Ivan David
17. 11. 2014
U příležitosti Vítězného Listopadu jsme zahrnováni úvahami zda se žije lépe či nikoli. Nejde a nemůže jít o vědecké hypotézy, které by pak byly podrobovány metodicky korektní verifikaci. Užívají se různá kritéria, častěji jen vyjádření víry a přesvědčení. I za minulých režimů se vždy našlo mnoho snaživců ochotných dosvědčit, jak se máme lépe a své přesvědčení potvrzovali účastí na slavnostech a členstvím v organizacích.
Jistě bychom rádi doufali, že tomu tak nebude v dobách budoucích za vlády zcela jiných pravd a lásek. Nejspíš bude. Lidé se moc nezmění. Příští generace možná nebudou otázce zlepšení kvality svého života rozumět, jsouce zcela pohlceni ordinacemi v růžových zahradách a uvězněni v současnosti bez povědomí o minulosti a představ o budoucnosti. Zatím je to skvělé, ještě celých 70% našich občanů do 30 let tuší, proč je 17. listopadu státním svátkem.
Za Hitlera bylo dobře
Ono se s menšími výkyvy a po odečtení válek už dlouho žije lépe než se žilo před tím. Na konci Rakousko-Uherské monarchie se obyvatelům v průměru jistě žilo lépe než na jejím počátku.
Je snad zřejmé, že „lépe“ nebylo nikdy univerzální. Vzpomínám si na zdravotní sestru, která při odpočinkové rozpravě na sesterně pravila zasněně: „Za Hitlera bylo dobře, bylo všechno!“ Zeptal jsem se, čím byl tatínek. Byl řezník. Za socialismu bylo dobře a to nejen „komunistům“ jak si představuje mládež vzdělávaná učiteli, z nichž mnozí tu dobu nepamatují a ostatní se drží osnov a nechtějí mít potíže. Většina členů KSČ měla stejné příjmy jako jejich kolegové, mnozí však předpokládali, že stranické příspěvky jsou dobrou investicí do budoucí kariéry. Dobře se dařilo vekslákům a „dojičům socialismu“ (lidem obratně využívajícím mezery na trhu a ovládajícím směnný obchod). To byly paradoxně osoby ze systému tyjící, ale systému se vymykající. Není pochyb, že se občané v roce 1968 měli v průměru mnohem lépe než v roce 1948. A je zcela jisté, že totéž platí i o roce 1989 oproti roku 1968.
Jak se nám daří v minulosti?
V minulosti je nám většinou lépe, protože v minulosti jsme byli mladí, plní síly, elánu, plánů a hlavně nadějí. Jak jsme toho všeho postupně pozbývali, bylo nám stále hůře tím spíše, čím méně toho zbývá k nadějeplnému očekávání.
Jak se nám daří v budoucnosti?
V budoucnosti bylo lépe naprosté většině občanů ČSSR v Listopadu 1989, proto se také převrat podařil. Občané měli zprávy o lepší životním standardu za západními hranicemi. Věřili, že ho dosáhnou. Některým se to podařilo. Dnes už budoucnost není, co bývala.
Jak je nám v současnosti? Ano, žije se lépe!
Aspoň to prý nedávno tvrdily 3 pětiny dotazovaných. Nepamatuji se již, kdo prováděl výzkum, ale to nevadí, protože nebývá uvedeno, na co byli přesně dotazováni. Pokud se máme v průměru lépe, stojí za úvahu otázka, zda se máme za posledních 25 let lépe aspoň o tolik procent, jako tomu bylo za dvacetiletí 1948- 1968 nebo 1969-1989. Podle ekonomických a sociologických studií se má dnes průměrný Američan hůře, než jeho předek před dvěma generacemi. V současné Francii se už se samozřejmostí mluví o tom, že příští generace budou žít hůře. Doc. Ilona Švihlíková citovala Doc. Pavla Janíčka, který v devadesátých letech prorocky pravil rakouským kolegům soudícím, že životní úroveň v ČR poroste: „Vy nejste naše minulost, my jsme vaše budoucnost.“ Jeho slova se naplňují. Evropa se nevyvíjí dobře. A bude hůř, až jí bude více „pomáháno“ a bude více „chráněna“. Pro nás v Čechách historicky nic nového, byli jsme již osvobozováni, chráněni a vystaveni pomoci mnohokrát.
Zbejvá spousta věcí, a ty koupit nelze
Dostatek peněz, dostupnost zboží a služeb, to jsou určitě důležité faktory Hmotné statky jistě nejsou jediným měřítkem kvality života. Do úvahy nutno započítat možnost volby, pocit bezpečí, riziko sociální nestability, atd. Pro příliš mnoho lidí je možnost volby iluzí. Jejich jednání je vynuceno okolnostmi. Riziko sociální nestability se podstatně zvýšilo. Zhoršila se společenská solidarita, mnoho dříve levných služeb je podstatně zdraženo. Oficiálně je sedmiprocentní nezaměstnanost, ale dlouhodobě nezaměstnaní se nepočítají. Tak, jak vypadávají ze součtu, nezaměstnanost se snižuje. Přibývá „vyloučených lokalit“ a lokalit, kterými nelze projít bez nebezpečí, přibývá bezdomovců, podstatně se snížila bezpečnost… Učitelé všech stupňů si stěžují na zhoršenou kvalitu žáků, učňů, studentů, klesá tělesná zdatnost, ale dobrá zpráva přichází od adiktologů. Počet mladých opilců a „feťáků“ se nám zastabilizovala a to na dosti vysoké úrovni, takže neohrožuje budoucnost příslušných odborníků.
A která zpráva je vůbec nejhorší?
Že se shora uvedené skutečnosti nikdo nechystá opravdu řešit. Nikdo za ně totiž není odpovědný.
