Oleg Bibikov
1. 12. 2014 zdroj
Před rokem, v noci z 29. na 30. listopadu 2013, proběhl technologicky dobře zvládnutý „studentský mejdan“. Událost, která vejde do lidového folkloru a do historie jako „zvířecí bitva/jsou to přeci děti“. Pro majdan, a dále pak pro všechny, kteří se se zbraní v ruce zmocní moci, se nátlak všemožného druhu v kritické okamžiky stane algoritmem pro pěstování zvířete, které nyní sežralo téměř celou Ukrajinu.
Před rokem, ráno v pátek 29. listopadu, jsem navštívil kyjevský majdan. Kolem pohanské stély „Nika“ stál dav – možná přes tři sta lidí. Sníh nebyl. Vlály pestré prapory, a nejviditelněji, na pozadí šedého nebe, černočervené banderovské, pak ještě vlajky EU, žlutomodré, pár světlemodrých. Z reproduktorů se vzduchem šířil hlas neviditelné ženy. Tato dáma houževnatě vyzývala k nástupu a zápisu do oddílů domobrany, kdy se evidentně neobávala, že ji „seberou za podněcování“. Tato výzva byla určena silným chlápkům, kteří s batohy na zádech, právě dorazili do hlavního města jako „hosté“ a kteří v podstatě tvořili celý tento dav. Z protější strany Kreščatiku na ně smutně zírala tetka vesnického vzhledu. Měla na zádech batoh, překryt vlajkou EU. Někde přespala a šla domů. Vše je jasné: studentský mejdan utichl, zhasl, ale pokouší se ho oživit lidmi zvenčí. Myslel jsem si: večer 1. prosince (na konci neděle) z euromajdanu nic nezůstane; nenávist si budou schovávat na další příhodný okamžik.
To jsem si myslel a mýlil se.
Málokdo tehdy věděl o tajných střevech převratu, o tom, k čemu došlo v předešlých měsících, týdnech a dnech v kuloárech a kancelářích na Bankové a Gruševské, na velvyslanectví USA a zastupitelské misi EU. Ani dnes toho spoustu nevíme, ale celkový obraz se díky Wikileaks a dalším zdrojům rýsuje…
* * *
Uvedeme tři zdroje, tři součásti převratu. Základ, na kterém vše stálo, byl připravován Západem mnoho let, za cupování sovětského dědictví: likvidace průmyslu, vědeckého potenciálu, ozbrojených sil, snižování populace a její „degenerizace“, rozdmýchávání těch nejnižších pudů a zbytečných vášní, včetně nacionalismu. V letech po rozpadu SSSR byla Ukrajina přeměněna na zkorumpovaný kvazistát s přiškrcenou ekonomikou a rozvášněnými nacionalistickými ambicemi. Víme z minulosti, že za 20 let – za nezávislé politiky a vůle – lze uspět a ukrutnou válku vyhrát, obnovit národní hospodářství a vypustit do vesmíru Gagarina. Bylo to nedávno, bylo to u nás, na území naší společné vlasti v letech 1941-1961.
* * *
Mechanismus převratu se začal rýsovat v mrazivém vzduchu v prosinci 2008, kdy oligarcha, podnikatelský génius Dmitrij Firtaš, požádal o přijetí u amerického velvyslance Williama Taylora, a, jak je uvedeno v hlášeních amerických tajných služeb, „prohlásil se za blízkého přítele a zplnomocněnce prezidenta Juščenka“, tedy přítele USA. Smysl této návštěvy spočíval v tom, že měla ukázat, že Firtaš je ten správný člověk, se kterým se lze dát dohromady, ale který má dva problémy – Julii Timošenkovou, která se zmocnila plynu, a nenáviděné Rusko. Firtaš se projevil jako stratég, odhalil Juščenkovu chybu, kdy tento roztrhával zemi vedví, a on ji chce předat Západu celou, nikoliv jen polovinu. Proto je potřeba…
Americké ministerstvo zahraničí mělo své důvody, své cíle, o kterých neměli lidé jako Firtaš vědět, pro jejichž dosažení vznikl i projekt „Janukovič – budoucí prezident“. Zájmy se shodovaly. Firtašovi bylo svěřeno financování a organizování volební kampaně Janukoviče a umožněno mít z toho kšeft. Výsledek je známý. Timošenková byla svržena. Janukovič seděl na Bankovoj. Prezidentova administrativa byla pod kontrolou Ljovočkina.
* * *
Sergej Ljovočkin je běžně označován za Firtašova muže. Ale je jím jen částečně. Do jisté míry je i Firtaš Ljovočkinovým člověkem. Panuje rozšířený názor, že celou návnadu pro „zvířecí bitvu“ vymyslel Ljovočkin, aby se dostal do čela vlády, a odstranil Azarova a kandidáta na roli premiéra, šéfa ministerstva vnitra V. Zacharčenka. Ve skutečnosti by to bylo na Ljovočkina, „milovníka vytříbených technologií“, dost málo a naprosto hloupé. Je „mužem zákulisí“, jednou z klíčových postav převratu.
