Jiří Baťa
28. 1. 2015 CzechFreePress
Pan Karel Dolejší z Britských listů, když nic jiného, pak kope jámu ve vodě. Ve svém pozoruhodném komentáři (http://www.blisty.cz/art/76237.html) se marně pokouší analyzovat charakter bojujících stran na Ukrajině, ale chybí mu k tomu podstatný faktor a tím je alespoň snaha po objektivitě, když už ne objektivita sama. V úvodu zmiňuje relevantní zprávu o bojích o město Mariupol.
Jenže nebyl by to pan Dolejší, aby jak vychází z logiky věci zmínil, že k probíhajícím válečným bojům bez patří 2, slovy „dvě“ bojující strany. V komentáři pana Dolejšího však v bojích o města Mariupol bojuje zřejmě jedna strana sama se sebou,protože pan Dolejší ani slovem nezmiňuje druhou bojující stranu, tedy Ukrajinskou armádu, ale jen tu (pro)ruskou! Nebo že by tam vůbec UA nebyla? Ale proč by potom separatristé město vojensky dobývali? Podle sdělení ukrajinského ministerstva vnitra, které zveřejnila agenura AFP, je však město Mariupol pod kontrolou Ukrajinské armády! Tak přece jenom se na bojích účastňují dvě bojující strany, ale proč to pan Dolejší zatajuje? Zřejmě mu tato maličkost nedopatřením unikla.
Na druhé straně pan Dolejší neopomíná zmínit humánní ztráty: zemřely desítky civilistů. Ovšem konstatovat, že v bojích zemřeli lidé, je dost irelevantní, protože ti lidé buďto byli bezporstředně v důsledku bojů zabiti, nebo podlehli na následky těžkých zranění. Přesné počty mrtvých pan Dolejší neuvádí, ony ani přesné nikdy nejsou a nebudou, ale přesto není od věci počet padlých cilistů upřesnit, protože ostřelování přímořského města si vyžádalo nejméně 15 mrtvých a 46 zraněných. Novou bilanci oznámilo ukrajinské ministerstvo vnitra, uvádí agentura AFP. Nakolik a na jak dlouho tyto počty mrtvých a raněných budou relevantní, si netroufám ani odhadnout.Je však zřejmé, že už nyní tomu bude určitě jinak.
Když víme, že na bojích u města Mariupol vedou bitvu dvě strany, očekávalo by se, že pan Dolejší bude objektivně informovat o obou zúčastněných stranách, tedy jak o (pro)ruských separatistech, tak o Ukrajinské armádě. Jenže pan Dolejší i nadále vychází více méně z faktu, že boje vede pouze jedna a to „(pro)ruská“ strana proti virtuálnímu nepříteli a tou je v reálu Ukrajinská armáda. Proto si také pan Dolejší neodpustí řadu informací, které jdou výhradně na vrub (pro)ruské straně. Co chce pan Dolejší naznačit tím, že dosud běžně označovanou bojující stranu za separatisty označuje za (pro)ruské, resp. proč používá závorky, když chce zcela nepokrytě naznačit, že jde o „rusky“, nebo lépe „prorusky“ (bez závorek) orientované bojovníky? Je to až tak těžké pochopit, že když občané Doněcka nebo Luhanska nesouhlasí s politikou Kyjeva, kterému se postavili vojensky na odpor, aby neinklinovali k těm, kteří jsou ochotni jim pomáhat? Občané těchto oblastí nemají žádné důvody vidět v Rusku nepřítele zvláště, když je mezi nimi velká část občanů s ruskou národností, takže ona „proruská/ orientace je zcela pochopitelná. Tedy až pro pana Dolejšího a některé další.
Stesky pana Dolejšího budou mít zřejmě hlubší význam. Jednak události nejdou v duchu jeho představ a proto smutně konstatuje, že Západ na milou Ukrajinu hodil „bobek“, místo aby jí vydatně pomáhal, vojensky samozřejmě. Nějaké finanční dotace snad Ukrajina dostává, nicméně očekávání představitelů Ukrajiny, pánů Jaceňuka a Porošenka o toku stovek miliard dolarů, zůstává na bázi zbožného přání a zřejmě tomu ani nebude jinak. Ukrajinská armáda, by potřebovala poněkud významnější pomoc ze zahraničí, ale slíbený americký výcvik pro Národní gardu, má začít až na jaře. Jenže to už možná nebude koho cvičit, konstatuje smutně pan Dolejší.
