Břetislav Olšer
15. 1. 2015 blog idnes
A tak mam vláda oznámila jednohlasně, že přijmeme prvních patnáct rodin ze Sýrie, tedy asi 70 osob; ministr kultury ČR k tomu pronesl bezduché klišé: “Nezavírejme brány, ani srdce”. Za takovou falešnou frází mi nestojí za to, abych uvedl jeho jméno. Ať si udělá turné po Evropě a v Paříži, Londýně, Madridu či Moskvě všem zopakuje svoji mírně schizofrenní iluzi; zda se ve zdraví vrátí za svým vládním byznys je ve hvězdách...
Je to náhoda, že v ten samý den, v němž vláda ČR rozhodla o přijetí Syřanů, nás pokárala EU, že nadále nedbáme o školství Romů? Z jakých důvodů objevila objevené Merkelová, když se ostře vyjádřila o islámu a imigraci. “Multikulturalismus absolutně selhal,” řekla a dodala, že se všichni přistěhovalci musí naučit plynně německy. Nepřeje si žádný multikulturalismu, který neuznává existenci dominantní kultury. Je jasné, že bez schopnosti mluvit německy nemůže integrace v Německu fungovat, aniž by zaskřípala. Začínají se totiž komplikovat vztahy především s příslušníky islámských komunit… A to neměla tušení, že mnohé české cikánské děti neumí pořádně ani česky, ani romsky. Budeme proti dětem budoucích imigrantů rovněž uplatňovat metodu pozitivní diskriminace?
Značná část Romů, především v sociálně vyloučených lokalitách, navíc mluví zvláštním jazykovým koktejlem, odborníky nazývaným jako romský etnolekt češtiny. Sice hovoří česky, ale řadu slov a dalších jazykových ingrediencí si přenáší z romštiny. Když nějaké romské dítě neumí česky v české škole v Česku, je také na obtíž dětem, které česky umí, ale musí se zdržovat kvůli těmto žákům, jimž se doma rodiče vůbec nevěnují a neučí je mateřský jazyk, za který považují pouze romštinu. Kdo tedy koho diskriminuje a kdo koho šikanuje. Gadžové Romy, nebo snad Romové gadže…? Je to dnes začátek asimilace či konec Romů v Čechách. Neumí česky, neumí ani romsky. Brzy budeme mít stejnou potíž s muslimskými dětmi imigrantů… Neumí česky, ani romsky
Proč bohaté, velmi bohaté, arabské země nepřijímají své muslimské bratry a neposkytnou jim azyl, práci a obydlí? Proč Evropa, mezi jinými též Česko? Saúdská Arábie vlastní asi pětinu světových zásob ropy: 262,6 miliard barelů a je jejím největším vývozcem. A co třeba Kuvajt, centrum obchodu, překládky a distribuce zboží do zemí Perského zálivu. Zásluhou ropy se SAE staly jedním z nejbohatších států světa. Zapomenout nelze ani na Bahrajn. V islámských zemích se tvrdí, že kde je Korán a islám, tam je klid a mír, spokojenost a úžasný život. Proč tedy lidé prchají z tohoto ráje jinam? Třeba do Evropy a ne do výše jmenovaných bohatých států? Proč utíkají tam, kde se nevyznává islám, kde se musí přizpůsobovat nové kultuře, novým pracovním podmínkám a rvát se o svůj každodenní chléb, práci a živobytí s domácími lidmi? Kdyby tyto muslimské země OPEC hypoteticky věnovaly pouhý jeden výnos ze svých mnohamilionových denních těžeb a prodejů ropy, mohly by uprchlické rodiny žít v haciendách a blahobytu…
Má vůbec smysl odvolávat se na Gallupův výzkum veřejného mínění? Jeho výsledky se stejně ukázaly jako irelevantní. Přitom pod názvem: “Kdo mluví za islám? Co si opravdu myslí miliarda muslimů” byly vedeny rozhovory s 50 tisíci lidmi z 35 islámských zemí světa; začaly v roce 2002 a trvaly šest let. Většina dotázaných údajně odpověděla, že více než svatá válka džihád je zajímá, zda získají lepší práci. Teroristické útoky proti New Yorku a Washingtonu, které jsou přisuzovány členům organizace al-Kajdá, prý odmítá 93 procent obyvatel islámského světa. Potrhal jsem se málem smíchy, když jsem si přečetl, že v Íránu je to dokonce téměř 95 procent dotázaných. A většina těchto vzorných věřících si myslí, že USA jsou sice zemí morálního úpadku, uznávají ale jejich technické vymoženosti a demokracii z doslechu, přičemž se pro jistotu drží jak veš kožichu islámského práva šaria, protože Alláh je mocný a největší.
