Sestřelení malajského letadla nemá být vyšetřeno. Zfalšované důkazy. Kolik dalších podvodů na nás Američané chystají? A panu ministru Stropnickému bylo následně vysvětleno…

Lubomír Andrassy
8.10.2014   Europortál
Nebyl bych podezíravý a klidně bych se smířil s tím, že USA, v souvislost s Ukrajinou, nepředloží žádné satelitní důkazy o pohybu ruských protiletadlových systémů, jako to udělalo Rusko o těch ukrajinských. Bylo nám přece mnohokrát sděleno, že Američané si pouze chrání své zdroje, ne? 

Jejich slovy – proč ukazovat světu, jak kvalitní snímky naše družice pořizují? Nemáme na reformu zdravotnictví. Nemáme na sociální reformy, nemáme na burzovní krize. Nemáme za chvíli už na nic, a přesto jsme dokázali investovat miliardy do satelitních špionážních systémů. A teď je máme světu ukazovat? K čemu? Zatím přece vždycky stačilo, že jsme to jen řekli!
 
Zámořská logika

Má to logiku? Má. Smířil bych se nakonec s tím, že USA důkazy nezveřejní. Jako už tolikrát. Jenže, ono se vždycky musí najít nějaké tele, které svět ohromí něčím neskutečným! Americký diplomat – velvyslanec na Ukrajině Geoffrey R. Pytat – zveřejnil koncem července na svém Twitteru údajné satelitní snímky, které měly dokazovat ostřelování Ukrajiny ze strany Ruska. A nastal poprask! Média celého světa začala náhle tlustými titulky informovat o tom, že Spojené státy předložily své satelitní důkazy o agresi Ruska, a celý svět začal opět Putina nenávidět, neboť mu dosud nikdo neodpustil to údajně sestřelené letadlo.

A pak se ukázalo, že nejde o snímky ze satelitu, ale z letadla. A ne ze současné doby, ale z 50. – 60. let minulého století. A na snímcích nejsou ruské Katuše s balistickými střelami, ale obyčejné kombajny, které vykonávaly svou práci pro blaho sovětského lidu! Za totality jsme tomu říkali Rádio Jerevan. Mimochodem, nebylo to tenkrát v létě náhodou obráceně? Nevystřelila balistické rakety Ukrajina na Rusko?

Čekal bych omluvu od médií, zejména od těch našich, na které povinnými poplatky přispívám. Ale to bych byl vážně naivní! Místo toho jsem se dočetl o popravách separatistů vlastními vojáky, které se prý praktikovaly pro zvýšení morálky. Stejně jako o dalším použití ruského systému BUK, který vystřelil na ukrajinskou bezpilotní hračku! Už mi tam chybí jen kanibalismus! Útěchou mi nakonec byla pouze zpráva na TV Nova z 28.7., kde Andor Šándor, bezpečnostní analytik, v přímém přenosu ztrapnil Reye Korantenga, jenž očekával senzaci o snímcích z amerických družic, a místo toho se dozvěděl o dalším americkém podvrhu.
 
Podvrh jako metoda

Ano, o dalším. Těch „nezvratných“ důkazů bylo v poslední době víc. Pominu zfalšovaná videa o rozhovorech separatistů na téma sestřelení letadla, která se ukrajinské bezpečnostní službě z časových důvodů moc nepovedla. Že byla padělaná, bylo již vysvětleno mnohokrát.

Jistě si ale všichni vzpomínáme na fotografii „proruského separatisty“, kterak pózuje před fotografy a drží při tom v ruce plyšového medvídka. Ta fotka obletěla svět s titulkem: Ruský terorista získal talisman ze sestřeleného letadla. Na takové záběry jsem opravdu háklivý – zvlášť, pokud jde o děti. Naštěstí už před tím jsem viděl nesestříhané autentické video. Ten člověk, který sbíral mrtvoly, náhle vzal do ruky plyšového medvídka, otočil se na televizní štáby a řekl: „Podívejte se, na koho stříleli!“

Pak ho položil a z úcty k těm zavražděným dětem se pokřižoval! Vyhrkly mi slzy do očí a současně se mnou zacloumal vztek, jak nám to bylo oficiálně prezentováno! Cítil jsem bezmocnost a strach. Strach z toho, jak tohle všechno vlastně dopadne? Co je to za sílu, která nás tak rozhádala? Kam se to všichni řítíme? A tehdy jsem si definitivně řekl: Už ti nevěřím, strýčku Same!
 
Minutový Stropnický

V květnu se ministr obrany Stropnický vyjádřil, že si nemyslí, že je nutné, aby vojska NATO z důvodu ukrajinsko-ruské krize operovala na území naší republiky. Přirovnával to k roku 1968, kdy k nám vtrhla vojska z druhé strany mapy, a svedl to, zcela oprávněně, na psychologický problém, který s cizími vojsky máme. A pánové z ODS a TOP 09 se mohli zbláznit!

