Jaký může být scénář války NATO a Ruska – dojít k La Manche, nebo ustoupit k Uralu

Avatar
Původní autoři

Andrej Ivanov
16. 12. 2014  České národní listy

Jaký může být scénář války NATO a Ruska, předpověděný americkým profesorem D. Sandonem.
Ozbrojený konflikt mezi naší zemí a Severoatlantickou aliancí je možný již v nejbližší budoucnosti, pokud obě země nebudou naléhavě hledat kompromis.

O tom ve svém článku ve Financial Times píše profesor konfliktologie a mezinárodních vztahů na univerzitě G. Masona (USA) Denis Sandon. Podle mínění Sandona, neustálé rozšiřování NATO na východ a plány na zapojení do bloku Gruzie a Ukrajiny staví Rusko do bezvýchodné situace.

Po skončení studené války se zdálo, že další světová válka už není možná. Jestliže v Moskvě neustále hovořili o lásce k míru, pak vnější politika Západu nevydýchala vzniklé podstatné změny. Vojenský blok NATO nebyl rozpuštěn, účastnil se mnohých zbrojených konfliktů ve světě. Vzhledem k tomu, že na planetě neměl jemu rovnou sílu, tak si mohl fakticky přisvojit funkci arbitra.

Nyní, když Rusko už není takové, jaké bylo v r. letech 1990 a dalších, a aktivně hájí své geopolitické zájmy, Západ dělá vše pro růst konfrontace s naší zemí. Často dokonce i ke své škodě. Takže scénář amerického profesora Sandona se již nezdá být fantastickým.

Ale je připravena naše země čelit ve velkém měřítku Západu, jestliže nepůjde už jen o sankce? Jak se domnívá vedoucí expert Centra vojensko-politických studií MGIMO Michail Aleksandrov, přes pravděpodobnost velké války, skutečně velké, můžeme se bránit:

– Profesor Sandon má pravdu, politika NATO vedla k silnému zhoršení vztahů Aliance a Ruska. Blok se zaměřil na obklíčení naší země, současně vytvořil bezprostřední hrozbu naší bezpečnosti. Tendence se stala pochopitelnou v okamžik barevné revoluce v Gruzii, v současnosti se západ snaží vzít Ukrajinu pod plnou kontrolu.

Fakticky již vidíme eskalaci konfliktu. Na Ukrajině armáda útočí, domobranci se snaží ji odrazit. V dalším průběhu konfrontace je možný příchod dobrovolníků z Ruska, počátek útoku na Kyjev a dobytí města. Západ zvýší svoji pomoc Ukrajině. Rusko nastoupí svými vojenskými silami k ukrajinské hranici a Podněstří.

Pak bude záviset na NATO, zda se bude vměšovat. Jestliže ano, pak dojde k  válce velkého rozsahu. Jenomže Aliance nemá tolik sil a rezerv pro válku s Ruskem. NATO má armádu početnou, ale roztroušenou, která není schopná konsolidovaných válečných akcí, v Evropě má nedostatek těžké techniky, střeliva a špatně rozvinutou logistiku.

Proto, teoreticky Rusko v klidu může zamířit k Balkánu, rozdrtit Bulharsko a Rumunsko. Společně se Srbskem by mohlo vytvořit alianci a porazit na hlavu Kosovo, Černou horu. Fakticky bychom vzali NATO do polokruhu. Takže naše možnosti jsou dobré.

Samozřejmě, NATO může urychlit vyzbrojení, .vytvořit armádu. Ale ani my nebudeme sedět se založenýma rukama. Provedeme částečnou mobilizaci, přemístíme vojska z Uralu, kde máme velké zbrojní zásoby.

Mimochodem, NATO je nemá, všechny rezervy zničili. My na Uralu máme 10.000 tanků, potřebujeme několik měsíců, abychom je mohli připravit k boji. Máme mobilizační rezervy a NATO nikoliv. Oni mohou vytvořit milionovou armádu, ale my dostatečně rychle můžeme rozvinout dvou až tří milionovou.

Ještě dříve použijeme taktické atomové zbraně. Aliance má v letectvu převahu, proto máme před sebou úkol rychle zničit jejich letiště. Proto bude nutné použít taktické jaderné zbraně, zvláště pak křídlaté rakety. Máme dostatečný počet raket středního doletu, ale také máme rakety letecké i mořské základny, které jsou schopné dosáhnout jakéhokoliv bodu v Evropě.

Potom dojde k opotřebovávací válce v duchu první světové. Elektronické systémy budou narušeny, bez nich nebude možné použít vysoce přesné natovské zbraně, ani jich tak moc nemají. NATO bude muset válčit obyčejnými zbraněmi a s nimi bojovat na Západě umí špatně.