Ovšem pozor, deset procent z tenkrát jedné a čtvrt miliardy muslimů bylo pořád ještě přes sto milionů fanatiků, takže na nějaké přílišné jásání je zatím příliš brzy… Pokud to ale Gallupův ústav příliš pragmaticky neukalupoval. Stačí se jen podívat na jásající Palestince v Gaze či Íránčany a muslimy v Malajsii a Indonésii, když se na světě odehraje další islámský atentát. A co třeba irácký radikální šíitský duchovní Muktada Sadr, který vyzval své “mírumilovné” stoupence, aby vlastní krví podepsali závazek “klást odpor vůči okupantům”. Tento dokument mají budoucí protiokupační hrdinové podepsat vlastní krví získanou říznutím do palce, nebo mají svůj krvavý palec v případě své negramotnosti jen přitisknout na dokument.
Turecko – Snímek Břetislav Olšer
Ani tento výzkum toho však objektivně moc nenapoví; podstatně je, kdo z miliardy a půl muslimů uznává a chce zavádět islámské právo šaria, jež stojí za radikálními muslimy, kteří by měli být ale jen minoritní skupinkou lotrů, co potvrzují výjimku z pravidla. Je tomu opravdu tak? Je třeba se ptát, zda šarii nevyznávají i šéfové českých muslimů a to by bylo to pravé ořechové; pak by muselo zaznít, že pokud já jsem islamofob, co jsou potom předsedové Muslimské unie v ČR Mohamed Abbas z Chartůmu v Súdánu a Muneeb Hassan Alrawi, pro změnu irácký obchodník, jenž u nás mají jistě dobře placené místečka páté kolony; posty předsedů Islámské nadace a Ústředí muslimských obcí v ČR.
Tito vyznavači “mírumilovného” islámu, na jedné straně tvrdě a pokrytecky odsuzující pařížské vraždy karikaturistů týdeníku Charlie Hebdo, avšak zároveň se veřejně hlásí k islámskému právu šaria, resp. ke kamenování nevěrných žen a k bití dětí, aby uvěřily v Alláha. Takový je podle vás mírumilovný islám? Devadesát procent muslimů je sice proti sebevražedným atentátům, ale je to jen farizejská lež o bezproblémovém islámu. Pokud budu brát jako signifikantní slova výše uvedených představitelů muslimů v Čechách, tak vlastně neexistuje dnes už mezi dvěma miliardami vyznavačů Koránů skoro jediný slušný muslim. A když, tak jen na oko.
„Proč pomáhat Izraelcům“. Takový byl název článku, který vyšel 10. května 2008 v příloze deníku Lidové noviny. Jeho autorem byl právě již zmíněný “novinář a historik” Petr Zídek. Stačí si přečíst jeho následující demagogickou úvahu, hodnou slohové práce dítka školou povinného, jež se ve své fantazii puberťáka zamýšlí nad tím, co by bylo, kdyby Češi před dvaašedesáti roky nevyzbrojili Izrael…? „Militantní sionisté by opustili Palestinu a ostatní Židé by v poklidu žili ve státě s islámskou většinou tak, jako celá staletí předtím. Nedošlo by k dalším třem velkým válkám, statisíce Palestinců by nepřišly o domov a neživořily po generace v uprchlických táborech. Terorismus by zůstal okrajovým jevem a arabské země by určitě nehledaly tak intenzivně podporu v Moskvě. Na Blízkém východě by nevznikl neuralgický bod mezinárodní politiky…“
Bývalý španělský premiér Jose Maria Aznarna, aniž by tušil, že máme tak geniální historiky, nadčasově reagoval: „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni. Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…” Názor Petra Zídka je však radikálně jiný, čímž se řadí k těm lidem, kteří mohou za to, co se dnes děje v Evropě. Ani pan Ostřanský v jejich interview zrovna nezáří, když přirovnal štvanici na muslimy dnes na hon na Židy v 30. letech nacistického řádění a Hitlerova Mein Kampfu s křivonosými Židy. Srovnání s protižidovské plátky tenkrát a s dnešními médii, útočícími na islám také není košer. Židé totiž v době nacismu nepáchali na rozdíl od dnešních muslimů sebevražedné a jiné atentáty po celém světě s tisíci obětmi. A v tom toto srovnání značně pokulhává, včetně asociace zvráceného pejzatce a zvrhlého bradatce. Není snad pravdou, že za Hitlera byli Židé v koncentrácích, zatímco dnes jsou zase v ohrožení islamisty. Hlídá policie v Paříži Židy před muslimy, nebo muslimy před Židy, byť rabíni vyzývají, aby je chránili izraelští vojáci…?
