Jiří Jaroš Nickelli
17. 1. 2015 České národní listy
V zemi české platívalo kdysi dávno přísloví “Ševče, drž se svého kopyta.” (Dnes prý platí podle zlých jazyků přísloví “Politiku, drž se svého koryta”, ale to jen na okraj). Toto tane na mysli každému specialistovi na moderní historii slovanských národů, když se zamyslí nad výroky občana předsedy TOP 09, pro zbytek Evropy Seine Durchlaucht Fürst Karl von Schwarzenberga.
Pan občan kníže zaperlil v Parlamentních listech o fašistickém atentátníku Stepanu Banderovi řadu naprostých nonsensů. Prvním z nich bylo tvrzení, že Bandera “byl podivný hrdina 20.století”. Dalším nesmyslem pana knížete je tvrzení,že “v boji proti utlačovatelům se stal teroristou”. Konečně třetím nesmyslem je výrok, že “Lidé vycházeli z přesvědčení, že boj za národ ospravedlňují všechny prostředky”. Podívejme se na tyto bláboly váženého pana exministra podrobněji.
Kdo byl Stepan Bandera?
Především předák ultranacionalistické organizace OUN. Tato organizace byla ustavena mimo Ukrajinu ve Vídni roku 1929 na podobných principech jako chorvatská organizace USTAŠA Ante Paveliče. Byla to organizace teroristická. Stejně jako ustašovci zosnovali atentát na jugoslávského krále Alexandra a ministra Barthoua 1934, tak banderovci zosnovali řadu atentátů na polské představitele. Dělila se na dvě frakce – umírněnou v čele s předákem Andrejem Melnykem, OUN-A a radikální v čele s předákem Banderou – OUN-B. Vrcholový předseda OUN E. Konowalec byl zlikvidován roku 1938 údajně sovětskými agenty.
Po začátku války proti SSSR byly již zformovány legie OUN pro boj se Sověty. Tyto legie organizoval II. a platil III. Reich. Přestože příslušníci legií pode prof. Auského údajně nepřísahali Říši, nýbrž Ukrajině, sloužily boji hitlerovců. nakonec ovšem byly začleněny do svazků wehrmachtů a po bok legií Waffen SS. Bandera sám jako původně aktivní protipolský terorista zosnoval na 60 atentátů proti Polákům tehdejší republiky. Byl odpovědný za atentát na polského ministra Pierackého a za tento atentát byl odsouzen k trestu smrti polským soudem. Z polského vězení jej osvobodil až wehrmacht. Banderu dostal na starost Abwehr, a to jeho II. zahraniční oddělení. Řídícím důstojníkem Bandery i Melnyka byl německý důstojník Erwin Stolze. Ten Banderu platil a uděloval mu instrukce podle směrnic III. reichu. V době po napadení SSSR Bandera spolu s ostatními ultrašovinisty vyhlásil na území wehrmachtem okupované Ukrajiny 30. června 1941 tzv. Nezávislou Ukrajinu a usiloval o spojenectví s Hitlerem, což deklaroval ve vlastním dekretu. Adolf Hitler však jednal jinak. Měl vlastní plán na okupaci Ukrajiny pod Erichem Kochem a dalšími gauleitry. Hitler zrušil nezávislou Ukrajinu a Banderu s ostatními internoval v Sachsenhausenu v isolaci, aby jej použil pro další akce. K tomu došlo po roce 1943, kdy Hitler Banderu propustil a nařídil formovat a zaplatit nové svazky legií pro boj se Sovětským svazem. Pod Banderou pak sloužili různí velitelé jako byl Roman Suševič alias Taras Čuprynka. Tyto bandy sloučené později pod nacisty do tzv. UVV a od r.1942 do UPA začaly okamžitě na území Ukrajiny vraždit příslušníky partyzánského odboje, ale především jejich rodiny. Nastala doba strašlivého masového vraždění, trvajícího až do roku 1945. Někteří pamětníci v dokumentu “Banderovci. Válka bez pravidel” uváděli, že jejich území ve dne ovládali partyzáni a v noci banderovci. S koncem války se ty skupiny banderovců, které se nevzdaly a nebyly amnestovány sovětskou vládou, začaly probíjet přes Polsko, Slovensko a Maďarsko do Rakouska. Podle výpovědi policisty z Brna, nasazeného v letech 1946-1947 na Slovensku, tam banderovci spáchali na 247 vražd slovenských civilistů. (Svědka jsem osobně vyslechl.)
Štěpan Bandera pak byl v Německu zavražděn údajně opět agenty SSSR. Skutečná totožnost vrahů zůstává neodhalena.
Bandera byl fašistický terorista a jako terorista též skončil. Obhajovat Banderu tvrzeními typu “boje za národ možno dosáhnout všemi prostředky” je stejné, jako obhajovat fašistické ustašovce, kteří boj za národ vtělili do masového vraždění Srbů, Židů, Bosenců, Makedonců a ostatních, kteří byli antifašisty. Obhajovat Banderu znamená něco obdobného, jako obhajovat masového vraha Ante Paveliče, pochutnávajícícího si na očích Srbů vyloupaných věrnými ustaši, tak, jako to vylíčil Curzio Malaparte ve svých vzpomínkách. Je tristní, že oba tito fašisté mají podobný posmrtný osud. Z obou dvou v posledních časech dělají různí šovinisté “národně osvobozenecké hrdiny”.
Občan kníže se svou obhajobou Bandery nejen střelil obřího kozla politického nesmyslu. Historicky se též navždy znemožnil – podobně jako obhajobou lžistátu Kosova.
Uvádí se, že kníže Schwarzenberg je vynikající lesník. Snad by se neurazil, kdyby mu občané poradili, ať se věnuje tomu oboru, ve kterém má značné znalosti a zkušenosti – a nediletuje do moderní historie slovanských národů a států. Tam to vždy zatím beznadějně zbabral.
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice
Autor etnograf, se zabývá moderní historií slovanských zemí, zejména Balkánu