Na chvilku jsem měl pocit, že konečně mohu s nějakým vrcholným politikem souhlasit. Ale opravdu jen na pár hodin. Panu ministru Stropnickému bylo následně vysvětleno, že se někdo špatně vyspí, a zítra už ministrem být nemusí (vzpomínám na jednu mocichtivou paní, která v této funkci vydržela pouhých osm dní). Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč svůj názor tak náhle změnil. Tak už nemám ani spojence, strýčku Same. Řeknu ti to tedy sám za sebe: „Nech nás na pokoji a vypadni z Evropy.“ Proč takhle drsně? To mám z Hollywoodu.
 
Daleko a blízko je omyl

To si takhle jednou letí americký prezident s rodinou svým Air Force One, když náhle, kde se vzali, tu se vzali teroristé na palubě. Ale on, hrdina, všechny zmlátí a pozabíjí a jejich náčelníka z „krále nebes“ vyhodí se slovy: „Vypadni z mého letadla!“
Každý si na ten film pamatujeme.

Jenže, pamatujete si také na válku v přímém přenosu? Když NATO napadlo Irák? Díky CNN jsme se mohli dívat téměř denně na výbuchy muničních skladů a dalších vojenských iráckých objektů. A komerční TV studia po celém světě měla žně! To se to tehdy vydělávalo na reklamě, že?

Připomeňme si, že tato válka vznikla na základě „přesvědčivých“ důkazů americké administrativy o „zbraních hromadného ničení“, které Irák údajně používal proti svým odpůrcům. Tyto zbraně nikdy nebyly nalezeny, dnes už se ví, že šlo o podvod. Úspěšný „seriál“, který skončil popravou Saddáma Husajna. Nehájím ho, také to byl prevít, ale ptám se: Kdo z nás se tehdy zajímal o pravost předložených důkazů? Jak si může Amerika dovolit vyvolat ve světě válku na základě podvrhu? Komu z nás vadilo, že chemické zbraně v Iráku nikdy nebyly nalezeny?

NIKOMU! Ta válka totiž byla „bezpečně“ daleko. Stejně jako ostatní “protiteroristické” války, které Spojené státy po 11. září 2001 ve světě vedly. My jsme Americe tehdy věřili. Co se mě týká, já se o jejich lživé propagandy zajímám až dnes. A to ještě z osobních důvodů, protože po určitém životním období mám ještě nějaké plány, které si nechci nechat zkazit válkou v Evropě. Najednou máme obavy, protože Ukrajina je k nám totiž podstatně blíž?

Rozhádali nás

Co vlastně dělají ti američtí generálové ve štábu ukrajinské armády? Oněm funkcím se říká „vojenský poradce“. Proč Ukrajina potřebuje „radit“ právě od nich? Proti komu, proti Rusku? Tak to nás Bůh ochraňuj! Putinovi ta jeho nekonečná trpělivost jednoho dne může dojít, a buďme si jisti, že tuhle válku už v televizi sledovat nebudeme!

Prezident Obama se nedávno nechal slyšet, že za ukrajinsko-ruskou krizi může Rusko, protože dodalo zbraně separatistům. Vzápětí se ale veřejně pochlubil tím, jak dodá zbraně Sýrii. Netají, že je dodává Izraeli, a dnes dokonce bez studu tvrdí, že je bude dodávat Ukrajině! Jistě, co jiného také může Amerika dodávat? Ukrajinští vojáci sice nemají co jíst, ale flinty mít budou.

A Amerika se ani trochu nestydí. Naopak, očekává od nás pochopení. Média pro to dělají, co mohou. Ještě stále doufají, že jsme zbaštili pohádku o sestřeleném letadle. Nikoho nesmí napadnout, že letadlo s 298 lidmi bylo obětováno zmíněnými poradci pro ekonomické zájmy jedné krachující velmoci. Vždyť jsme v NATO, ne? Jsme v EU! A tak, když Evropa říká, že Putin je nestvůra, tak to tak je a nediskutujme o tom!

A tak nediskutujeme. Podívejte se na internetová fóra a facebookové diskuse, a všimněme si, jak se tam urážíme a hádáme! Děláme přesně to, co se po nás vyžaduje, aniž bychom si uvědomili, že psychologická válka je stejně nebezpečná, jako ta konvenční! Je to pohodlnější, než přemýšlet.

Jsou opravdu mrtví?

Už jsem se nechtěl vracet ke „kauze letadlo“. V minulém článku jsem to tak trochu i slíbil. Ale měl jsem ještě rozdělané nějaké ověřování starších informací a dost zajímavých podkladů se tím u mě sešlo, aniž bych je aktivně vyhledával.

Především jsem se nesmířil s tím, že Cornelis Schilder (Cor Pan), který před nástupem do letadla 17. 7.2014, na letišti v Amsterodamu, toto vyfotil a umístil na svůj FB, jej podle zpravodajství TV Nova vyfotil v jiný den, protože do Asie prý cestoval často. Mnozí víte, že mně vadilo, že na fotce nesouhlasí imatrikulační znaky (RC, místo RD). Dnes už vím, že do Asie, ani nikam jinam, Cornelis nelétal. Byl dost vytížen v obchodě své přítelkyně Tol. K tomu se věnoval muzice v místní kapele. Tragický let MH17 měl být pro oba dopravou na dovolenou na Bali.