Tak nelze předpokládat, že zvítězí Západ. Myslím, že natovští generálové toto chápou a v poslední době se snaží neudivovat svojí mocí.

Skutečně NATO obkličuje Rusko, když nemá dostatečnou moc?

Nyní se dává přednost polovojenským metodám, obsahující politické násilí s akcemi diverzních skupin. V podstatě NATO velkou válku nepotřebuje. Můžeme ji potřebovat my, když uvidíme, že nejsme schopni se vyrovnat se situací. My odpovíme asymetricky.

Strategie NATO je politickými a polovojenskými metodami si osvojit postsovětský prostor, jak to v současnosti probíhá na Ukrajině. Potom pokračovat destabilizací situace na Severním Kavkazu, v Povolží, blokovat naše obchodní cesty a energetická zařízení.

NATO počítá s matoucím konfliktem, který postupně povede k zeslabování Ruska, odlučování území od něj a postupné ztrácení země. My jsem však tento plán nalomili na Ukrajině, když jsme přešli k aktivním operacím. Bohužel jsme nedošli k hranicím bývalého SSSR. V tom případě by v NATO přemýšleli ne o získání postsovětského území, ale o vlastní obraně. Vytvořili by pozice ve Východní Evropě pro případ našeho nástupu.

Západ vede proti nám nevyhlášenou válku, ale naše vedení  se chce zdát mírumilovným a mluví o nějakém partnerství.

Předpokladem úspěchu plánů Západu je naše nerozhodnost.

Zcela správné. V roce 2008 jsme měli demonstrativně porazit Gruzii, soudit Saakašviliho, nastolit tam proruskou vládu. Potom by Západ už neriskoval tlačit se na Ukrajinu. Ale všichni uviděli naši nerozhodnost, jak jsme se omezili na Abcházii a Jižní Osetii. Proto připravili převrat na Ukrajině, a my opět hrajeme na dlouhé lokte.

Někteří počítají s rozkolem Evropy a Spojených států. Ale o to se snažili již Stalin a Chruščev, Gorbačev se snažil manévrovat s Německem. Nyní nám to však nestojí za to již podesáté usilovat o to stejné. Do takové taktiky vkládáme rezervy, místo toho, abychom jednali rozhodně. Ačkoliv bychom nyní mohli Američanům udělat problémy na Blízkém Východě, kolem Saudské Arábie. A ceny ropy by opět vzrostly.

Pokud Janukovyč byl zákonným prezidentem, ukrajinská armáda by nechránila režim v Kyjevě. My bychom mohli vytvořit na Ukrajině proruskou vládu, ale zmeškali jsme příhodnou dobu.

Na Západě mluví o tom, že ekonomika Ruska dosahuje všeho všudy 2,5% světového HP a proto lze naší zemi udusit ekonomickými nástroji velmi rychle. 

To je směšné. Rusko kontroluje velkou část světových rezerv, má velké území, máme největší jaderný potencionál. Pokud budeme chtít, můžeme zničit i Evropu, i Spojené státy. Stalin neměl takové možnosti, my je máme.

Pokud jde o samotnou ekonomiku, pak podíl Západu na světové ekonomice se neustále snižuje, v současnosti tvoří asi jednu třetinu. To znamená, že je možné se obejít bez Západu vůbec. Ve své době měl Sovětský svaz plnohodnotné obchodní vztahy jenom a Afghánistánem a Iránem a obstál. Dnes máme za partnera Čínu, Indii a mnoho dalších zemí. Západ má poslední páku na ovlivňování ostatních států – finanční kontrolu. Ale už se mluví o účtech v národních valutách v rámci BRICS.

Při válečné srážce hraje důležitou úlohu mínění obyvatelstva, jejich připravenost něco obětovat.

Když Putin dosáhl návratu Krymu, měl neuvěřitelnou podporu. Takový stupeň důvěry měl, bohužel, jen Alexander I., když dobyl Paříž, nebo Stalin, když padl Berlín.

Ale potom dynamika byla ztracena, nebyly vidět úspěchy ve vnějším světě, rubl padá, ekonomika slábne. A to vede k nespokojenosti. Když bychom si vzali celou Ukrajinu, pak lid by věděl, proč má strádat. Obzvláště v oblasti Novoruska je mohutný průmyslový potencionál, úžasná orná zem.

Druhým problémem jsou představitelé „páté kolony“. V Moskvě tak zavádějí placená parkoviště, slučují školy a nemocnice. Taková politika dráždí občany.

Je připravená západní společnost bojovat s Ruskem?

Malé státy Východní Evropy bojovat nebudou. Válčit budou Němci a Anglosasové, je možné, že se k nim přidají Francouzi. Jsou ještě rusofobové jako Poláci a země Pobaltí. Bohužel, zastánci přátelství s Ruskem na Západě nic nekontrolují. V nacistickém Německu existoval též odpor, ale počasí nedělal. Všechny elity jsou pod kontrolou „washingtonského oblastního výboru“.

