Luděk Prokop
8. 11. 2014
Nezměrné úsilí masmédií využít tři sprostá slova prezidenta, k rozpoutání hysterie, nemusí být samoúčelné. Může být, že úvahy o záměrech vyprovokovat bouřlivé demonstrace ke kulatému výročí 17. listopadu, mají reálné opodstatnění. Neutuchající, až do trapností ústící upocené snahy sdělovacích prostředků a často až nenávistné internetové diskuze, mohly by nasvědčovat tomu, že podmínky pro pořádný šrumec a následný mazec jsou vehementně připravovány.
Jedněmi z výkřiků majících přispět ke stupňování napětí a hlavně protiruských postojů, mohou být informace ohledně vyjádření Putina, že nevidí nic špatného na sovětsko-nacistickém paktu o neútočení.
Nevím, zda tento výrok, byl citován přesně a nebyl vytržen z kontextu daného projevu Putina. Co ale vím je nezvratný fakt, že z historického kontextu to celé bylo vytrženo přímo „Goebbelsovsky“.
Konec konců dokladem toho jsou (dle Parlamentních listů) i slova „Kocába v ráži“: “Putin obhajuje pakt Ribbentrop Molotov, což je neuvěřitelné. Zbláznil se. A všechno co předvádí na Ukrajině je šílenství.”
Kocábova poznámka – A je úplně lhostejno, jaké komunisti, pochybovači a přisluhovači Ruska snesou argumenty.“ – svědčí o vysoce arogantním ignorantství, snoubeném s absolutní lhostejností jak k argumentům, tak ke skutečnostem, k faktům, ať již jsou tato fakta jakákoli.
Chci věřit, že větší část veřejnosti není natolik zabedněná, mentálně omezená, aby jí smysluplné argumenty a faktické skutečnosti, byly úplně lhostejné. Proto snad ani není zapotřebí zevrubně objasňovat, že Putin žádná šílenství na Ukrajině nepředvádí. Že šílenství předváděná fašisty, šílenství jejich násilí, vraždění, šílenství pučistické vlády, velice podobné současné prozápadní vládě „demokraticky“ zvolené, šílenství ve formě bombardování civilních objektů včetně škol, není šílenstvím Putina. Jak se nám pomatená mysl Kocába neberoucí v potaz argumenty ani fakta, snaží namluvit.
A nyní tedy k historickým souvislostem. K souvislostem co se onoho paktu, „smlouvy o neútočení mezi nacistickým Německem a Stalinovým Sovětským svazem“, týká. Abychom lépe vnímali, o čem to Kocáb, vedle blábolů o šílenství Putina na Ukrajině, o čem ten Kocáb a jemu podobní, nedotknutelní žádnými argumenty ani fakty, o čem oni vlastně hovoří.
V souvislosti s inkriminovaným prohlášením Putina prohlásil Putin: „… Západní historici se dodnes snaží „umlčet“ fakta o Mnichovské dohodě, která stvrdila připojení Sudet k Německu“. Nicméně řada informací o Mnichovské dohodě, (přesněji o Mnichovské zradě), je poměrně snadno dohledatelná. Pro obšírnost zmíním jen podstatná fakta.
Mnichovská zrada, dohoda, byla dopečena dne 29. září 1938 v Mnichově, mezi zástupci čtyř zemí, (se kterými máme shodou okolností spojenectví i dnes v EU a v NATO): Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie). Přijetím Mnichovské dohody padly pod stůl všechny tehdejší smlouvy a dohody o územní nedotknutelnosti, o vzájemné vojenské pomoci v případě napadení, a v konečném důsledku pak i smlouva s Francií uzavřená již v roce 1924.
Po Mnichovské zradě nastalo těžké dilema pro vládu a zejména pro prezidenta Beneše. Složitá jednání politické reprezentace tehdejší ČSR vyústila do dvou otázek:
1) Co učiní SSSR, jestliže Francie vyplní své spojenecké závazky vůči Československu.
2) Jaký bude postup SSSR, kdyby Československo trvalo na svém odporu i v případě francouzského odmítnutí vlastních závazků.
Usnesení Politbyra, které podepsali Stalin, Molotov, Kaganovič, Vorošilov a Ježov, zní:
1) Na Benešovu otázku, poskytne-li Sovětský svaz podle smlouvy okamžitou a skutečnou pomoc Československu, pokud Francie zůstane věrná a poskytne pomoc, můžete dát jménem vlády Sovětského svazu kladnou odpověď.
2) Stejnou kladnou odpověď můžete dát i na druhou Benešovu otázku, pomůže-li Sovětský svaz Československu jako člen Společnosti národů na základě článků 16 a 17, pokud se v případě napadení Německem Beneš obrátí na Radu Společnosti národů s prosbou o aplikaci uvedených článků.
3) Oznamte Benešovi, že o obsahu naší odpovědi na oba jeho dotazy my současně informujeme i francouzskou vládu.“
V prvním kole zářijové hry o Československo, vedení Sovětského svazu prokázalo svoji ochotu a připravenost pomoci, v souladu s platnou spojeneckou smlouvou. Jeho vystupování na mezinárodním fóru bylo ještě výraznější, jako i zklamání z politiky západních demokratických velmocí a jejich politiky appeasementu.
Litvinov výslovně řekl: „SSSR je ochoten jít i v tom případě, nesplní-li Francie svůj závazek, ale je nutné, aby si Československo vyžádalo usnesení Společnosti národů, kterým by byl označen útočník, neboť by jinak při své eventuální pomoci mohl být SSSR označen sám za útočníka.“
Sovětská eventuální pomoc, byla naší vládou (ČSR) i po druhém pozdějším zvažování odmítnuta s argumentací: „Pokud jde o Rusko, odstupem Francie padl systém, na němž spočívala konstrukce ruské pomoci a třebaže Rusko prohlásilo, že spokojí se prohlášením většiny Společnosti národů Německa za útočníka, nebyla by ani tato cesta schůdná, nehledě i k tomu, že pomoc samotného bolševického Ruska postavila by proti nám celý západní svět.“ (Který nás zradil, dovoluji si podotknout). Podle záznamu došlo zde k řadě až hysterických vystoupení. Na otázku ministra Ježka: „Ale Rusko by snad šlo v nehorším bez Společnosti národů“, odpověděl prezident Beneš: „To by bylo právě to nejhorší!
Ještě jednou, abychom lépe vnímali o čem Kocáb, a jemu podobní hovoří. Teprve rok od Mnichovské zrady, následně po tomhle všem, co je zde popsáno, teprve pak vznikla smlouva o neútočení a rozdělení sfér vlivu v Rumunsku, Polsku, Litvě, Estonsku a Finsku mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik. Podepsaná byla v Moskvě, dne 23. srpna 1939.
Kapíruje? Začínáme chápat, jakou hru s námi mocní tohoto světa s jejich sdělovacími prostředky, včetně těch u nás působících, hrají? Pokud ano, pak můžeme porozumět slovům Putina, že Rusko odmítá hrát jejich hry, že bude hrát podle vlastních pravidel, takových, která budou stanovena ve prospěch ruského lidu.
Začínám podezírat prezidenta Zemana z toho, že se snaží hrát hru ve prospěch lidu českého.
