Břetislav Olšer
“Musíte se více snažit, pane správce; my jsme tady správní rada, my bychom vás mohli vyhodit!” zní známý imperativ z Hrabalových Postřižin, který byl mottem včerejších Otázek V.Moravce. Nemá smysl jmenovat hosty, nula do nuly pošla, zvláště když se “diskutovalo” na téma protiruské sankce a lidská práva. A také v duchu výše uvedených direktiv, jimiž na adresu prezidenta Miloše Zemana nešetří politici Spojených států.
Vměšování do vnitřních záležitostí Česka? Omyl, pouze bigbrotherské dobré rady… a varování, že ho též “můžou nechat vyhodit…” A řeč byla rovněž o 47 politických vězních Kremlu. A já si tady dvěma prsty zmáhám klávesnici PC, aniž by mně hrozilo utrpení politického vězně. Měl jsem možnost nahlédnout do cely Václava Havla v Heřmanicích, navštívil jsem též posledního odsouzeného k trestu smrti v Československu Zdeňka Vocáska ve věznici Mírov.
Za dvě vraždy a jeden pokus o ni. Když byl u nás trest smrti zrušen, přestěhoval se z Pankráce na Mírov. Byl jsem asi posledním novinářem, který mohl až k němu na celu a sednout si na pelest jeho postele. Po útěku Kajínka a sebevraždě ředitele Mírova PhDr. Kohoutka už mohli vybraní žurnalisté s vězni na oddělení mimořádných trestů mluvit jen přes mříže…
OVM by mělo pozvat srbského premiéra Vučiče, aby jim vysvětlil, co je to za nepříčetnost – protiruské sankce; Bělehrad je totiž nebude zavádět, oznámil právě Alexandr Vučič jako odpověď Evropské Unii, která si klade podmínku vstupu Srbska do EU jeho připojení k sankcím proti Rusku. Srbský velvyslanec v Rusku Slavenko Terzič řekl, že něco takového nepřichází v úvahu. Bělehrad je zaměřen na spolupráci s Moskvou, avšak Srbové jsou stejně jako Ukrajina takto vyděračsky nuceni nejen zrušit všechny své programy, ale i ukončit dlouholeté dobré sousedské vztahy.
“Demokracie a svoboda” Západu s sebou zkrátka přináší kromě zákeřných podrazů, nezaměstnanosti a potravinových lístků, též zemi neomezených možností a nárůst kriminality, v USA k tomu mají druhý dodatek Ústavy, který mimo jiné říká: “Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…” Platí slova prezidenta USA J. W. Bushe, že svobodní občané mají právo vlastnit zbraň k ochraně svých domovů. http://www.literarky.cz/politika/svet/18741-ameriti-mnii-reim-mii-na-esko#.VG3lqLjq020.gmail
A co čert nechtěl, v těchto dnech soud v Clevelandu ve státě Ohio propustil na svobodu odsouzeného k trestu smrti za vraždu v roce 1975. Proč ta změna? Klíčové svědectví si totiž policie vynutila. Vraždu prý ve skutečnosti neviděl, jak původně tvrdil. Dnes sedmapadesátiletý černoch Ricky Jackson byl v roce 1975 spolu se dvěma údajnými komplici neoprávněně odsouzen za vraždu podnikatele Harryho Frankse na základě svědectví třináctiletého chlapce Eddieho Vernona. Později mu byl trest smrti zmírněn na doživotí. Právě Vernon však před rokem svou výpověď odvolal. “Konečně, konečně,” byla dnes první Jacksonova slova, když byl po 39 letech opět na svobodě. Na rozdíl od politického vězně po něm skoro čtyřicet roků nikdo ani neštěkl, žádný politik pro jeho záchranu a svobodu nepodepisoval petice. O jakápak lidská práva jde; 47 politických vězňů Ruska nebo 248 nevinných odsouzených na doživotí a k trestu smrti ve Státech…?
V roce 2001 se konečně blýsklo na časy – Florida po čtvrté žádosti povolila otevřít staré případy a provádět testy DNA. Co říká encyklopedie na zázračné DNA? Člověk i bakterie a další živočišné struktury obsahují v každé své buňce kopii instrukcí, které tento organismus konstruují. Jde o manuál zapsaný chemickým kódem DNA – kyselinou deoxyribonukleovou. Vědci oznámili, že jsou schopni přečíst přibližně devadesát procent lidské DNA. Zastánci trestu smrti argumentují, že doživotí je mnohem ekonomicky náročnější. Možná v Číně, ale rozhodně ne v USA, kde se průměrná doba čekaní na vykonání hrdelního rozsudku pohybuje kolem 15 roků.
Když si tento zoufalý čas vynásobíme náklady na speciální cely smrti a ostrahu odsouzenců, na spoustu soudců a právníků, kteří musejí v nekonečném kolotoči soudních odvolání a revizí fungovat za neskromné honoráře, vězni potřebují celý čas mj. stravu a energie, vyjde nám, že trest smrti je v konečné fázi násobně dražší, než doživotí. A to nemluvím o psychickém stavu vězňů v celách smrti. Pozůstalí jejich obětí se budou do konce života užírat žalem, zatímco vrahům dovolíme ten komfort a vezmeme jim život, aby se nemuseli dlouhé roky týrat bezvýchodností své situace. Pokud jsou vůbec vinni…
Předloni Andre Davise propustil soud ve státu Illinois na svobodu po předlouhých 32 letech žalářování. Uznal, že byl neprávem odsouzen za znásilnění a vraždu dítěte. Bylo mu osmnáct, když se za ním poprvé zabouchly dveře vězení. Na volnost musel čekat až do svých padesáti let, aniž by na některém důkazu z místa činu bylo jeho DNA. Musel být ve vězení, přestože se k činu nikdy nepřiznal. Porota nabobů a rasistů ho ale shledala vinným. Její rozhodování “podpořil” fakt, že se většinou jednalo o černochy.
