Tereza Spencerová
15. 1. 2015 Literárky Rozhovor (kráceno)
Volba zemí, které se budou moci zúčastnit budoucí rekonstrukce Sýrie, bude proces výběrový a nebude otevřený všem. „Nevěřím, že by syrský lid přijal účast jakékoli firmy z nepřátelské země, která byla zodpovědná, přímo či nepřímo, za prolévání syrské krve během krize,“ říká prezident Syrské arabské republiky Bašár Asad.
Ráda bych se, pane prezidente, na úvod poněkud vrátila v čase. Před necelými deseti lety Sýrie budovala vztahy se Západem, zaváděla reformy navrhované Světovou bankou a (dnešní ministr zahraničí USA, pozn. red.) John Kerry vás snad ještě do roku 2010 oslovoval „drahý příteli“. Pak se ale jakoby přes noc vše rázem změnilo a z vás se stal diktátor, Hitler a tak podobně. Jak si vysvětlujete tuto dramatickou změnu?
Já se ve skutečnosti nezměnil, stejně jako se nezměnily naše politika, hodnoty nebo principy. Problém spočívá na Západě a není to problém nový. Souvisí s nezávislostí naší země. Ve skutečnosti je to problém, který má Západ s mnoha státy, včetně Sýrie. V době, o níž mluvíte, tedy v letech 2008 až 2010, byly naše vztahy se Západem dobré, ale nevycházely ze vzájemného respektu. Například Francie chtěla, aby Sýrie sehrála určitou roli kolem íránského jaderného programu. Chtělo se po nás, abychom nebyli součástí celé kauzy, ale abychom Írán přesvědčili ke krokům, které byly proti jeho zájmům. Odmítli jsme to. Chtěli po nás také, abychom se postavili proti hnutí odporu v našem regionu dříve, než skončí izraelská okupace a agrese proti Palestincům a dalším sousedním zemím. I to jsme odmítli. Chtěli po nás podepsat asociační dohodu s EU, což bylo proti našim zájmům, neboť by to naši zemi proměnilo jen v otevřený trh pro jejich zboží, zatímco našemu zboží na svých trzích vyhradili jen velmi malý prostor. Odmítli jsme to, protože je to proti zájmům syrského lidu.
To je jen několik příkladů našich vztahů a odpověď na otázku, proč se tak rozhodli. Totéž se dnes děje s Ruskem; před dvěma dekádami bylo Rusko blízkým přítelem Západu, najednou je z něj ale agresorský stát a Západ začal prezidenta Putina démonizovat. V případě Sýrie i Ruska je přitom využívána stejná propaganda. Problém je tedy v nezávislosti těchto zemí. Západ si totiž žádá klientské státy spravované loutkami. To je ve vztazích se Západem klíčové. Nemá to co dělat s demokracií, svobodou nebo podporou národů regionu. Příkladem budiž, co se stalo v Libyi, i zabíjení v Sýrii, které se západní podporou pokračuje.
Jak pohlížíte na zahraniční politiku České republiky vůči Sýrii?
Pokud se podíváme na Evropskou unii jako celek, vidíme, že členské státy během krize neza-ujímaly jednotné postoje. Česká republika a Rumunsko patřily k zemím, které i během krize své vztahy se Sýrií zachovaly. To je důležité, byť to samozřejmě neznamená, že podporují naši vládu nebo s ní ve všem nebo alespoň v něčem souhlasí. Znamená to, že při udržení vztahů byly s to lépe porozumět, co se odehrává. Co se týká České republiky, mohu konstatovat, že naše vztahy před krizí nebyly nejlepší, ale během krize se ukázalo, že má mnohem jasnější pohled než jiné země. Důvodů je mnoho, ale tím nejdůležitějším je, že uchováním vztahů Česká republika mohla vidět, analyzovat a pochopit, co se ve skutečnosti děje, a díky tomu může být objektivnější než jiné evropské země.
Nejnovější obvinění říká, že jste partnerem Islámského státu, protože syrská armáda proti IS nebojuje a IS nebojuje proti ní.To by znamenalo, že podporuji IS, aby zabíjel naše vojáky, obsazoval naše základny a současně přitom z toho těžil. To je snad vtip. Opakuji, je v tom protimluv. Na Západě je rozšířené také tvrzení, že těžíme z amerických náletů proti IS. Jak to? Pokud podporujeme Islámský stát, tak z amerických náletů nic nemáme, a jestli z amerických náletů těžíme, tak přece musíme být proti Islámskému státu. Bez ohledu na to všechno znovu zdůrazňuji, že bojujeme proti jakýmkoli teroristům, ať už jsou z IS, Fronty al Nusrá nebo odjinud. Neexistuje jediný důvod tvrdit, že podporujeme IS. Nemáme proč.
Co se týče IS, alespoň z evropského pohledu se zdá, že se radikální islám v oblasti stále více šíří. Souhlasíte s tím, nebo je to jev, který řekněme během deseti let zase zmizí?