V Dánsku vyšla nedávno kniha známých karikatur proroka Mohameda, které před pěti lety zveřejnil dánský list Jyllands-Posten. Kulturní redaktor Flemming Rose je vydal jako součást své knihy s názvem Tyranie mlčení. Cílem opětného zveřejnění karikatur, které svého času vyvolaly v části muslimského věta prudké reakce a protestní demonstrace se 150 mrtvými, je prý uzavření debaty o tématu a potvrzení práva na svobodu vyjadřování.
Proč Zídek ve svém článku před osmi roky v Lidových novinách nenapsal, že podhoubí současného islámu ve světě vzniklo s přispěním české totality, viz. pasáž z Haló novin. Dovolím si citovat:…”Už dávno to není jen nesmiřitelný odpor islámského světa vůči státu, který si přivlastnil historickou Palestinu a připravil tak místní arabské obyvatele o jejich vlast. Nejen proto ho také islámský svět pociťuje jako vřed na svém těle (vůdce íránské islámské revoluce ajatolláh Chomejní ho již před čtvrtstoletím dokonce označoval za rakovinový nádor, který se bude dále šířit)… Jakkoliv to dnes může znít paradoxně, právě z hlediska zájmů americké židovské lobby, je trvalá existence židovského státu na Blízkém východě spíše kontraproduktivní. Izrael se tak dříve či později stane přítěží i pro tuto nejvlivnější mocenskou skupinu v USA. Nedojde pak nakonec skutečně na slova íránského prezidenta Ahmadínežáda…?”
Také by se u nás dalo mluvit nejen o radikální a umírněných vyznavačích islámu, ale též o radikálních a umírněných komunistech. „Zabte Žida!“ psali zmanipulovaní a neinformovaní dělníci Československa petice na podporu smrti „zrádných“ židovských komunistů vedených Rudolfem Slánským, tehdejším generálním tajemníkem KSČ. Na ÚV KSČ přišlo přes 10 500 dopisů, které obsahovaly výkřiky: „Utopte je jako kočky!“. „Všichni musí na provaz!“ či „Je to banda zločinců!“. Nechyběly ani nenávistné projevy antisemitismu: „Hitler jich mnoho likvidoval, ale ještě to bylo málo!“. Bylo sepsáno na 8 500 peticí naší “uvědomělé” dělnické třídy, která podporovala nejtvrdší tresty pro obžalované. Totéž následobvala během procesu s Miladou Horákovou a tragické asistentce prokurátora..
Nyní potvrzení toho, jak je dnes chybné řešit důsledky, místo příčiny. Polívčičku islámu si ohřál i Gustav Husák, který v říjnu 1989 přivítal v Praze (už podruhé v roce 1989) palestinského vůdce Jásira Arafata, udělil mu řád Bílého lva a podepsal s ním Dohodu o spolupráci ÚV Národní fronty ČSSR s výkonným výborem Organizace pro osvobození Palestiny. Černobílý šátek – kúfiji, který se stal Arafatovým symbolem, si údajně palestinský vůdce vůbec poprvé nasadil před více než půl stoletím v Praze na kongresu Mezinárodního svazu studentstva. Psal se rok 1956. Federální ministerstvo vnitra prodalo v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou jako “operativní technické prostředky” samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi za 1,5 milionu. Ve školicím středisku Zastávka u Brna vyškolili specialisté Státní bezpečnosti v letech 1981 až 1990 přes 130 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP. Viz. pár těchto zbylých zbraní a výbušnin, explodujících loni v trezoru na ambasádě Palestiny v Praze…
Českoslovenští komunisté v roce 1988 uznali „banánový“ Stát Palestina a v únoru 1989 zřídili v Praze jeho velvyslanectví, tedy zastoupení teroristické Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). A pozvali si k tomu i Jásira Arafata. Přitom soudruzi dobře věděli, že tato teroristická islamistická organizace vznikla v roce 1964, tedy před červnem 1967, tzn. v době před Šestidenní válkou, kdy ještě nebylo co “okupovat” a tedy ani co „osvobozovat.“ Navíc komunisté dobře znali Palestinskou národní chartu, ve které stojí v článku 9: „Ozbrojený boj je jediná cesta k osvobození Palestiny.“ Sami měli ve svých stanovách třídní boj. Ale jak si dnes představují všichni ti, co již uznali Palestinu jako stát; bude-li to Fatáhstan na Západním břehu Jordánu, či Hamástan v Pásmu Gazy, anebo obě části najednou, ale nikdo ještě neřešil asi 150kilometrový koridor přes Izrael, jenž dělí obě části fiktivní Palestiny… http://www.youtube.com/embed/RtgbvotqVFE?rel=0