Po internetu kolují různá vysvětlení, jak k záměně registračních písmen vlastně došlo. Většinou je to svedeno na optický klam, případně dokonce na Corneliovu účast na jakési konspirační blamáži. Spousta zajímavostí se narodila v souvislosti s tím, že odborníci na AIDS měli svého leteckého a zadarmového přepravce na konferenci do Melbourne – Emirates Airline. Málokdo o tom věděl. Také o tom by šlo napsat celý další článek. Já už pro to vysvětlení nehledám, už mě to nezajímá! Přeji si pouze, aby byli Cornelis i Tol identifikováni, pokud jsou opravdu mrtví… Nedoufám v poctivou analýzu černých skříněk, ani v jiné závěry vyšetřovatelů, protože do scénáře poradců to „nenacpou“, kdyby se rozkrájeli!

Víc, než záhada záměny imatrikulačních znaků malajského letadla, mě trápí rekonstrukce posledních minut letu MH17. Není to považováno za žádný důkaz a nikde se o tom nemluví, protože ji zpracovali „jen“ letečtí odborníci v Rusku. Koho by to zajímalo, když my už jsme zvyklí jenom na zprávy FBI? Rusko se ale v této věci už obrátilo na OSN a předložilo seznam doporučení týkajících se vyšetřování katastrofy. Tak si počkejme, co se stane. Vsadím se, že nic.
 
Špatně zabitý králík

S dovolením si pro poučení na chvilku odskočím do dětských let. Jedu k příbuzným, na vesnici. Chtěli zabít králíka, protože my, nevenkované, si králíka k nedělnímu obědu tak často nedáváme. Člověk, který měl exekuci vykonat, mu dal za uši. Ale při té ráně ho pustil. Slabě ho držel a špatně zabitý králík dopadl na zem, a ač byl připitomělej, hledal pochopitelně cestu, kudy by utekl! A tak dostal prknem a bylo po něm. Tolik mi ho bylo líto!

Otec toho vraha to viděl z okna, přiběhl a vyčinil mu, že když to neumí, nemá se do toho plést! Já ten den neobědval, a nikdy už jsem králíka vlastně neochutnal. S tím nešťastným letadlem to je stejné.

Byla pečlivě prostudována data letu. Je potvrzeno, že piloty nejdříve vyzvali ke snížení letové hladiny. Pak se ale muselo stát něco závažného, protože stroj se prokazatelně vychýlil ze své letové dráhy. Všechno to vypadá tak, že „dostalo za uši“ raketou vzduch-vzduch, dále nejspíš střelbou z leteckého kanónu a otočilo se téměř na zpáteční směr, oproti původnímu koridoru. Poradci museli zazmatkovat, protože ve scénáři bylo, že stroj dopadne v Rusku. Byli to přeci ruští separatisté, kdo ho „popravili“! Proto asi „muselo dostat prknem“ – a je opravdu vedlejší, jestli to byl letecký kulomet, nebo další raketa vystřelená ze stíhačky. Prostě ho dorazili!

Podle nalezených kusů trosek byla zpracována grafika kudy původní střela do letadla vnikla. Piloti nemohli ten zásah přežít! A co je nejstrašnější? Pokud by první zásah přežili, co by udělali? Nejspíš by se pokusili o nouzové přistání. Kontaktovali by dispečery a hlásili by stav nouze. Tytéž dispečery, kteří je nejdříve navedli do válečné zóny, a pak jim nařídili snížit výšku. A tak jednoduše „dostali prknem“.

Čtěte ZDE: Důkazy v rukou leteckého odborníka: Žádná raketa BUK nezasáhla let MH 17. Boeing zničil kanón ukrajinského bitevníku. Ze Západu slyšíme jen ohlušující hrobové ticho
 
Co není jedno

Ve minulém článku jsem navrhl námět k přemýšlení, jaké letadlo na Ukrajině nakonec mohlo skončit. Své domněnky jsem potvrzoval obrázky, které jsem tehdy měl ve svém PC postahované. Možná si vzpomínáte, že jsem porovnával polohu malajské vlajky s polohou a počtem oken na troskách. Pod textem na své zdi jsem nakonec umístil odkazy na fotografie letadel B777 9M-MRD a B777 9M-MRO.

Dejte si tato registrační čísla do vyhledávače GOOGLE dnes. Dostanete stejná fota boeingů 777, ale okna s vlajkou už tam k tomu mému minulému obrázku sedět nebudou! Ta fotka okének naštěstí putuje po celé internetové síti. A nejen ode mě. Vznikla spousta diskusních fór, kde se to řeší! Bude, respektive už je, to označeno jako konspirační teorie. A víte co? Mně už je to jedno!

Co mi ale jedno není, to napíšu do posledních dvou vět:

Přemýšlejme prosím. Tahle naše země je navzdory všemu pořád ještě naše!

– – –