беня), kde vidí problém Ruska a strádání Doněcka a Luhanska v tom, že chybí velké sebeobětování Rusů, kteří by, jak popisuje na virtuálním příkladu Beni, přispěli finanční částkou na jihovýchodní Ukrajinu a Rusko. „Beňa mimo racionality má svoji ideu, kterou je vlast – Ukrajina, a vlast si cení nadevše.” Obrací se i na bývalé ministry i oligarchy, aby miliony, miliardy, které vydělali, nyní část vzali a vložili ve prospěch národa.

Výše uvedené názory Prilepin publikoval začátkem července. Potom se sám vydal „na obhlídku” jihovýchodní Ukrajiny a jak uvádí ve svém rozhovoru pro server Gazeta kultura, byl náhle mile překvapen a nadšen tím, co zde viděl: „Viděl jsem ohromné množství veselých lidí – Rusů, plných síly, a to především v Novém Rusku (jihovýchod. Ukrajina – pozn. red.), ale nejen tam. Poznal jsem u nich připravenost obětovat se a třeba i trpět. Viděl jsem, že lidé jsou schopní se osobně obětovat jen pro myšlenku – ideu.”

Konflikt na Ukrajině rozdělil ruskou inteligenci

V uvedeném zajímavém rozhovoru se rovněž Prilepin vyjadřoval k rozdělení ruských intelektuálů a rozhodně si nemyslí, že by ukrajinský konflikt byl vůbec prvním vážným momentem, kdy se ruská inteligence rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Z novodobé historie připomíná, že k dělení došlo již během perestrojky nebo potom v roce 1993 v souvislosti s útokem na Bílý dům – parlament a dopisem 42 intelektuálů adresovaném Jelcinovi – „Rozdrťte ty parchanty” – a s odezvou velké části veřejnosti (viz). V tu chvíli proti sobě stáli Okudžava, Rožděstvesnkij, Granin, Astafjev a další a proti nim Rasputin, Bondarev, Jurij Kuzněcov, Jesin. Navíc přidejme Prilepina. Tato doba byla později právě umělci – obránci Bílého domu literárně a básnicky zpracovávána: Jurij Kuzněcov, Taťjana Gluškovová, Gleb Gorbovskij, Eduard Limonov, Alexandr Prochanov, Vladimir Ličutin, Sergej Jesin, Vladimir Makanin, Jurij Poljakov nebo Sergej Šargunov.

K dalšímu rozdělení inteligence podle Prilepina došlo na pozadí událostí v Čečensku. Zde je zajímavé, že Prilepin jako bojovník z Čečenska si váží kritičky tehdejších ruských zásahů Anny Politkovské a nedávno se vyjádřil na svém webu, že byla velmi čestným člověkem a váží si u ní především toho, že bojovala za „člověka nad ideologií” (viz). Podle Prilepina se dlouho zdálo, že liberálové a vlastenci v Rusku mají k sobě blízko („vždyť máme stejnou kulturu”), ale jak uvádí, ukrajinské události ukázaly pravý opak: „Vlast, čest, důstojnost a odvaha v našem chápání a naopak v jejich chápání je to ostuda a hanba.” Rozdělení ruského národa – především inteligence z aspektu bojů na Ukrajině bere Prilepin jako zkoušku a myslí, že nyní jde o to: „Kdo je současným Evropanem, kdo je skutečným humanistou a kdo chce uskutečňovat velké ideály lidské důstojnosti” (viz).

Má Prilepin vliv na Putina?

Je všeobecně známo, že před pěti lety zastával Zachar Prilepin názor, že Vladimir Putin škodí Rusku a že by měl z vrcholné politiky odejít. Dnes vidí ruského prezidenta jako jakési ruské fluidum a říká: „Putin je velmi složitá postava. Nechci být mystikem, ale mluvme o vlivu, a tento vliv je jakýmsi fluidem Ruska – jeho minulost, jeho svatí a jeho vítězství.” Podle Prilepina se Putin dal do četby ruských historiků, jako je Vasilij Ključevskij. Prilepin si myslí, že ve svém jednání se nyní Putin řídí četbou filozofa Ivana Iljina. Ten napsal v letech 1948 až 1954 řadu statí. V jedné z nich „Naše úkoly” tvrdí, že ruský národ po třiceti letech porážek, násilí, chudoby nebude schopný zavést demokratický režim. Za této situace jediným spolehlivým východiskem bude tvrdá nacionálně-patriotická diktatura, která pomůže národu nalézt v sobě ty skutečně nejlepší síly.

Zda měl nebo má vliv spisovatel Prilepin na prezidenta Putina, to se autor mnoha v Rusku populárních románů neodváží odhadovat. Ví se však, že Putin Prilepinovy knihy četl. Prilepin na toto téma pouze odtuší: „Z mé strany by bylo hloupé o tom mluvit. Vždyť historií se táhne téma ´král a básník´, ale to není můj případ – nechci nikomu radit.”

Prilepin na Ukrajině

Zacharovi Prilepinovi to pochopitelně nedalo a musel se osobně vydat na Ukrajinu, aby se na vlastní oči přesvědčil, co se tam děje a nedávno o tom napsal článek – „Příměří – je to podvod“. Podle tohoto článku a jiných jeho vyjádření je přesvědčený, že separatisté budou bojovat dále, aby dosáhli úplného oddělení od Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že bojoval v Čečensku, srovnává tyto dva konflikty, kde bojují Rusové: „Zatímco do Čečenska jsme jeli bojovat z rozhodnutí vlády, tak zde v Donbase a Luhansku je situace jiná. Lidé sami se zde hlásí do boje. Obětují se a víte, že jsou šťastní. Je to proto, že bojují sami za sebe. Chtějí mít kontrolu nad vlastními životy a osudem. Jestli někdy bude řeč o demokratických volbách, tak to musí být volby těchto bojovníků, kteří umírali za svoji svobodu.”

Zatímco někteří autoři stejně smýšlející jako Prilepin obvykle jsou podle zahraničních médií zařazováni mezi ruské nacionalisty, Limonov, Prochanov nebo Šargunov se již pustili do psaní o „ruském jaru”, tak Zachar Prilepin, jako by na toto téma zatím odmítá literárně reagovat a říká: „nechci nic psát!” a dodává: „Ze svých cest mám jakési poznámky a jen jako takové je vydám. Bude to deník podivného zmatku, který přerostl v chaos…” Některé Prilepinovy zápisky – deník z jihovýchodní Ukrajiny – jsou již publikovány a lze je číst na serveru Komsomolskaja pravda.

– – – 

Zachar Prilepin (7.7.1975): Filosof, spisovatel a novinář, absolvent Filosofické fakulty a Školy veřejné politiky, pracoval jako dělník a v ochrance, byl členem OMONu (jeden z útvarů jednotek speciálního určení), bojoval v Čečensku v letech 1996 a 1999, v současnosti vede periodikum Svobodný tisk, je vedoucím redaktorem Agentury politických zpráv – Nižnij Novgorod, je držitelem různých cen za literaturu „Národní bestseller”, Ruskij Buker”, Jasná Poljana a dalších. Přestože je známým nacionalistou a angažuje se v Národně-bolševické straně, je v zahraničí uznávaným intelektuálem a spisovatelem.
Romány:
Patologii (2004)
Sanjkja (2006)
Grech (2007)
Čornaja objeznaja (2011)
Obitelj (2014)
Povídky:
Botinky, polnyje gorjačoj vodkoj (2008) – vyšla rovněž česky
Eseje:
Ja prišol iz Rossiji (2008)
Terra Tartarara (2011)