Glorifikace Havla pokračuje.

Tím by byla mohla být glorifikace Havla grandiózně zakončena. Mohla, přesto si tím nejsem jistý, protože dnes je to jeho matka, zítra to může být jeho babička nebo děd, ale jen nepředpokládám, že se stejným sofistikovaným způsobem bude také tak psát o Havlovu otci. O něm v pojednání o Havlově matce padla snad dvě, tři slova. Ne snad, že by k jeho osobě nebylo o čem psát, ale to by se vedle těch laskavých, lidsky pozitivních a příkladně mateřských vlastnostech paní matky zcela jistě nehodilo.

Je pozoruhodné, jak se zaúkolovaní lidé (archiváři -řky, historici-ičky, znalci-kyně a pod.) zhošťují zadaných témat, aby tak nadále upevňovali kultovní pozici V. Havla, která se v poslední době poněkud víc než je zdrávo, nebezpečně otřásá. Kde nestačí Havlovy samotné osobní pozitiva, podporované všemožně jeho až za hrob věrnými spoluviníky, souputníky, spolupracovníky, společníky různých aktivit (večírky, orgie, pijatiky apod.), musí pomáhat jeho rodina. Co by to bylo za jednoho z největších Čechů, kdyby se společnost nedozvěděla, jaké byl Václav Havel takřka mimořádné dítě(!), v jakých podmínkách vyrůstal, jaká mateřská péče a láska byla jemu, ale i jeho bratrovi Ivanovi v dětství věnována. Nuže, nahlédněme do další fáze v nemalém úsilí zainteresovaných „odborníků“ o upevnění pozice Václava Havla, muže, který zásadně ovlivnil dějiny Česka (svatá pravda)!

Matka bratrů Havlových, paní Božena Havlová, rozená Vavrečková, pochází ze zámožné prvorepublikové rodiny. Její otec Hugo Vavrečka, redaktor Lidových novin, působil jako velvyslanec v Maďarsku a Rakousku, poté jako ministr propagandy v poslední prvorepublikové vládě, v neposlední řadě i jako šéf zahraničního obchodu v Baťových závodech ve Zlíně, měl údajně velký vliv na směrování, výchovu a  vývoj obou vnuků.

Dostáváme se do fáze, kdy je započato zdůrazňování a  nepokryté pochlebování rodinnému zázemí, neboť Václava a Ivana Havlových vychovávala, cílevědomě prý až téměř úzkostlivě Božena Havlová k tomu, aby nepodléhali jakékoliv ideologii. “Václav Havel by nikdy nebyl tím, čím byl, pokud by neměl tak skvělé rodinné zázemí, které mu vytvářela především jeho maminka Božena. Jeho osobnost – i jako politika – to nepochybně významně zformovalo,” říká mezi jinými zcela jistě nezaujatá archivářka Knihovny Václava Havla Gabriela Romanová. “Jen málokdo zná jeho rodinné a přátelské vazby. Jen málo se ví, v jakém prostředí vyrůstal muž, jenž zásadně ovlivnil dějiny Česka.“ významně podotýká Romanová. Pozoruhodné, jak paní Romanová veškerovu výchovu vztahuje na paní Boženu Havlovou, přičemž ve zmínkách o výchově mladých Havlů de facto není zmínka o jejich otci.

Unikátní fotografická alba, která svým synům od jejich prvních krůčků Božena Havlová vedla tomu dávají zapravdu. Ovšem nejde ani tak o alba v pravém slova smyslu, ale o dobová svědectví, v nichž je působivě zachycena atmosféra první republiky a pak mnichovská krize, mobilizace, obsazení Sudet, nacistická okupace v roce 1939, světová válka, komunistický převrat, znárodňování,… a tedy i krádež Lucerny či Barrandova, které rodině Havlů patřily. A nyní upřeme pozornost na skutečnost, že renomovaná archivářka, která vyjmenovala průběh událostí od Mnichova až po znárodnění, resp. jak zdůrazňuje paní Romanová, krádež Lucerny a Barrandova! Žádné znárodnění, zabavení, konfiskace majetku pro kolaboraci s nacisty atd., jen krádež komunistickým režimem! To se jinak čte, že?