Skoro půl života prožil Andre za mřížemi, přitom věděl, že je nevinný. Že nikdy ani mouše neublížil. Představa nejděsivější. Dvaatřicet roků marně tvrdil, že nic nespáchal, ale nikdo ho neposlouchal, nikdo mu nevěřil, žádní ministři zahraničí proti tomu neprotestovali. Lze to vydržet? Dvaatřicet Štědrých večerů, narozenin, jmenin, Dnů díkuvzdání a to všechno jen v odporné cele. Železné mříže, železná psychika. DNA by se dala nazvat andělem strážným černochů, také Andreho Davise…
Projednává dostatečně lidská práva Rada bezpečnosti OSN; co na to říct – hlavním sponzorem jsou Spojené státy…?
Ještě hůř dopadl Američan James Bain, jenž pro svoji pleť strávil nepředstavitelných posledních 35 let svého života v krušném vězení. Soud ho poslal v roce 1974 za znásilnění devítiletého chlapce na doživotí za mříže. Přestože anglosaské právo se řídí základní tezí; ve státech této právní kultury nemůže být žádný člověk odsouzen na základě tvrzení, tušení či pravděpodobnosti, a již vůbec ne pod hlavičkou onoho morálního “common sense – selského rozumu”, nýbrž pouze na podkladě jasných důkazů. Přesto se ve věznici na Floridě až začátkem prosince 2009 díky testům DNA zjistilo, že James Bain byl uvězněn neprávem. Před časem, po děsivých 35 letech, opustil věznici a loňské Vánoce tak mohl už 54letý muž strávit doma se svou nemocnou matkou.
Zatím čtvrtým nejdéle vězněným mužem byl James Lee Woodard. Dlouhých 27 let musel strávit ve vězení za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal znovu až test DNA a Woodard se dostal na svobodu. Odsouzen byl za vraždu své přítelkyně v roce 1981. Nyní je mu 57 let a ze všech nespravedlivě odsouzených a následně zbavených svých obvinění strávil ve vězení třetí nejdelší dobu.
V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. K trestu smrti byl odsouzen ve státě Louisiana v roce 1999 za vraždu, kterou měl spáchat ve věku sedmnácti let. Rozsudek byl zrušen v dubnu 2007, když odvolací soud shledal, že obžaloba zatajovala důkazy, pachatelem byl přece černoch, a také na základě testů DNA, které ukázaly, že vrahem byla jiná osoba. Ve vězení naštěstí pobýval “pouhých” osm roků…
Kolik asi budou muset Spojené státy zaplatit Bainovi za 35 roků v cele, když soud v New Yorku udělil jinému nespravedlivě odsouzenému 49letému Alanu Newtonovi odškodné ve výši 18,5 miliónu dolarů (přes 323 miliónů korun) za 22 let, které musel zcela bezdůvodně strávit za mřížemi. Newtona původně odsouzeného na 40 let za napadení a znásilnění prodavačky, pustili před čtyřmi lety, když jeho nevinu prokázaly opět nové testy DNA.
Ze Štrasburku z Rady Evropy jsem si přivezl Návrh vězeňských pravidel. Útlá brožurka prošla ostravskou vazební věznicí i nápravným zařízením Heřmanice. Zmizela mi až po zapůjčení na Mírov. Stejné povídání o trestu smrti a anglosaském právu jsem načerpal v tiskovém středisku OSN v New Yorku. Na české misi při OSN jsem dostal radu; New York je nejbezpečnější město v USA, jen nesmíte usnout v metru na konečné v Bronxu, kde vás můžou jen z plezíru hispánští výrostci polít benzínem a zapálit.
V USA se zatím prokázalo hlavně s přispěním testům DNA, že ve vězení sedělo 248 nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, dokonce trest smrti. Jen loni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů. Kolik jich stačila justice už popravit? Skoro tři stovky naprosto nevinných osob bylo nemilosrdně odsouzeno na doživotí, dokonce k hrdelnímu trestu. Většinou pouze na základě křivých svědectví nevěrohodných svědků a nepřímých důkazů. Skoro tři stovky nevinných osob odsouzených na doživotí a k hrdelnímu trestu; k tomu skoro padesát politických vězňů Kremlu… Jde opravdu o srovnávání nesrovnatelných lidských práv…?
Kalifornie utratí ročně za tresty smrti 137 milionů dolarů. Doživotní tresty by ji přišly jen na 11,5 milionů USD. Nejvíce stojí mnohdy i desetiletí trvající odvolací procesy. V současné době čeká na vykonání trestu smrti 3 279 lidí v celých USA. Jen v Kalifornii je to 690 a na Floridě 403 vězňů. Kolik je mezi nimi potencionálních nevinných…?
Inu, zbývá dilema; kdo řekne, zda je 18,5 miliónu USD (asi 323 miliónů Kč) odpovídající suma za “pouhých” 22 let krutého věznění Alanu Newtonovi, za zničení života a odepření svobody, která je hlavní chloubou až po uši zadlužených USA…?
PS: Hlavní gruzínská prokuratura zabavila majetek bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho, jeho manželky Sandry Rulovs, a také matky a babičky. Sdělil to jeho advokát. Zabaveny byly pozemky, dům v Tbilisi a automobil. Prokuratura obviňuje Saakašviliho ze zneužití pravomocí a zpronevěry státních financí. Po bývalém prezidentovi, který žije v USA, bylo v Gruzii vyhlášeno pátrání…
