Rozhovor

11. 1. 2015  První Zprávy
Islám nemá monopol na užívání teroristických metod politického boje, a k evropským hodnotám také patří hloupost a nacismus, připomíná v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.
PZ: Teroristický zločin v podobě zbabělého útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo vyvolal obrovskou vlnu solidarity. Je zřejmé, že napadení svobody slova je vnímáno jako útok na srdce demokracie, útok proti evropským hodnotám…

Víte, já výraz „evropské hodnoty“ příliš nemiluji. Je to propagandistické klišé, které naznačuje, že Evropa je regionem, kde se vždy a za každých podmínek respektovaly humanistické politické principy, lidská práva a svobody. Takovéto pojetí popírá dějiny, přičemž každé popření historie znamená dopouštět se chyb jak při analýze politické situace, tak při odhadu budoucnosti. K evropským hodnotám patří právě tak humanismus a liberalismus, jako fašismus či pálení knih a čarodějnic. Od 10. století patří k evropským dějinám také islám.

Když ve čtvrtek ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk v rozhovoru pro německou televizi ARD sděloval světu, že „my všichni si dobře pamatujeme útok SSSR na Německo a Ukrajinu“, nepopřel tím evropské hodnoty. K hodnotám, které tvarovaly evropské dějiny, patří i hloupost a nacismus. Proti těmto součástem evropské politické kultury je třeba bojovat, ne se tvářit, že neexistují.

PZ: Dobře, ale útok na redakci Charlie Hebdo je nesporně projevem nárůstu nebezpečí plynoucího z islámského extremismu. Jak v takových případech, jako je tento, postupovat a v zápasu s teroristy dodržovat humanistické hodnoty?

Především je nutné zachovat klid. Postupovat tvrdě, rozhodně – ale s chladnou hlavou, nepřizpůsobovat se mediálním štvanicím. Nezapomenout si klást otázky, proč pečlivě připravený útok, provedený s chladnou brutalitou, selže v koncovce proto, že jeden z útočníků zapomene v autě průkaz. A hlavně se vystříhat absurdním zobecněním například na téma „islámské nebezpečí“.

PZ: Ovšem terorismus je nebezpečí a dnes je terorismus především nástrojem muslimských extremistů.

To máte pravdu, jen je třeba ještě něco doplnit. Především islám nemá monopol na užívání teroristických metod politického boje. Nejstarší známá – tedy nejdéle působící – teroristická organizace je Ku Klux Klan. Což rozhodně není muslimská skupina. Snad ke každé ideologii či náboženství se hlásí skupinky, které užívají teroristické nástroje. To platí i o křesťanství, liberalismu či marxismu.

PZ: Nemůžete ale popřít skutečnost, že dnes tyto nástroje nejvíce užívají islámisté.

To vskutku popřít nelze, ukazují to i empirické přehledy za poslední roky. Jenže ony přehledy říkají i mnoho dalších věcí. Například to, že nejčastějším objektem útoků islámských teroristů jsou muslimové. Ne tedy vyznavači židovské nebo křesťanské víry. Podle Globálního teroristického indexu (GTI), což je ukazatel zpracovaný australským akademickým pracovištěm Institute for Economics and Peace na základě dat za deset let, byl v roce 2014 na prvním místě států zasažených terorismem Irák s indexem 10 GTI. Následují Afghánistán, Pákistán, Nigérie a Sýrie. V těchto pěti zemích bylo spácháno 82 % všech teroristických útoků. Rusko je na 11. místě s indexem 6,76. Spojené státy jsou třicáté s indexem 4,71, Izrael na 32. místě s indexem 4,66, Francie zaujímá 56. místo s indexem 2,67.

PZ: A Česko?

Česko obsadilo 85. místo s indexem 0,81. Slovensko je na 124. místě s indexem 0. Tuto pozici s indexem 0 GTI zaujímá 39 států.

PZ: V novém vydání knihy Mezinárodní politika ale spojujete vzedmutí současné vlny terorismu s islámskou revolucí v Íránu koncem 70. let. Tedy také s islámem.

Neexistuje pouze náboženský terorismus, ale terorismus revoluční, separatistický, pravicový. Vámi připomínaný počátek současné vlny je běžně uváděn v americké odborné literatuře, nikoliv však s ohledem na ideovou motivaci teroristů. Týká se formování takzvaného mezinárodního terorismu. To je terorismus, kdy teroristická skupina složená z občanů jednoho státu působí na území jiného státu, nebo je taková skupina složená z občanů různých států, nebo je to skupina podporovaná zahraniční vládou.