Pozoruhodné ovšem je, jak se pan Dolejší trápí skutečností, že v minulých měsících v České republice někteří občané úpěnlivě varovali před “fašistickým Kyjevem”, “krvežíznivými Jaceňukem a Porošenkem”, kteří prý chtějí válčit s Ruskem, pročež prý nemá být Ukrajině poskytnuta ani asociační dohoda s EU a už vůbec ne umožněn vstup do NATO! Abychom si rozuměli, nejde ani tak o obyčejné občany, ale o řadu významných lidí, jako politologové, sociologové, ekonomové, historici, objektivní zpravodajci a novináři (těch je bohužel poskrovnu), obchodníci, lidé s vlastními poznatky a zkušenostmi atd., kteří varovali a stále varují, v lepším případě alespoň otevřeně tyto skutečnosti konstatují. Pan Dolejší, místo toho, aby své dedukce mohl opřít o osobní zkušenosti z místa dějů, oblažuje čtenáře BL výplody své fantazie a zbožného přání. Nepochybuji však, že jej tímto konstatováním nejspíše podceňuji a možná i urážím, protože jsem přesvědčen o tom, že „proruské“ názory řady osobností jsou mu známé a proto zcela vědomě, ne-li provokativně, pláče nad nesprávným hrobem. Je to sice od něho nefér, dělat z lidí pitomce už třeba proto, že pitomce ze sebe dělá hlavně on sám!
Že budu mít nejspíše pravdu, dokazují tato slova pana Dolejšího, cituji: Nechci psát o tom, co si o takto zaujatých osobách soukromě myslím, protože to je jednoduše nepublikovatelné (totéž platí co si myslí občané o panu Dolejším, pozn. autora) Nicméně očekával bych minimálně, že budou alespoň předstírat osobní integritu, že nyní budou proti zabíjení civilistů protestovat stejně nahlas, jako když umírali v rámci operací ukrajinských ozbrojených sil. Že odsoudí nedodržování mezinárodních dohod a budou volat po míru nejméně stejně naléhavě, jako když se ukrajinská armáda pokoušela vytlačit (pro)ruské jednotky tam, kam patří, tedy na území Ruské federace.
Chce tím snad pan Karel Dolejší říct, že občané ČR jsou natolik otrlí, že jim snad nevadí zabíjení obyvatel Ukrajiny, notabene Doněckých a Luhanských civilistů, nalézající smrt především v rámci operací ukrajinských ozbrojených sil? Cožpak je ze strany českých občanů málo hlasů, vyzývajících k zastavení bojů? Pan Dolejší tímto neopodstatněným podezřením uráží řadu českých občanů a opravdu nechápu, na co si pan Dolejší hraje, když rozdává rady a rozumy a hlavně, komu jsou určeny! Opět velmi jednostranně a neobjektivně glosuje potřebu odsouzení nedodržování mezinárodních dohod, čímž má samozřejmě na mysli anexi Krymu, ale už záměrně opomíjí skutečnost, že anexe Krymu, stejně jako boje v Doněcku a Luhansku jsou jen důsledkem nerespektování lidských práv a svobod občanů východní Ukrajiny. Tedy to, po čem tolik volají všichni ti Schwarzenberci, Štětinové, Urbanové, Bursíci, Kocábové atd. Pan Dolejší se ani v náznaku nesnaží přiznat, že na ukrajinské kauze participují USA, NATO i EU a všechny jeho výtky jdou pokrytecky jen na účet Ruska. Pan Dolejší není rusofil, on je rusobijce!
Zatímco začal útok v Donbasu, na Krymu a v Podněstří paralelně probíhají ruské manévry, stěžuje si pan Dolejší, ale že se v Pobaltí zabydlují jednotky NATO, že i ony provádějí své strategické cvičení a manévry stejně cílené, jako ty ruské, panu Dolejšímu nepřijde ani na mysl. Jenže rozdíl je v tom, že zatímco ruská vojska provádějí svá cvičení a manévry doma, na svém vlastním území, jednotky NATO jsou etablovány na území cizího státu a jistě tam nejsou jen na ukázku jako důkaz vyspělé vojenské technologie armád NATO!