 Konflikt Ruska a NATO se stane katalyzátorem v dalších částech planety?

Nepochybně. Jakmile začne válka v Evropě, Čína využije situace a obsadí Taiwan. Severní Korea zaútočí na Jižní Koreu s cílem sjednotit zemi. Irán najisto udeří na Saudskou Arábii. Vznikne unikátní situace, když všechny rezervy Západu budou soustředěny v Evropě a nebude mít možnost ovlivňovat dění v dalších regionech světa. A tak vše začne.

Podle názoru víceprezidenta Akademie geopolitických otázek Konstantina Sokolova válka mezi Ruskem a NATO již probíhá, jenomže probíhá v neobvyklé formě.

Podle mého názoru připravenost Západu zasadit úder Rusku se viditelně projevila. Jde nyní jen o charakter války. Forma války je popsána v koncepci národní bezpečnosti USA. Jde o světovou občanskou válku.

Nyní pozorujeme oslabování rublu, bankrot malého a středního podnikání v Rusku, snižování ceny ropy. Fakticky válečné akty už započaly. Nikdo již nebude vyhlašovat válku druhému, nebude frontová linie.

Pro občanskou válku jsou charakteristická různá uskupení, která proti sobě válčí. Nebude ani viditelný vnější protivník, nebude ani s mocí bojující opozice. Je to prostě jiná technologie moci.

Válka předpokládá vzájemné údery. Může Rusko odpovědět Západu?

Já mluvím o světové občanské válce, v níž nebudou proti sobě stát Rusko a Západ, ale různá světová sociální uskupení. Řekneme, že v Rusku jsou oligarchové vlastenci naší země? Ne, oni jsou představitelé síly, která útočí na Rusko, ničí jeho ekonomiku.

Jsou zastánci světových finančních skupin. Myslet musíme v těchto kategoriích. Nová taktika – nastolení moci, která ničí obyvatelstvo sociálními změnami.

Může se Rusko bránit?

Samozřejmě, lid se musí bránit. Především se musíme bránit na duchovní a morální úrovni. Musíme vzdorovat vlivům, které jdou na nás ze Západu, musíme chránit tradiční hodnoty. Nyní je ve světě Rusko se svými hodnotami kolektivismu a na něj útočící moc „zlatého telete“.

A budou i ozbrojené konflikty?

Samozřejmě, budou. Ale čelit si budou nestátní útvary. Dnes všichni posuzují, jak bojovat s „islámským státem“. Cožpak nějaká země vyhlásila válku druhé? Ne, bojuji už nejen mezi sebou. Lidé se organizují podle náboženství nebo podle sociálních ideálů, ne podle státu, a to je znak občanské války.

Vyvíjíme nějaké úsilí, aby nás nezničili v globálním konfliktu?

Nyní zachraňujeme vojensko-průmyslový komplex. Systém zabezpečení národní bezpečnosti je mnohem složitější. Potřebuje systémový přístup, který bohužel dosud nemáme.

Je možný horký konflikt na území Ruska?

Naši protivníci v září demonstrovali svoji sílu. Když většina veřejného mínění podporovala ruskou politiku na Krymu a na Ukrajině, v Moskvě vyšli do ulic lidé s liberálními hesly. To byla jen příprava, trénink. Naši nepřátelé mohou vytvořit v Moskvě i „majdan“ a nepořádky.

Ale problém je v tom, že moc sama rodí nespokojenost. Mne nutí vzít auto ze dvoru, zavádějí placená parkoviště, odstranili v hlavním městě všechny stánky – v obchodech je vše dražší. Fakticky mne vyhánějí z domova…

Je šance, že veřejné mínění na Západě nepodpoří válku s námi?

Každému Bulharu, nezávisle od jeho kvalifikace, je jasné, že vedení Bulharska v otázce „Jižního proudu“ rozhodovalo nikoliv v souladu s národními zájmy. Už je zřejmé, že v Evropě elity jsou představiteli světových organizačních struktur, žádná národní moc na kontinentě nezůstala.

Musíme pochopit, že náš protivník není obyčejným Američanem nebo Angličan, ale vlastníci finančního kapitálu. To oni rozhodli o vzájemném vyhlazení národů. Světová oligarchie se není v nebezpečí. A to musí pochopit obyvatelé Ruska i Západu.

Zdroj: http://www.km.ru/world/2014/12/07/voenno-politicheskii-blok-nato/751957-vyiti-k-la-manshu-ili-otstupit-do-urala, www.chelemendik.sk

Pro České národní listy z ruštiny přeložil dr. O. Tuleškov