Rozhovor 
Posíláte mi co týden nějakou obrazovou reflexi stavu dnešního světa. A moc děkuju. Nenašel jsem mezi nimi ale nic ohledně české vlády, ministra financí Andreje Babiše, prezidenta Miloše Zemana nebo naopak největšího opozičníka Karla Schwarzenberga. Přemýšlel jste nad něčím podobným, a jak by to mohlo vypadat?
Snad je to tím, že jsem žil půl života ve Spojených státech amerických a nechtě jsem se naučil nahlížet na svět očima globálníma a imperiálníma, očima příslušníka země, která arogantně rozhoduje o dnešním světě a nikoho se neptá na svolení či souhlas. Tak trochu tím asi trpí každý Američan. Uvědomuji si, že to není dobré, ale je to tak. Prostě mně místní dění připadá trochu „kotlinovité” a samo do sebe zakurvené. Ale vím, že jako anarchisticky přemýšlející člověk bych se měl věnovat spíše lokálnímu dění naší malinkaté republičky plné hádek a buržoustského handrkování než globálně odlidštěným reflexím.
Ale teď mě napadá, vždyť jsem před nedávnem na festivalu v Brně přece omýval Babišovi mozek od kapitalistického znečištění, takže lokální akce s lokálním dosahem. Babiš si nechal odblokovat zorné pole mými deskami, aby neviděl závaly reklam útočících bez našeho svolení na náš mozek ve veřejném prostoru. Reklam, které tam tento lokální politik sám neustále cpe i přes zákonem stanovený konflikt zájmů, který by ho měl okamžitě zbavit funkce.
A další lokální aktivismus: Před týdnem jsem měl také přednášku pro základní školu v Českých Budějovicích. Říkal jsem dětem o nové knížce Paula Polanského „Tábor smrti Lety”, ve které, na základě jím nalezených dokumentů, dokazuje, že byl v Letech u Písku během druhé světové války koncentrační tábor, který vedli sami Češi, a to bez jediného Němce. O jeho postavení se dle Paulovy knihy zasloužil v roce 1940 otec dnešního „knížete” Karla Schwarzenberga, neb potřeboval otrockou práci do svých lesů a dolů a na stavbu silnic. Vězněni a vražděni zde byli za příšerných a nelidských podmínek většinou čeští Romové, ale i Židé – a mezi nimi spousta dětí. Později byla většina Romů poslána do koncentračního tábora v Osvětimi, kde téměř všichni zemřeli. To staré slizké prase Karel VI. Schwarzenberg provozoval tento tábor až do roku 1942, kdy mu byly táborové pozemky převedeny pod nucenou správu Němců.
 |
| Milan Kohout k církevním reestitucím |
Samozřejmě z Polanského důkazů logicky vyplývá, že Schwarzenberg kolaboroval s německou okupační správou a takticky se snažil udržet své majetky a „šlechtickou” pozici. Před koncem války se zřejmě stejně vychytrale snažil narychlo a na poslední chvíli obnovit své „vlastenectví” „spoluprací” s protiněmeckým odbojem. Ač dnešní „kníže” prý vše popírá, dle mého mínění by mu za kolaboraci jeho otce s německou vládou měly být zabaveny všechny majetky, které po otci po sametové revoluci takzvaně restituoval. A výtěžek z jejich prodeje by měl být věnován pozůstalým romským rodinám po zavražděných předcích a celkové podpoře stále neuvěřitelně diskriminovaných Romů v Česku. Celé to je zase jeden z těch „kotlinovitých” příběhů o české zbabělosti minulé i současné.
Děti se do mě během přednášky pustily a jedno přes druhé mě zahrnuly stereotypními výkřiky o tom, že jsou Romové „špatní lidé, že dělají bordel a nepracují a my je musíme živit a že by měli odjet z české země” a tak dále, a tak dále. Měl jsem dojem, že by jejich rasističtí rodičové, kteří jim takové názory vštěpují, opět podporovali vybudování romských koncentračních táborů a opět by stáli za svým „knížetem”, který ví, jak romskou otázku „řešit”.