Kdo je tedy zlý islamista a kdo mírumilovný muslim? Tak si pojmenujme tu “hrstku” islamistů, kteří však řídí současný muslimský svět – syrská povstalecká Fronty an-Nusra, Fronta syrské svobodné armády, Islámský stát v Iráku a Levantě napojený na teroristickou síť al-Kajda, Hamás, Hizballáh, Tálibán, Muslimské bratrstvo, Brigády mučedníků Al-Aksá, Tamilové a dalších asi čtyři sta islamistických skupin existuje na světě. Kolik je to asi je do inkriminovaných Gallupových deseti procent? Po atentátech z 11. září 2001 byly jen ve Velké Británii zablokovány účty více než 250 charitativních organizací, soustředěných u islámských fundací, u nichž hrozilo, že získané peníze investují do terorismu…
Po roce 2005 bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tisíc liber, dostali v k dispozici na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili v červenci 2005 v londýnském metru. Kdo je tedy v islámu mírumilovnější než charitativní organizace…? Korán? Kdepak – má přes 150 tisíc slov – sto čtrnáct kapitol, šest tisíc dvě stě veršů, z nichž asi čtyři tisíce slov doporučuje laskavé chování k lidem bez rozdílu víry. To jsou necelá tři procenta. Ta zbylá jen podněcují k nenávisti vůči bezvěrcům. Korán neobsahuje jediný verš, jenž by chtěl soužití, přátelství a spolupráci s nemuslimy. A pak nepalte Korán…
Naivně jsem si myslel, že když napíši o tom, jak šéfové českých muslimů vyznávají právo šaria, včetně brutálního kamenování či sekání rukou, sympatizanti islámu nějak zareagují; omyl, ticho po pěšině, kdo by se odvážil pomlouvat dnes vyvolené muslimy, ještě by si vysloužili fatvu, a kdoví, kdy by se u nás zopakovala vražedná Paříž… Každopádně jsem byl dojat činem týdeníku Charlie Hebdo, který přes smrt svých kolegů otiskli na titulní straně svého časopisu další Prorokovy karikatury; ano, s teroristy se nevyjednává, ale bojuje – na anticivilizaci platí jedině civilizace… Katolický teolog Halík, vystudovaný v NDR a existující jako vyhlédnutá osoba StB, však alibisticky tvrdí, že karikatury Muhamada jsou hanobením náboženství. Asi tolik, jako jeho oblíbenkyně Pussy Riot, známé svým veřejným sexem, které hanobí vše, co je jiným svaté, včetně pravoslavného chrámě v Moskvě…
Copak asi ví Karel Schwarzenberg, rakouský občan se švýcarským pasem a milovník Pussy Riot o lidských právech pro důchodce v Rakousku? Ví, že 63letý rakouský důchodce byl zatčen policií za to, že na svém pozemku během sekání trávy nahlas jódloval. Měl totiž konkurenci: na sousedním pozemku stojí islámská mešita, ze které během modlení pouštějí do okolí z reproduktorů na dvoře zpěv muezzina. Kdo má právo se projevovat nahlas? Má právo si nahlas zpívat rakouský důchodce nebo má právo pouštět do okolí nahlas z reproduktorů mešita islámské zpěvy? Jak víme, vyhrát může jen jeden, protože jak říká známé přísloví: „Na jednom hnoji není pro dva kohouty místo.“ A na tom rakouském hnoji není místo pro rakouského důchodce…
Arabský muslim nastoupil v Londýně do taxíku. Důrazně požádal taxikáře, aby vypnul rádio, protože příkazem učení jeho náboženství je, že on nesmí poslouchat takovou hudbu, když v Prorokových časech nebyla žádná západní hudba, která je hudbou nevěřících. Taxikář zdvořile vypnul rádio a otevřel dveře. Arab se otázal: “Co se děje?” Taxikář odpověděl: “Za časů Proroka nebyly žádné taxíky. A proto vypadněte, a počkejte si na velblouda…”
Inu, kdo z křesťanů by vyhlásil “fatvu – trest smrti” pro ty z mírumilovných muslimů za to, že zneuctí Bibli nebo veřejně spálí americkou, izraelskou či britskou vlajku…? Ohlas velmi liberálních muslimů zní; znovu otisklé karikatury urážející Proroka je mimořádně velmi hloupý čin, naopak za válečný čin, který prý islámské právo trestá smrtí, označil radikální londýnský islámský duchovní Anjem Choudary titulní kresbu středečního čísla francouzského týdeníku Charlie Hebdo… Ještě, že Romové mají strach o vlastní život, takže nic ze sebevražedného atentátnictví v genech nemají…
