Komentář k článku Karla Dolejšího „Pět tezí k Ukrajině“

Avatar
Původní autoři

-JiB-
11. 12. 2014 (jméno autora je redakci Nové republiky známo)
Redaktor Britských listů Pan Karel Doleší uveřejnil 9.12.2014 svůj článek „Pět tezí k Ukrajině“ (http://www.blisty.cz/art/75755.html ) v němž nás chlácholí a prezentuje svůj názor k současnému dění na Ukrajině, potažmo ke geopolitické situaci kolem ní. Přitom však zamlčuje některé podstatné informace.
Předně, po uskutečnění státního převratu v Kyjevě zorganizovali ne jen na Krymu, ale také v Doněcké a Luhanské oblasti místní a řádně zvolení (!) oblastní zastupitelé referenda o odtržení a vyhlášení samostatnosti s vysokou účastí (75%) v nichž se drtivá většina zde žijících obyvatel vyslovila pro odtržení od Ukrajiny (89%)! Že se tak stalo bez souhlasu pučistické vlády v Kyjevě, na tom nic nemění. Konec konců ani se vznikem samostatného Československa Vídeň dobrovolně nesouhlasila a jak u nás, tak třebas ani v Kosovu neproběhla žádná(!) referenda. Proto pokud bylo právo na sebeurčení dopřáno Kosovským, tak by bylo na místě, aby toto právo nebylo upíráno ani Luhanským, Donětským či Krymským.

Jde-li o to, zda je Západ připraven na případnou válku s Ruskem kvůli Ukrajině, tak Západ (rozuměj NATO) sice představuje asi jen 1/10 světové populace avšak jeho výdaje na zbrojení v úhrnu představují asi tolik, co zbytek světa bez NATO dohromady. Jen USA se na světových výdajích na zbrojení podílí 47% a mají 7,5x větší rozpočet na armádu než Rusko! K tomu s prohlášeními, že bude nutné údajně v důsledku Ukrajinské krize zvýšit výdaje na armádu členských zemí NATO přišel již před časem americký ministr obrany. Náš ministr obrany Stropnický to vidí obdobně. Stejně tak se začalo hovořit o potřebě znovuzavedení povinné prezenční vojenské služby, jakož i o potřebě navýšení počtu aktivních záloh.

NATO se sice prezentuje jako „obranná aliance“, avšak její „obranné“ pojetí nápadně připomíná „demokratičnost“ zemí, které měly potřebu zaštiťovat se demokracii přímo v názvu státu. Pro připomenutí pár „obranných“ válek zemí NATO z poslední doby: Srbsko, Afganistan, Irák, Libye.

Náklady na „demokratizaci“ Ukrajiny podle náměstkyně ministra zahraničních věcí USA paní Nulandové činily k letošnímu únoru na 5 miliard (!) amerických dolarů. Výsledek si lze prohlédnout třebas zde:

https://www.youtube.com/watch?v=elPqXXuAARI
zde: https://www.youtube.com/watch?v=iFEYShuWaZ8
zde: https://www.youtube.com/watch?v=gEHlgBl4Q4g
zde: https://www.youtube.com/watch?v=Xq50i7IwQbM
zde: https://www.youtube.com/watch?v=Lyzhu0JWmQM
či zde: http://www.youtube.com/watch?v=V4CAlcj21LQ a mnohé jiné.

Kolik stála podpora ostatních barevných revolucí ve světě sice nevíme, ale vezmeme-li v potaz, známou částku z Ukrajiny, tak lze předpokládat, že její výše bude v řádu desítek miliard dolarů. Že by tak USA činily z čistého altruismu a za jejich jednáním nebyl nějaký chladnokrevný kalkul, si může myslet jen hodně naivní člověk. USA své ekonomické problémy, které vyhřezly v r. 2008 a přerostly ve finanční a posléze i v hospodářskou světovou krizi doposud nevyřešily, ale jen záplatovaly tiskem peněz (kvantitativní uvolňování) a dříve nebo později budou nuceny své ekonomické problémy skutečně řešit. Zejména bude-li oslabeno exkluzivní postavení amerického dolaru obchodními aktivitami zemí BRIKS. Podle některých ekonomů je americké zadlužení dokonce již nesplatitelné. V úhrnu by Americký dluh měl podle prof. Petera Staňka činit 79 bilionů(!) amerických dolarů (18 bil. federální vlády+dluhy jednotlivých států a domácností). Přičemž možných variant není mnoho. Po té co USA outsorsovaly drtivou většinu výrobních podniků se páteří jejich ekonomiky stal zbrojní průmysl. A tak pokud se budou chtít USA vyhnout bankrotu a podpořit svůj průmysl, nezbude než vytvořit odbytiště pro svou produkci a to nejlépe tam, kde pro ni najdou solventní zákazníky – nejlépe svým aliančním partnerům. Ovšem aby ti měli potřebu tuto produkci kupovat, musí mít dostatečný důvod, kterým vzdálené konflikty nejsou. Válečný konflikt za jejich humny, jehož jsou bezprostředními účastníky však ano. Druhou možností je pak prosazení TTIP.

Proto vyznění článku pana Dolejšího, že válečný konflikt Západu s Ruskem nehrozí, není ani tak projevem poctivé analýzy jako spíše prezentací zbožného přání.

Těm, kteří nechtějí nevidět a jsou ochotni kriticky myslet, proto doporučuji seznámit se s fakty kolem dění na Ukrajině a s názory některých renomovaných osobností jako Henryho Kissingera a řady dalších zde: http://vlkovobloguje.wordpress.com/fakta-o-ukrajine/