Jak by vypadal dovětek k vašemu textu Celosvětová služba pro líbání amerických prdelí s ohlédnutím na končící rok? Co byste rád nyní doplnil?
Teď jsem zrovna skončil můj první semestr učení na Filozofické fakultě Západočeské univerzity, kde jsem přednášel o amerických reáliích. Studenti byli báječní a velmi chytří, ale protože se všichni narodili až po roce 1989, jsou přírodožel dokonalým produktem porevoluční doby a pološílené antikomunistické propagandy šťouchané od narození do jejich hlav. Myslím, že je takové jednostranné šťouchání jeden z největších současných zločinů, který mohla společnost na své nastupující generaci spáchat. Jejich rodiče si zřejmě po revoluci snažili vyrovnat komplexy ze své předposranosti a kolaborace za bývalé „totality” a najednou se z nich, když už to bylo bezpečné, stali „hrdinní” bojovníci proti všemu, co „smrdí” komunismem či socialismem. Povedlo se jim vyvolat ve svých dětech odpor proti všemu týkajícímu se sociální spravedlnosti.
Ve Spojených státech jsem měl většinou levicově smýšlející studenty, ale tady jsem byl vystaven konzervativně pravicovým studentům, což považuji za naprostý paradox a oxymóron. Zvláště v dnešním mezinárodním kontextu je to výjimečná kuriozita. V době, kdy většina mladých západního světa bojuje proti neoliberálnímu politicko-ekonomickému systému stojícímu na úchylné tezi neustálého ekonomického růstu praktikované na limitovaně maličké a tímto idiotismem dusící se planetě, čeští studenti blahořečí kapitalismu, privatizaci výrobních prostředků a neoliberalismu. Protože je to přeci ten systém, který „osvobodil” jejich rodiče od toho strašného „komoušského totalitního” systému. Někdy mi připadá, že si česká kotlinka myslí, že se může ekologicky oddělit od zbytku světa a vytvořit si svůj samostatný kapitalistický pravicový podnikatelský ráj. Není divu, že Česko vede ve světě v počtu klimatoskeptiků na počet obyvatel.
Většina českých médií onu pravicovou masáž zdejší mládeže samozřejmě doplňuje. A to i česká veřejnoprávní televize, která by měla být dle zákona vyvážená, je v državě ultrapravicových novodobých „svazáků” pod heslem „kupředu pravá”. Kdykoliv se na ni podívám, tak vidím, jak denně servíruje pravicovou antikomunistickou dávku propagační drogy, které by se měli mladí lidé vzepřít, ale přírodožel nedokáží rozeznat její návykovost. Po jedné z mých přednášek ke mně přišel student a pravil: „Kdybych řekl svým rodičům, co nám tady říkáte, tak by vám přišli rozbít hubu.”
Co byste vzkázal angažované skupině aktivistů, kteří vyvěsili ze svatovítské katedrály transparent s nápisem: „Zde sídlí Putinova loutka.” Jde o skupinu oMEN a mají za sebou dost zajímavé akce…
Je skvělé, že členové této skupiny dělají přímé angažované akce. Ale v tomto případě jsou se svojí nenávistí proti Rusku a Putinovi ideově „mimo mísu”. Lezou tím na lopatu západnímu kapitálu, který jim rád zatleská, že mu pomáhají, aby mohl snadněji zotročit zdejší lidi, včetně jich.
Ostatně jeden z nich mi nedávno řekl, že jsou mírně inspirováni ukrajinskou skupinou Femen, jejíž aktivistky protestují ukázáním prsou. Pořád se diskutuje o skupině Pussy Riot. Jde v podstatě také o určitý druh protestu. Jak k těmto skupinám, které jsou podle mě v opozici proti vašemu světonázoru, přistupujete?
Proč proti mému světovému názoru? Pussy Riot je punková skupina rebelující proti kapitalismu a nelidskému myšlenkovému diktátu tamní pravoslavné církve. Ostatně jejich proslavená akce byla namířena zejména proti náboženství, leč chybně interpretována místními českými hystericky antirusky přemýšlejícími „experty” jako jen protiputinovská. A skupina Femen přece porazila nějaký odporný arogantní kříž propagující křesťanství, což byla zdařilá akce.