Stojí za to říct si o něm něco více. Ljovočkin „se vznesl na Bankovuju“ v r. 1999, dávno předtím, než se do Kyjeva na Bankovuju přestěhoval Janukovič. Není vyloučeno, že sám Janukovič vděčí za svoji strmou kariéru rodině Ljovočkina. Jde o to, že otec včerejšího šéfa administrativy prezidenta a nynějšího „opozičního“ poslance – Vladimir Anatoljevič Ljovočkin – generál-plukovník, do r. 2005, do „oranžové revoluce“, byl hlavním žalářníkem Ukrajiny. Jeho funkce se nazývala „předseda státního úřadu Ukrajiny pro otázky výkonu trestu“. Archivy tohoto úřadu jsou pro spoustu lidí tajemstvím zamčeným sedmero zámky. Ljovočkin starší, působící ve vězeňském systému od r. 1975 (od roku narození svého slavného syna) byl nenápadnou, avšak vlivnou postavou. V 90. letech Ljovočkin mladší, který se zabýval finančními aktivitami, spojenými v Doněcku s bankovním banditismem a obyčejným banditismem, dokončil fakultu účetnictví a v potřebný okamžik obhájil kandidátskou práci na zvučné téma „Státní dluh USA“. Podle všeho to na americkém ministerstvu zahraničí neprošlo bez povšimnutí. A ještě jako aspirant se stal Ljovočkin v r. 1996 zástupcem guvernéra Doněcké oblasti Janukoviče. Od r. 1999 byl Ljovočkin „ukotvený“ na Bankovoj, za prezidenta L. Kučmy (pro kterého „není Ukrajina Ruskem“). Ljovočkin to bral po černém kariérním žebříčku hopem. Postrkovali ho a povyšovali.
Americkým velvyslancem byl v té době Steven Pifer, nyní „uznávaný expert“. Jen letmo poznamenám, že ráno 30. listopadu 2013 (ve Washingtonu o půlnoci) Pifer zpoza oceánu výhružně dupe a prohlašuje chladným hlasem: „Použití síly proti demonstrantům Janukovičem je nebezpečný zvrat událostí. To ho izoluje od Evropské unie a USA.“
Na počátku byl Ljovočkin veden za Kučmy jako konzultant, pak jako jeho referent, pak tajemník a nakonec první tajemník. Po „oranžové revoluci“ se neztratil a ihned se stal poradcem předsedy Nejvyšší rady V. Litvina: i nadále ho dosazovali do klíčových pozic. Pak se Ljovočkin stal poslancem Strany regionů a Firtašovým člověkem, a v únoru 2010, jak bylo i zamýšleno, se stal šéfem administrativy prezidenta.
Do puče zbývaly rovné 4 roky.
Na počátku euromajdanu ovládal Ljovočkin nejen vlastní, s Firtašem společnou, televizní stanici „Inter“, ale naprosto všechny aspoň trochu významné zpravodajské redakce Ukrajiny. Je logické, že všechny stanice a významné redakce s obrovským konkurenčním nasazením prosazovaly majdanskou epopej, vzbuzovaly zájem o euromajdan a rozkolísávaly Ukrajinu.
* * *
Americké velvyslanectví připravovalo převrat a na další frontě, v jiných kruzích, připravovalo „čisté politiky“ a financovalo nevládní neziskové organizace, a školilo v technologiích puče všechny strany.
Den před začátkem studentského euromajdanu a 10 dní před „jsou to přeci děti“ poslanec Rady Oleg Carjov vystoupil se sdělením, které by se mohlo stát senzačním. Poslanec řekl, že na americkém velvyslanectví, pod dohledem velvyslance Geoffrey Pyatta, jsou připravováni specialisté na informační válku, jsou tam předávány zkušenosti s internetovou technologií, které byly úspěšně použity při organizování barevných revolucí v severní Africe a v Sýrii. S touto vědou se seznámilo již 300 lidí z celé Ukrajiny. „Obracím se na orgány činné v trestním řízení s žádostí prověřit, jestli představitelé amerického velvyslanectví neporušují deklaraci OSN o nepřípustnosti vměšování se do vnitřních záležitostí cizích zemí,“ pronášel v místnosti Rady Carjov. Poslanec mluvil o tom, že „za podpory a bezprostřední účasti amerického velvyslanectví byl realizován projekt „Techcamp“, v rámci kterého probíhají přípravy na rozpoutání občanské války“. Slyšeli to všichni! Pochopitelně, že tajné služby o aktivitách amerického velvyslanectví informovaly Janukoviče a jeho vládu… Marně! Hlas osamoceného člověka již nebyl schopen překřičet rachot rozjeté mašinerie puče.
* * *
Vidíme, že USA organizovaly občanskou válku od samého počátku. Zkušenosti s prováděním barevných revolucí to podporují. Po krvavém gruzínském experimentu „08.08.08“ se stal cílem dávný sen Washingtonu vyvolat krvavý konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Cíl byl lokálně přizpůsoben, ale vycházel z obecné strategie.
Podstatou této strategie je vytvoření světového chaosu, s jediným zbývajícím centrem pořádku na Zemi – USA. Všechny státy, které lze rozcupovat, musí být rozcupovány, a ty, které lze rozeštvat a zamořit morem válek, musí být rozeštvány a zamořeny. USA, které pak zůstanou jako ostrov stability a pořádku, se chopí světovlády… K všeobecným demokratickým volbám světové vlády a uctívání zvířete Apokalypsy pak zbude již jen krůček.
Třetí součástí puče je spojení nacistických bojůvek, nažhavovaných 20 let, a oligarchů, kterým bylo dovoleno stát se oligarchy a investovat do nacistů a euromajdanu…
Dílky skládačky se poskládaly, černé energie se spojily. Obluda byla počata.
Ještě chvilku a po máchnutí ostrým drápem se z membrány placenty vyvalí na mejdan žalostný výtvor v kaluži krvi.
