Karel Fleischer
17. 12. 2014 Pravý prostor
Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Částky životního minima v Kč za měsíc pro jednotlivce je 3 410,- Kč v letech 2012 a tedy až 2015. Na tomto životním minimu žije několik set tisíc občanů ČR, kteří vzhledem k věku, nebo onemocnění nemohou najít práci třeba i několik let.
Hranice životního minima je důležitá pro výši sociálních dávek. Ovlivňuje však také výpočet přídavků na děti, porodného. Dále však hraje roli při výpočtu nezabavitelných částek při exekuci nebo výpočtu alimentů. Vyšší životní minimum tak mimo jiné znamená, že dlužníkům by zůstalo příští rok z výplaty více peněz než nyní.
Je to v podstatě jediná částka, kterou má jedinec k dispozici k přežití, třeba i na dlouhá léta, což má pochopitelně následky na zdraví jedince, protože z této částky musí občan hradit:
1) jídlo a pití
2) oblečení a obuv
3) dopravu
4) telefon a internet – chce-li průběžně shánět zaměstnání a vzdělávat se
5) léky a zdravotní pomůcky
Naposled se životní minimum zvýšilo od 1. ledna 2012 o 284 Kč, tj. z tehdejších 3 126 Kč na současných 3 410 Kč za měsíc. To bylo před 3 lety za ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka z TOP09. Vláda ANO, KDU-ČSL a ČSSD však po třech letech zvýšení životního minima odmítá. Spotřebitelské ceny přitom stouply o 10 až 30% a to hlavně u potravin.
Ministerstvo práce vymýšlí různé poukázky na levné obědy pro chudé děti a další výjimky a komplikované úpravy výplat dávek, i když systém dávek je už tak složitý, že mu nerozumí ani zaměstnanci Úřadů práce s magisterským studiem. A proč se vláda tolik brání zvýšit životní minimum o 200 Kč? Nejde o rozpočet. Protože peněz je asi dost, když si poslanci za své absentérství na jednáních Poslanecké sněmovny sami sobě zvedli platy o 8000 Kč měsíčně a ministři mnohem více! Proč by tedy vadilo navýšení životního minima o 200 Kč?
Exekutorská lobby nemá zájem na tom, aby se zvyšovalo existenční minimum, protože tím by se zvýšilo nezabavitelné životní minimum o 400 Kč měsíčně každému povinnému. Tedy jde čistě jen o zisky soukromých exekutorů. O nic víc. Korupce? Této vládě a ministerstvu práce a sociálních věcí na chudých lidech a zejména postižených srážkami z platů, absolutně nezáleží. A tak budou Češi dřít a budou mít o 400 korun méně, ale soukromí exekutoři budou naopak spokojeni.
Je to jediný důvod, proč se současná proexekutorská vláda brání zvýšit životní minimum a je smutné, že ministryní je právě sociální demokratka. Mnoho osob patrně opět v roce 2015 spáchá sebevraždu, ročně se zabije kvůli hladu a exekucícm ze zoufalství 1600 českých občanů. Prorůstání exekutorského vlivu do politiky Česka je již nebezpečné i z hlediska fungování Evropské unie. Bída v Česku poznamenala ztráty obchodních řetězců a úbytek klientů mají rovněž banky. Pro exekuovaného nemá smysl mít účet v bance, protože z platu zůstane povinnému pár tisíc a ty mu zaměstnavatel pošle na účet a z něj mu i tento zbytek zabaví exekutor.
Hlad a nedostatek jídla uvádí statisíce lidí do zoufalé situace. Ceny potravin, jejichž produkci zajišťuje v ČR z velké části soukromá firma bývalého agenta StB Babiše, který je nyní ve vládě ČR na postu ministra financí, vzrostly o desetikoruny a lidé na dně mají stále 3410 Kč to je $ 153,- na měsíc na všechny životní potřeby. Vyhrála tak opět lobby komerčních exekutorů, kteří si jako nikde jinde na světě účtují lichvářské náklady převyšující dluh až 20x.
Za podpory vlády probíhá byznys s dluhy, zabavují se domy v hodnotě 5 milionů a prodávají se v dražbách spekulantům za zlomek ceny. Je možné, že exekutorská lobby poslancům občas něco odsype, jinak si nedovedu vysvětlit ten odpor ke změnám a zvláště k těm, které by byly nevýhodné pro soukromé exekutory. Ostatní návrhy procházejí poměrně bez problémů.
Nelze si nevšimnout, že cokoliv, co by omezilo 159 českých soukromých exekutorů je vládou ihned smeteno. Nelze si nevšimnout, že většina bank, splátkových lichvářských společností a vymahaček, ale i komunikačních firem a médií v České republice patří dvěma lidem – Babiš a Kellner. V případě Kellnera jde však pouze o fiktivního majitele, ovšem skutečným vlastníkem PPF Group jsou lidé disentu a bývalí lidé kolem Státní bezpečnosti z dob před listopadem 1989.
Málokdo v ČR ani v Holandsku, kde PPF sídlí věří, že nějaký 27 letý student socialistické fakulty ekonomie by dokázal mezi lety 1991 až 2001 vydělat 11 miliard dolarů. Takovéto částky vydělaly nejbohatší americké rodiny za celou generaci, či dokonce za dvě generace. Kdo tedy skutečně ovládá Česko jsou nyní lidé kolem StB – Miloš Zeman, za jehož vlády vznikl zákon o komerčních exekutorech*/, který má nyní za následek 1600 sebevražd ročně a 1 500 000 osob žijících na hranici bídy a také pokles spotřeby a tím i pokles ekonomiky. Zda s PPF spolupracuje i vláda a profituje z koloběhu zadlužování českých občanů a pak na výdělcích ze zabavených domů a bytů, to se neví určitě, ale mělo by to být předmětem šetření.
Vláda tak chudým neulehčí a sebevražd, nemocných a lidí bez domova bude přibývat. Vlády ČR vyhodily miliardy korun za neuskutečněné projekty a nyní odmítají čtvrtý rok přidat těm nejubožejším alespoň oněch necelých 10 dolarů na měsíc.
Děkujeme! Příští volby se blíží!
Poznámka Nové republiky: autor článku v duchu svého poněkud zjednodušeného vidění světa viní jen Miloše Zemana a jeho vládu a přitom následné opakované vládnutí pravicových a úřednických vlád, které mohly také už dávno změnit zákon o soudních exekutorech, jaksi pomíjí. Exekuční politika našeho státu vůči zadluženým lidem je surová a nespravedlivá. Jde na ruku pouze úzkému okruhu advokátních kanceláří, ale především bankovním společnostem, které klidně přenášejí svůj lichvářský byznys mezi chudé prostřednictvím rizikových úvěrů, a to aniž by za to nesly jakoukoli odpovědnost a následky. To je také důvod, proč tento článek přetiskujeme.
Václav Dvořák