Paní Romanová dále uvádí, jak malý Václav již v samotném dětství byl posedlý vlastenectvím! Jen opomněla poznamenat, o jaké že vlastenectví, vzhledem k úzké spolupráci a kolaboraci s Němci jeho otce a strýce, vlastně šlo! Pokračujme však dále v upevňování pozic v glorifikaci V. Havla a podívejme se, jak jej vidí učitelka, resp. ředitelka základní školy generála Františka Peřiny Jarmila Pavlišová.„Václav Havel se nakonec stal světově známým dramatikem, spisovatelem a prezidentem“. Uf, to je tedy síla tvrdit, že se stal světově známým dramatikem a spisovatelem! Asi by se patřilo říkat, byl povznášen na post nej…., což má ovšem s realitou málo společného! Že světově známým prezidentem, no budiž, ale i to je však zásluhou těch nejvěrnějším, kteří jej vytáhli z alkoholického bahna na piedestal slávy a busty až v Kongresu USA.

Ale věnujme se paní Boženě Havlové, která se v některých fázích jeví jako Božena Němcová, někdy téměř až jako Matka Tereza. Paní Pavlišová je totiž názoru, že pokud by každý rodič dělal pro své děti alespoň z poloviny tolik, co Božena Havlová, tak bychom se možná velmi divili, čeho a kam až by mohly některé z nich časem dosáhnout. Ježišmarjá jenom nééé víc Vašků Havlů! Avšak že by byli Václav nebo Ivan zas až tak mimořádní, to bych neřekl (nicméně jiní to říkají).

Že to paní Pavlišová přehání, je zřejmé, ale že to až tak přepískne, bych skutečně nečekal. Čtěte prosím pozorně: Božena Havlová pro své děti obětovala. Byť to ona určitě za oběť nepovažovala. Jenomže dnešní ženy by to tak určitě braly. Málokterá máma zůstává s dětmi doma, aby se svým dětem věnovala jako paní Havlová,” míní ředitelka Pavlišová. Nevím jaké má ona zkušenosti jako matka, ale zaráží, že tak mluví učitelka, resp. ředitelka školy, která má tak blízko k dětem a potažmo i jejich rodičům. Je neskutečně pokrytecké a naprosto nepravdivé tvrdit, že dnešní mámy nezůstávají s dětmi doma, aby se jim dostatečně věnovaly. Notabene, paní ředitelka to říká jako výtku dnešním matkám, ale zcela jistě úmyslně nezmínila, jaké rodinné zázemí paní Havlová s dětmi měla. Jednak měla guvernantku, ale co hlavní, rodina, díky jejich otci byla finančně i jinak velmi dobře zabezpečena, proto ji nic nenutilo, dělat nějakou práci. Její umělecké vlohy, o kterých se paní Pavlišová zmiňuje, mohla paní Havlová v klidu a pohodě uplatňovat i za pochodu ve výchově dvou synů! Jenže není účelem paní Pavlišové psát jak se věci skutečně měly, ale podpořit a zidealizovat rodinnou selanku Václava Havla.

Závěrem ještě několik interesantních pohledů a hodnocení paní Pavlišové : “S Václavem Havlem jsem v lecčems nesouhlasila. Člověk ho však musí mít bezděky víc rád, když pozná, v jakém prostředí vyrůstal a jaké bylo jeho dětství. A to jeho dětství muselo být podle mě úžasné… určitě i proto byl Havel takovým, jakým byl. Určitě je dobré vědět, z čeho pramenila Havlova slušnost a úcta k lidem, kterou dnes asi většina Čechů postrádá. Jeho postoje jsou mi najednou srozumitelnější,” přiznává při odchodu z Knihovny VH zkušená pedagožka.

Skutečně až dojímavé, v jakém prostředí Havel vyrůstal a hlavně, jaké bylo jeho dětství, které ovlivnilo jeho dospělost! Jenže, jak již výše uvedeno, paní Pavlišová popisuje Havlovo dětství zcela neobjektivně, nepravdivě a zkresleně, prostě neříká všechno, co s jeho dětstvím a rodinou souvisí. A nakonec i ta údajná Havlova slušnost a úcta k lidem! O té by mohli vyprávět někteří jeho druzi s disentu, z vězení, i ze soukromého života (na druhé straně jsou zase tací, co se mohli z řiťolezecké přízně V. Havla téměř posr…) Ale to se bohužel do prostředí prosyceného světlem, láskou a porozuměním ve výchově a nakonec v životě malého velikána Havla absolutně nehodí. To by nebylo to pravé Havlovské! Je to strašně absurdní. Havel kázal pravdu a lásku a přitom se ze všech stran lže, až se hory zelenají! A láska? Ta zůstala jen u jeho žen a milenek a také těch, kterým se jejich vzájemné porozumění vyplatilo natolik, že si ani víc nemohou přát! Havel byl opravdu, ale opravdu velmi lidský a spravedlivý! Hned po Kristovi!