Zdeněk Koudelka
Významný ústavní právník, vysvětluje, že vrcholící boj o jeden veřejností podceňovaný zákon je ve skutečnosti chapadlem chobotnice ze zámoří a zdejších kolaborantů.
“Boj o nezávislost“ hrdinných prokurátorů
Je to norma mnohem důležitější, než si neinformovaná či manipulovaná veřejnost připouští. Konflikt mezi ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou (ANO) a „policejně-prokurátorskou mafií“ (řečeno slovníkem předchozí ministryně Benešové) právě vrcholí. Je maskován jako „boj o nezávislost“ hrdinných prokurátorů, kteří chtějí zatočit s korupcí mezi politickými špičkami. Ve skutečnosti však tito „internacionalisté“ vyměnili závislost (loajalitu) na České republice za pevnou vazbu na cizí velmoc, která chce skrze represívní aparát řídit českou politiku: Nepohodlné „odstřelit“, spolupracovníky chránit.
Podaří-li se jim tento zákon – který se již zdál zcela mrtvý – prosadit, nebude si moci být ve vlastní zemi ničím jistý už nikdo. Fakticky u nás bude vládnout americká tajná služba (CIA). Ministryně Válková – jak jsme předpokládali – tomuto tlaku nejspíš nedokáže vzdorovat. Už také začíná couvat před těžkotonážní palbou prokurátorů vedenou skrze hlavní média. Vydrží, či nevydrží – toť otázka vpravdě hamletovská. V druhém případě s „mordýřskou“ dohrou, jež si se slavnou Shakespearovou tragédií v ničem nezadá, přestože fakticky půjde o Havlův „absurdní“ kus.
Uvědomují si to i mnozí významní právníci. Jeden z nich nám pro čtenáře Protiproudu poskytl následující stanovisko:Zdeněk Koudelka: Chuť k moci a vztahy k cizí moci
Od nástupu Pavla Zemana do funkce nejvyššího státního zástupce a Lenky Bradáčové do funkce pražské vrchní státní zástupkyně se projevuje snaha o posílení moci Nejvyššího státního zastupitelství a jeho speciálních útvarů. Jimi navržený zákon o státním zastupitelství, který převzala před svým svržením vláda Petra Nečase, posiloval pozici Nejvyššího státního zastupitelství po vzoru sovětské prokuratury. V demokratickém státě je držba výkonné moci spojená s odpovědností.
Zdeněk Koudelka
Snaha získat moc bez odpovědnosti je znásilnění státu. Nový zákon o státním zastupitelství může posílit Nejvyšší státní zastupitelství i nejvyššího státního zástupce, ale jen, pokud se zvýší i jejich odpovědnost za nezákonnost jejich vlastní i jejich podřízených.
Žaloby lidí, kteří byli nezákonností státního zastupitelství postiženi, ukazují paradoxnost situace. Za nezákonnosti státního zastupitelství je žalováno za stát Ministerstvo spravedlnosti, které nezákonnost nezpůsobilo.
Státní zastupitelství, které ji způsobilo či se na ni podílelo, náhradu škody neplatí. Pokud nebudou odpovědni za porušování zákona lidé, kteří ho způsobili, a lidé jim nadřízení, kteří měli proti nezákonnosti zasáhnout, bude výkon moci ve státě narušen ve prospěch zneužití moci. To, že Pavel Zeman a Lenka Bradáčová chtějí zákon, který posílí vedení státního zastupitelství, aniž ponese právní odpovědnost za způsobenou škodu, je v rozporu s logikou výkonné moci jako moci odpovědné. Chce-li někdo více moci, ať akceptuje, že bude muset platit za své protiprávní jednání. Jinak se mu více moci přiznat nemá.
Kauza Davida Ratha – dobrý špatný příklad
Na kauze Rath se ukázalo, jak Nejvyšší státní zastupitelství umí přihrávat kauzy. Ať je vina Davida Ratha jakákoli, má právo na férový proces. V rámci férového procesu je nutné dodržovat příslušnost státního zastupitelství. Středočeský hejtman jednání, které je mu kladeno za vinu, činil ve Středočeském kraji nebo v sídle kraje v Praze.
Přesto bylo dáno přípravné řízení této věci na severočeské Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, kde byla náměstkyní pro trestní řízení Lenka Bradáčová, z které chtěl nejvyšší státní zástupce učinit vrchní státní zástupkyni v Praze, což se mu podařilo. Přitom bylo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem nepříslušné. Což uznalo, když věc postoupilo Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. Ovšem až poté, co se Lenka Bradáčová na případu proslavila.
Mediální oslava nepříslušného státního zastupitelství a jeho zaměstnanců, je právně mrzká.
Jak je tato kauza pro nejvyššího státního zástupce citlivá, dokazuje, že jsem od něj jako státní zástupce dostal 5. 6. 2012 písemnou výtku za to, že novináři užili můj článekRath má právo na férový proces (Trestní právo 6/2012, s. 4-5). Toto jednání patří do totality před rok 1989. V demokratickém státě udělování trestu za publikaci článku a jeho další zpracování novináři, patří na pranýř.
Jaký stát zastupují?
Je známo, že Pavel Zeman udržuje vazby s americkou ambasádou. O jeho schůzce v listopadu 2014 spolu s Lenkou Bradáčovou a policejním plukovníkem Robertem Šlachtou s americkým velvyslancem v Brně referoval ve svém článku Václav Danda: Utajená brněnská schůzka a její důsledky – Protiproud 10. 12.
Zahraniční politiku státu dělá prezident a vláda, ne policie a státní zastupitelství. Je pochybné, zda lze považovat vztahy vysokých představitelů represivního aparátu s cizí mocí, za správné. Pokud by se američtí policejní šéfové a generální prokurátor scházeli s představiteli cizí moci bez vědomí amerického prezidenta, byli by sesazeni. Státní zástupci jsou zástupci státu našeho, ne cizího.
Krátce po schůzce došlo k dopisu velvyslance USA a dalších zemí naší vládě, který obsahuje politické požadavky. Nepřekvapilo by mne, kdyby na brněnské schůzce si Pavel Zeman a Lenka Bradáčová řekli o podporu svých požadavků na příští uspořádání státního zastupitelství. Ale o zákonech, včetně toho o státním zastupitelství, rozhodují volení poslanci a senátoři. Ne nevolení státní zástupci. A jsme-li suverénní stát, tak do toho nemají kibicovat cizí ambasadoři.
Pavel Zeman přišel do postu nejvyššího státního zástupce z polo diplomatické pozice v Eurojustu v Haagu. Nepřekvapí, pokud se po ukončení svého působení jako nejvyššího státního zástupce bude chtít umístit v nějaké mezinárodní organizaci. Zde mu USA mohou významně pomoci k získání funkce. Tím spíše je nutné obdobné kontakty vysokých činitelů represivního aparátu na cizí ambasády odmítnout. I jen podezření, že by mohli ovlivnit své působení ve státních funkcích v České republice s ohledem na to, že jim v budoucnu bude poskytnuta podpora k získání dobře placené funkce v cizině, je nežádoucí. Zavání to korupcí i zradou státu.