Country Reports on Terrorism 2013, což je poslední verze oficiálního přehledu terorismu ve světě zpracovaného vládními orgány USA, uvádí jako státy podporující terorismus Kubu, Súdán, Írán a Sýrii. To je bezesporu pozoruhodný seznam. Byl zveřejněn v dubnu minulého roku, tedy v době, kdy už bylo zřejmé formování bojovníků tzv. Islámského státu. Tedy teroristických skupin bojujících proti syrské a irácké vládě. Ve svém boji byly podporovány ze zahraničí, například z Francie.

PZ: Francie v uvedeném americkém oficiálním seznamu států podporujících terorismus ale uvedena nebyla.

To je dáno tím, že neexistuje shoda v tom, co je terorismus. Bojovníci za svobodu se mění v teroristy a teroristé v bojovníky za svobodu podle toho, jaký zorný úhel při psaní posudku hodnotitel zaujme. Takto se například čečenští mladíci jako odpůrci Ruska dostanou do Bostonu. A v době maratonu odpálí bombu.

Zkušenost s podporou Talibánu a Al-Kaidy v době bojů proti Sovětské armádě v Afghánistánu však ukazuje, že terorista je nespolehlivý spojenec. Jeho fanatismus nezná vděčnost. Včerejší sponzor se snadno změní v terč útoku. K uvažování mnohých náboženských teroristů patří, že nekalkulují v tradičních kategoriích vojenské či politické efektivnosti. Nepočítají jen pozemské zisky. Cynické obětování nevinných i sebevražedné sebeobětování tak vede k otvírání stále nových bojových front. Od čínského Sin-ťiangu, přes ruský Beslan, irácký Bagdád, Izrael a Palestinu, po Paříž nebo španělský Madrid.

PZ: Už z toho, co říkáte, se zdá, že terorismus je dnes užívanější metodou boje, než tomu bylo dříve. V čem vidíte příčinu?

Podle zmíněné analýzy GTI stoupl od roku 2000 počet lidí zabitých teroristy na pětinásobek. V uplynulých 14 letech bylo spácháno přibližně 48 tisíc teroristických útoků, jejichž výsledkem bylo mimo jiné více než 107 tisíc mrtvých.

Příčin takového nárůstu bude jistě více. Někomu zřejmě vyhovuje násilí mezi sunity a šíity, tedy mezi dvěma muslimskými větvemi. Například síla bojovníků tzv. Islámského státu je spojována s prodejem ropy – a odhady hovoří o obchodu za milion dolarů denně. Onu ropu teroristi neprodávají afghánským pastevcům. Pravděpodobnost, že západní zpravodajské služby nevědí, kdo tuto ropu prodává a kupuje, je menší než to, že někomu vyhovuje, že tato laciná ropa komplikuje rozpočtovou politiku Ruska, Venezuely a Íránu. Obecně pak platí, že globalizovaný svět zjednodušuje akumulaci zdrojů, nákup zbraní, dopravu, komunikaci – což je ostatně vidět i na rozrůstání globální kriminality.

Myslím, že často podléháme špatným představám o osobnosti teroristy. Obraz psychicky narušeného sadisty, který je sociálně deprivovaný, nevzdělaný, s tragickými osobními či rodinným prožitky, neznalý Západu – tento portrét zcela odporuje obrazu Saudů v kokpitech letadel, která 11. září 2001 zaútočila newyorské Obchodní centrum a Pentagon. Také obraz Alžířanů s francouzským občanstvím obviňovaných z teroristického útoku proti redakci časopisu Charlie Hebdo neodpovídá zmíněnému profilu teroristy.

PZ: V jakém smyslu?

Domnívám se, že frustrace, která vede k současnému islámskému terorismu, není vytvářená jen sociálním statusem jedinců. K jejím pramenům patří i zahraniční politika západních zemí vůči MENA, tedy státům Středního východu a severní Afriky, a s ní spojená jednostranná propaganda.

PZ: Naznačujete snad, že konflikt civilizací je realitou? Ve zmíněné knize Mezinárodní politika ale tuto vizi kritizujete!
Představa zápasu civilizací je z humanistického hlediska nepřijatelná. V té verzi, kterou po skončení studené války představil Samuel Huntington, má ale tendenci změnit se v sebesplnitelné proroctví. Málo vzdělaní politici ji z nedostatku jiných idejí či díky marketingu kolem Huntingtona mohou přijmout za vlastní a jednat podle ní. Čímž onen konflikt stvoří. Navíc někomu vyhovuje pěstování nenávisti a strachu, který idea konfliktu civilizací přináší. Zášť je přece velmi dobrý obchodní artikl a vyděšeným lidem se snadněji vládne.