Novináři New York Times: Zrušte sankce vůči Kubě

Avatar
Původní autoři

Mirko Raduševič 
12. 12. 2014  Literární noviny
Sankce se již táhnou více jak padesát let. Nedávno americký deník The New York Times se snažil zasadit za jejich zrušení a vysvětloval jejich nesmysl.

Sankce byly zavedeny po kubánské revoluci v říjnu roku 1960 prezidentem Dwightem Eisenhowerem a od té doby byly neustále zvyšovány. Například v roce 1992 prezident George Bush zavedl na nátlak Kubánsko-Americké národní nadace („CANF“) tzv. Zákon o demokratizaci na Kubě (Torrilcelliho zákon ). V zákoně je například uvedeno, že jakákoliv i zahraniční loď kotvící v kubánském přístavu nesmí 180 dní žádný náklad v USA vyložit ani naložit. Aby sankce přestaly platit musí Kuba splnit několik podmínek – od zaručení lidských práv, volného trhu až po svobodné volby a ústavní změny. Nic z toho zatím Kuba nesplnila.

Autor zákona kongresman Robert Torrilcelli si sliboval, že „nadělá na ostrově paseku – wreak havoc on the island“. Již tehdy se deník The New York Times postavil proti zákonu a napsal: „Už jenom to, jak je zákon pojmenovaný, je nesmyslné, neboť ve svém dopadu je nesmírně krutý a je odpudivý ve volební účelovosti… jak chce přitáhnout americkou kubánskou komunitu… Je rovněž velice neslušné, když uječení exulanti, žijící v bavlnce na Miami, předepisují ještě více bolesti svým chudým příbuzným.“

Sankce zvyšoval dále také Helms–Burtonův zákon a naposledy v roce 1999 prezident Bill Clinton rozšířil obchodní embargo na americké dceřiné firmy, aby vzápětí o rok později povolil prodej humánních produktů na Kubu.

Novináři píší Obamovi

Nyní, jako před lety se deník New Times ozval se svojí námitkou vůči sankcím a zamýšlí se nad prezidentem Obamou, zda nemá špatný pocit ze vzájemných americko-kubánských vztahů. „Kdyby byl rozumný a vážně se tím zabýval, udělal by změnu, která by přinesla úspěch jeho zahraniční politice,“ píší editoři prestižního amerického deníku Obamovi ve svém nedělním názorovém článku. Dále poukazují na skutečnost, že vzhledem ke klesající venezuelské pomoci Kubě, z důvodů ekonomických, musela Kuba do určité míry podniknout kroky k liberalizaci ekonomiky. Redaktoři sice poukázali, že na Kubě stále jsou tlaky na disidenty, ale někteří političtí vězni již byli propuštění a navíc jako ostatním občanům se začaly povolovat cesty do zahraničí. „Tempo reforem je pomalé a upadává, přesto změny vykazují známky tohoto, že se Kuba dostává do situace mimo sankce. Kubánská vláda by uvítala navázání diplomatických vztahů s USA,“ píší dále redaktoři New York Times a poukazují na skutečnost, že mladší kubánští emigranti jsou pro vylepšení vztahů. Na závěr píší: „Normalizace vztahů s Havanou by zlepšila vztahy Washingtonu s vládami v Latinské Americe a vyřešilo by to nevraživost, která na západní polokouli dusí veškeré iniciativy… Obama by se měl ujmout historické příležitosti.“

Německý novinář na průzkumu

Na tuto iniciativu amerických novinářů navazuje Gero Schliess, německý reportér zahraničního vysílání Deutsche Welle, který odjel do USA Miamy. Zde mezi kubánskými emigranty zjišťoval jejich názory na zrušení amerických sankčních zákonů, vědom si toho, že lobbing těchto emigrantů značně ovlivňuje Kongres, který rozhoduje o zákonech.

Přinášíme interpretaci názorů několika kubánských emigrantů.

Taxikář Henandez: „Kdyby se tak stalo, Kubánci by měli dostatek jídla a pití, ale žádnou svobodu.”

Profesor Jaime Suchlicki z Kubánsko-amerických studií Miamské univerzity, politolog kubánského původu: „Kubánci musí propustit Alana Grosse, amerického humanitárního pracovníka, který je již pět let ve vězení. Musí povolit internet, aby všichni Kubánci měli svobodný přístup k informacím. Musí otevřít své hospodářství a politiku dalším politickým stranám. Musí respektovat lidská práva a svobodu projevu., Když to nesplní, není důvod, aby USA měnily svoji politiku.“

Ana Quintana z konzervativní washingtonské instituce Heritage Foundation, je skeptická k drobným reformám probíhající na Kubě v poslední době. „Všechny kubánské reformy nejsou než výkladní skříní politiky. Byly dosaženy především díky tlaku sankcí a poklesu cen ropy. Americká politika vůči Kubě musí být orientovaná na lidská práva a za podmínky svobodný obchod za svobodu lidí.“

John Hemingway, vnuk slavného spisovatele, si myslí, že embargo je pokrytecké, neboť USA obchodují s Čínou a Saudskou Arábií. „Po více než padesáti let nadešel čas na zrušení obchodního embarga. Je nutné již uznat, že USA a Kuba se rozhodly, že každá země jde vlastní cestou.”

Arian Rodriguez barman v Miami South Beach, emigroval před šesti lety. Jeho nevlastní otec, byl aktivistou, strávil pět let ve vězení a nyní zůstal s dalšími členy rodiny na Kubě: „Když jsme byli na Kubě, uvědomovali jsme si, jak sankce ovlivňují náš život a proto jsme odtud utekli. Jediný, kdo však trpí sankcemi, jsou obyčejní lidé. Sankce trvají dlouhá léta, nic nemění, a proto nemají žádný smysl. Po padesáti letech má Castro stále moc pevně v rukou. Když se sankce zruší, kubánská vláda se nebude moci vymlouvat na špatnou situaci země.“

Německý novinář tvrdí, že s barmanovým názorem souhlasí většina mladých Kubánců, zatímco starší jsou proti. Rovněž podle něj poslední americké průzkumy veřejného mínění potvrzují Rodriguezovo stanovisko a dokonce je dnes také většina kubánských exulantů pro zrušení sankcí.