Z pohledu nás, umírněných muslimů, radikální islám není islámem. V žádném náboženství není extremismus, ať už se to týká islámu, křesťanství nebo judaismu. Všechna náboženství jsou umírněná a radikalismus je odchylkou. Pokud chceme mluvit o vámi zmíněném „radikálním islámu“ a jeho šíření, mám za to, že je to pravda. Radikální islám byl vštěpován myslím obyvatel regionu v posledních více než čtyřech dekádách, a to vlivem saúdských peněz a vahhábistického výkladu islámu, který je velice radikální, je odchylkou od skutečného islámu a vytváří základ pro terorismus v tomto regionu. Dokud tedy budou jejich peníze dál proudit stejným směrem a se stejnými motivy, prostřednictvím náboženských škol a televizních kanálů a podobně, bude se radikální islám šířit, a to nikoli jen naší oblastí, ale také v Evropě. To, co se stalo ve Francii, je toho silným náznakem. Chci tím říci, že k teroristickému incidentu, který se udál v Paříži, nedošlo v žádném vakuu. Nedošlo k němu proto, že se nějací lidé rozhodli pomstít časopisu za jakési kresby proroka Muhammada. Ve skutečnosti je to normální a přirozený výsledek extremistické, tmářské a středověké ideologie, která vychází ze Saúdské Arábie. Nelze proto tvrdit, že tato ideologie v dohledné budoucnosti ustoupí, pokud svět neučiní přítrž toku peněz špatnými směry a na podporu ideologie vedoucí k terorismu.
Loni jste prohlásil, že hlavní bitvy války budou ještě týž rok dobojovány a přijde čas na rekonstrukci země. Platí to ještě?
Rekonstrukce země je ve skutečnosti nejdůležitějším úkolem ekonomiky všech zemí stižených válkou. Bude to největší část naší ekonomiky a už jsme začali pracovat na plánech procesu rekonstrukce. Není přitom řeč jen o obnově infrastruktury, ale i obnově národa. Nyní ale mluvím o ekonomice.
Ke svého druhu usmíření může dojít koncem ledna v Moskvě, kde vaše vláda bude jednat s některými členy exilové opozice. Očekáváte od těchto rozhovorů nějaké konkrétní výsledky, a jak pohlížíte na tuto ruskou iniciativu?
Myslím, že ruská pozice spočívá v podpoře syrského boje proti terorismu, což je důležité. A zároveň otevírá možnosti politickému řešení. Naše pozice je podobná, protože nechceme minout jakoukoli politickou příležitost. Pokud uspějeme, bude to dobře, pokud ne, nic neztratíme. A tak jedeme do Ruska ne kvůli zahájení dialogu, ale abychom se setkali s různými osobnostmi a diskutovali s nimi o základech, na nichž by dialog, až jednou začne, mohl být postaven: jako například jednota Sýrie, zadržování teroristických organizací, podpora armádě, boj proti terorismu a podobná témata. A co od těchto schůzek očekávám? Myslím, že musíme být realisté, protože máme co do činění s individualitami.
Mluvíme-li o opozici, nemáme na mysli někoho, kdo čemusi odporuje. Každý přece může odporovat čemukoli. Opozice v politickém smyslu slova je strana nebo entita, která má zastoupení v místní správě nebo parlamentu, která může ovlivňovat své lidi a jednat ku prospěchu své země, nikoli ku prospěchu zahraničních mocností. Věřím, že to platí obecně. Mluvíme tu nyní o různých osobnostech, z nichž některé jsou orientovány vlastenecky, jiné nemají žádný vliv a nereprezentují významnou část syrského národa, a některé jsou loutkami v rukou Saúdské Arábie, Kataru, Francie nebo Spojených států a následně tak nejednají v nejlepším zájmu své země. A další zastupují extremistickou ideologii.
Proto je příliš předčasné posuzovat možnost úspěchu či nezdaru tohoto kroku. Přesto ruskou iniciativu podporujeme a věříme, že jako vláda bychom měli jít a vyslechnout, co říkají. Pokud mají něco užitečného a bude to v nejlepším zájmu syrského národa, budeme pokračovat, a pokud nikoli, nebudeme je brát vážně.
Podle zpráv z médií Rusové celý proces koordinují se Spojenými státy, což znamená, že obě supervelmoci, jak se zdá, jsou s to ohledně Sýrie najít společný základ, což by se stalo možná úplně poprvé. Myslíte si, že je to možný začátek konce války v Sýrii?
Jakékoli dobré vztahy mezi Ruskem a Západem, obzvláště pak s USA, se v regionu promítnou kladně, zejména v této době a zejména ve vztahu k Sýrii. Rád bych ale řekl, že řešení musí ze všeho nejdříve a především vzejít ze Sýrie. Za druhé, pokud chceme mluvit o mezinárodních vztazích a jejich dopadech, musejí být seriózní. Pokud mluvíme o společném základu, jak vypadá? Jak vážně Spojené státy myslí svůj boj proti Islámskému státu. Zatímco jsou velmi rozhodnutí s terorismem bojovat, tak vše, co až dosud podnikly, bylo kosmetické. Ve stejném duchu platí otázka, jak vážný vliv USA vyvíjejí na Turecko, Katar a Saúdskou Arábii – a tyto státy nejsou americkými spojenci, ale loutkami v jejich rukou – a do jaké míry je přimějí zastavit proud peněz, zbraní a teroristů do Sýrie. Dokud tyto otázky nejsou zodpovězeny, společného základu dosáhnout nelze.
Spojené státy až dosud hrály hry a hrály o čas. Ve finále chtějí využít Rusko proti Sýrii. Chtějí, aby Rusko na Sýrii vyvinulo tlak. To je společný základ, o nějž Američané usilují, a nikoli o společný základ nezbytný pro boj s terorismem, pro to, aby si Syřané mohli sami rozhodovat o své budoucnosti, o uznání svrchovanosti všech zemí, Sýrii nevyjímaje. Až dosud takový společný základ nevidíme. Rusové se snaží ho nalézt, ale nevěřím, že by Američané na tyto snahy reagovali pozitivně.