Moje bývalá žena pocházela z Číny, a když jsem ji vzal do jednoho bostonského kostela, tak s hrůzou ukázala na Ježíše na kříži a řekla: „Co to je?” Zmaten jsem odpověděl: „To je přece bůh západní civilizace, ty ho neznáš?” Zhnuseně pokračovala: „O tom jsem nikdy neslyšela. A vy se klaníte zohavené mrtvole přibité na nějakých prknech? To je asi něco v nepořádku s vašimi hlavami a měli byste se nechat léčit.” Dodnes si vždy na tento krásný a pravdivý postřeh člověka z jiné kultury vzpomenu, když vidím davy náboženstvím zblblých lidí ječících na vatikánském náměstí, když vyleze na balkón hlavní propagátor kultu zohavené mrtvoly.
Proto jsem už před více jak patnácti lety přestal slavit takzvané Vánoce, neb se na tom šíleném náboženství, které vyvraždilo v historii stamiliony lidí, nechci podílet a slavím jen slunovrat. Ostatně je více než zřejmé, že si narození svého vymyšleného člověkoboha vrazili zrovna na slunovrat, aby vykopli odvěké krásné oslavy tohoto přírodního jevu, kdy se začnou prodlužovat dny a je důvod k oslavě.
Myslel jsem to ve vztahu k západnímu kapitálu. Nicméně dokázal byste se svými názorovými odpůrci jít do jakéhosi typu souboje kreativity či názorů. Snad budu srozumitelný. Jde o to, jestli by angažovaní umělci – neděje-li se to už – neměli poměřit síly svých nápadů.
Něco jako v rap battles anebo soutěžích sprejerů?
No, já jsem vždy chápal umění jako nástroj sociálních změn k lepšímu, takže mě nějaký do sebe uzavřený „souboj kreativity” připadá jako masturbační ztráta času. Zvláště v době, kdy by všichni umělci měli bojovat bok po boku proti dnešní, tentokráte opravdu hrozivé a až do morku společnosti zažrané a světem se šířící kapitalistické totalitě.
Američané, prosím, neosvobozujte mne!
Co byste s ní udělal, kdyby vám někdo do nového roku odkázal jednu miliardu korun?
To je naprosto spekulativní otázka, na kterou se dá odpovědět zase jen spekulativně. Založil bych organizaci bojující za znovuustanovení základní lidské důstojnosti, kterou nám současný politicko-ekonomický kapitalistický systém podvodně ukradl.
Dáváte si nějaké předsevzetí do nového roku, a jak jsou tematicky zaměřena?
Nerad bych zblbnul a nechal se chytit do klece dnešní „svobody” tak, jak se do ní dobrovolně zavírají miliony dnešním politicko-ekonomickým systémem zmanipulovaných lidí. Někdy kolem roku 1977, roku vzniku Charty 77, měl Solženicyn projev na Harvardově univerzitě u nás v Bostonu a řekl něco v tom smyslu, že klec takzvaného sovětského komunismu byla hodně těsná, ale že klec takzvaného amerického kapitalismu je ještě těsnější. My jsme si tenkrát v Československu mysleli, že se Alexandr nadobro zbláznil, když poté, co byl vyhoštěn za svůj boj proti sovětské totalitě a skončil ve Spojených státech, něco takového říká. Dnes chápu, proč to prohlásil.
Co byste nekonvenčního popřál Čechům do nového roku?
Abychom se pokusili naklonit naši malou českou kotlinku – pánvičku – a vylili z ní smradlavý zaprděný dehet zastydlého antikomunismu, „vychcané” podnikavosti, maloburžouství a znovuobnoveného obdivu k náboženství. Když se malá pánvička-lodička plující na moři nakloní, tak se pasažéři snaží přesunout na zvedající se stranu a v té chvíli mají větší rozhled do dáli… Možná by tady byl opravdu ráj… Ale taková metafora je možná příliš velké klišé…
