Luděk Prokop
28. 1. 2015
Lze očekávat ještě větší zpevnění jednoty, jednomyslnosti a svornosti, silně připomínající styl, praktikovaný někdejší, totalitní KSČ. Zároveň s tím lze očekávat halasnou záplavu, respektive až trapnou povodeň samochvály, včetně mnohomluvného výčtu dosažených skvělých výsledků. Lze očekávat hladký průběh volby předsedy a voleb do orgánů strany po „pučistické“ katarzi vrcholového vedení. Lze očekávat příval pochval na vládu a plytkých obhajob nepopulárních kroků.
Lze očekávat spousty mnohomluvných výmluv. Nelze očekávat názorové rozepře a kontroverzní diskuze, ohledně zrady restitučních slibů před volbami. Nelze očekávat smysluplné vysvětlení nepozvání prezidenta na sjezd. Nelze očekávat diskuze o zřetelných projevech fašismu na Ukrajině a nelze očekávat ani velice důležité, jasné a ostré odsouzení zřetelně existujícího ukrajinského fašismu, což bude, v souvislosti s bohumínským usnesením, paradoxní a vrcholně pokrytecké. Lze očekávat negace a lži o Rusku, plus související ignorování jednoznačného referenda na Krymu, případně zkreslující lhaní o tomto referendu a situaci na Krymu.
Nejspíš nelze očekávat nic převratného, takže ani nic povzbuzujícího, coby mohlo, mimo celkové jednomyslné trapnosti, nějak oslovit voliče. Nelze pochybovat o tom, že březnový sjezd ČSSD s předvídatelným průběhem, bude pro tuto stranu jistým, dlouhým krokem vpřed, provázeným pochvalou jak od mainstreamových médií, tak od pražské kavárenské společnosti. Nějaká ta pochvala zaznít musí. Kdyby pro nic jiného, tak již jen pro nepřítomnost našeho prezidenta.