Nejednou jsem zde zmínil, že v analýzách, konstatováních a názorech pana Dolejšího se hrubě nedostává objektivity a pravdy. Důkazem jeho vrcholného pokrytectví je však výzva, popisovat, co se na Ukrajině děje, bez ideologických brýlí a ekonomických kalkulací vypaseného Západu, který si ve své pohodlnosti odmítá připustit, že válka s Ruskem – v tom smyslu, jak nyní Rusko podle nové vojenské doktríny válku definuje – dávno probíhá! Ví pan Dolejší, o čem a co píše? Nebo jinak, koho chce vlastně kritizovat, osočovat, komu dává zapravdu a kdo tady mate a lže? Pan Dolejší se svým neobjektivním klackem bije hlava nehlava na všechny strany, ale najít v tom alespoň něco málo relevantního, pozitivního, reálného, stavu věci odpovídajícího pravdivého konstatování, je bez Dolejším zmíněných „ideologických brýlí“, dost velký problém. Jeho snaha alibisticky osočovat Rusko nejen z porušování mezinárodních dohod, ale i z podpory povstalců, či jak je pan Dolejší poněkud konfrontačně pojmenovává (pro)ruské síly, alias separatisty a tím dát těmto bojům rádoby punc započaté oficiální války Ukrajiny s Ruskem. Ve snaze rádoby objektivity a zachování si „neutrální tváře“ (!), nebojácně vytýká Západu a českým „mírotvůrcům“, že se na Ukrajinu „ vybodli“ a nechali ji se plácat v tom, v čem je! Čemu se proboha diví? Což pro něj není Ukrajina problém?
Pan Dolejší se snaží rozplétat složitost současné Ukrajiny, ale používá k tomu jemu vlastní rétoriku a neobjektivitu. Složitost a problematika současné Ukrajiny, resp. její vojensko-politická analýza, geopolitický popis jako státu, nacházejícího se mezi dvěma mlýnskými kameny Západu a Východu je mnohdy i nad síly renomovaných politologů a jiných odborníků. Ukrajinský oheň, který vznikl Majdanem, má sice své původce, ale jen málokdo z řad lidí podobných panu Dolejšímu je ochoten přiznat, že „zápalky“ (sirky) nesou značku „made in USA“. Že polínka do tohoto ohně přikládali neofašisté, pravičáci, nacionalisté, banderovci a s požehnáním nejen představitelů církve, ale i „krvelačných“ Jaceňuka i prezidenta Porošenka. Kdo v těchto geopolitických hrách najde „prsty“ Ruska, resp. Putina, měl by dostat Nobelovu cenu za odhalení největšího zločinu tohoto století.
Na druhé straně je skutečností, že do vzniklé situace bylo nechtěně také vtaženo a později zainteresováno také Rusko, které na situaci a vzniku neblahých událostí na Ukrajině nemá žádný vliv. Dnes víme, že Majdan měl být odrazovým můstkem pro ekonomické odříznutí Ruska od Evropy a Ukrajina k tomu měla posloužit jako užitečný idiot. Podařilo se! Obviňování Ruska o porušení mezinárodních dohod v podobě anexe Krymu má rovněž své specifické, logické a opodstaněné (bezpečnostní) důvody. Kdo chce, ten je uzná, kde ne, bude tvrdit, že je Rusko agresor! Nemá smysl opakovat příklad, jak by se zachovaly USA, kdyby se na hranicích USA a Mexika shromažďovaly či seskupovaly vojenské jednotky a vojenská technika Ruské armády a Obama se svými jestřáby by to blahosklonně trpěli, aniž by se tomu nějak bránili! Mají být Rusko, Putin, Lavrov a další za blbce jen proto, že někomu není vhod skutečnost, že se i Rusko umí adekvátně, takticky a racionálně bránit proti připravovaným militantním plánům, kdy se NATO připravovalo „vlámat“ se do států kolem Ruska? Tento způsob vojenské obrany ze strany USA a NATO lze rovněž považovat za jistý druh anexe jen s tím rozdílem, že vlády těchto zemí (zřejmě) daly USA a NATO souhlas, s největší pravděpodobností bez vědomí občanů země. Je snad málo důkazů, v jakém počtu má ta která strana (USA-Rusko) ve světě své vojenské základny? Odkud tedy hrozí větší nebezpečí, z Ruska, nebo tzv. „obranného štítu“ NATO, jehož akvizice jsou de facto po celém světě a jejíž aktivity jsou více útočné, než obranné. Toto všechno pan Dolejší zajisté moc dobře ví, ale proč se vyjadřovat pravdivě, přímočaře, objektivně, když se lze v rámci konstatování „vykecávat“ o všem možném a je jedno, zda to je či není pravdivé nebo objektivní. Vždyť o čem by vlastně psal, když by musel psát pravdu, resp. nemohl chytračit? Psát objektivně a pravdivě se dnes mezi novináři ( z velké části) nenosí, ovšem čest výjimkám! Ale kdo jim to bude věřit, když většina píše úplně o něčem jiném, že? Jak je na tom s důvěrou pan Dolejší, ponechávám na čtenářích BL, které tímto zároveň i lituji.
