17. 1. 2015 zdroj
Mí čtenáři ve většině oceňují otázky, které jsem vznesl k incidentu v Charlie Hebdo, a čtenáři evropští mi k němu posílají i různé zprávy a videa. Jedno z videí srovnává auto, ve kterém vrazi z místa činu unikli, s autem, ve kterém policie nalezla občanský průkaz jenoho z bratrů Kouachiových, a upozorňuje na to, že jde o dva odlišné automobily. Tzn., že vůz, ve kterém byl Kouachiovův občanský průkaz nalezen, není totožný s vozem, ve kterém vrazi uprchli.
Další video, zřejmě čerpající z veřejných zdrojů, zobrazuje četu policistů, čekajících na to, až se zvedne kovová roleta na vstupních dveřích Košer obchodu s delikatesami ve kterém – podle oficiální verze – držel další podezřelý Ademy Coulibaly své rukojmí. Jak se roleta postupně zvedá, spouští policisté do odkryté časti obchodu palbu. Přitom se nezdá, že by palba zevnitř obchodu byla opětována, a z videa není ani jasné, na koho to policisté vlastně střílejí. A přitom šlo zřejmě právě o tuto policejní palbu vedenou víceméně nazdařbůh, jíž padli rukojmí za oběť.
V příštím okamžiku vtrhávají policisté dovnitř obchodu a obracejí se kamsi na pravou stranu. Současně se v obraze objevuje Amedy Coulibaly. Klopýtavě běží místností, jako by byl zezadu kýmsi hnán, nemá v rukách žádnou zbraň a víc se zdá, že má obě ruce svázané. Následně, poblíž vchodu, kterým před několika okamžiky policisté do krámu vtrhli, padá k zemi, přičemž je těžké rozlišit, zda slabostí, či po zásahu střely. A jak tam leží, pálí do něj policisté další rány.
Komentář k videím:
Zde je video, zachycující popravu Amedy Coulbalyho. Jde o video francouzské, převzaté německým internetovým serverem, ukazujícím policejní zásah proti obchodu Košer s delikatesami.
Jde o videa tři. První opakovaně předvádí Coulibalyho se spoutanýma rukama, v nichž logicky není žádná zbraň, a zastřeleného tedy v situaci, v níž mohl být velmi pohodlně zatčen. Jako by zde byl rozkaz, že naživu nesmí zůstat žádný z podezřelých, protože jejich pravdivý příběh by mohl popřít verzi oficiální.
V odpověď na můj poslední článek Zpět k Charlie Hebdo mi moji čtenáři píší, že situace v Evropě se v mnohém podobá situaci v USA a Velké Britanii. Mainstreamový tisk a TV média papouškují oficiální linii a nevznášejí žádné zneklidňující otázky. A jedině nezávislá internetová média přinášejí informace hodné toho jména. Z toho samozřejmě plyne snaha oficiálních míst tato média infiltrovat. Bohatě fundované servery, jako např. Salon, se pokoušejí diskreditovat všechny, kteří kladou poctivé a věcné otázky. Čtenáři mi píší, že např. Huffington Post ztratil svou důvěryhodnost a posunul se k tzv. & bdquo;respektovanosti“. Což ovšm neznamená nic jiného, než že se stal ještě méně důvěryhodný, než jou Fox News nebo Weekly Sdtandard. Jsem vděčný za to, že všechny hlasy, které z Evropy dostávám, podporují můj pohled.
Vyhlíží to jako poprava a v žádném případě se nejedná o střelecký souboj. Coulibaly ležel na podlaze bezmocný a existovaly zde všechny možnosti k tomu, aby byl zatčen i vyslýchán. K čemuž ovšem nedošlo a místo toho se nám dostalo skálopevného ujištění o tom, že souvislost mezi vražednou střelbou v Charlie Hebdo a domnělým útěkem Coulibaly do Košer obchodu je mimo diskuzi. Ujištění bez jediného důkazu. Jestliže totiž – jak se oficiálně tvrdí – vydráždily karikatury v Charlie Hebdo Coulibalyho stejně jako bratry Kouachiovy, proč s nimi nešílel v redakci pařížských karikaturistů. A z jakého důvodu byla policejní střelba nazdařbůh do obchodu Košer, včetně sběru a zkoumání vystřelených nábojnic, z vyšetřování incidentu vyloučena jako záležitost, která s ním údajně nesouvisí?
Těch otázek, pokud nejste vyblázněni oficiálním výkladem médií, je vrchovatě, a jisté je jen jedno: Celý ten incident přišel Washingtonu nesmírně k duhu. Francie, jak známo, hlasovala nedávno v OSN společně s Palestinci proti USA a Izraeli, a prezident Hollande řekl, že sankce proti Rusku musí skončit. Teď je Francie zpět pod washingtonským deštníkem a sympatie Evropy se od Palestinců přesunula zpět k Izraeli. Což všechno v souhrnu přibližuje válku.
Války, do kterých byli Evropané nahnáni svými slávychtivými a podvodnými vůdci byly vždy ničivější, než války, do nichž byli nahnáni lehkověrní Američané. A možná i proto jsou Evropané méně ochotni věřit tomu, co jim jejich vlády k věření předkládají.
Jestliže tomu tak ovšem není, pak se válka stává jistotou.
Vybral a přeložil Lubomír Man
