Rukavičky odloženy. Spolu s tím, jak se Tsipras dožaduje odepsání řeckého dluhu, tak Německo říká, že Grexit „se dá zvládnout“

4. 2. 2015 Reformy
Jen tři týdny před řeckými předčasnými volbami 25. ledna, při nichž má Tsiprasova Syriza téměř zajištěné vítězství (pokud se nějaké „nové a vylepšené“ politické straně G-Pap nepovede urvat dost hlasů, aby tomu zabránila, přičemž by ale bylo dost nejasné, o čem by asi mohla být její politická kampaň: „Volte nás, protože tentokrát už víme, jak se vyhnout státnímu bankrotu“), přičemž Německo využívá zase další příležitost, aby Řekům připomnělo, že už se nenechá znovu vydírat (zlí jazykové tvrdí: nechají) k dalším rokům financování insolventního řeckého státu, který bude na oplátku předstírat, že se pouští do dalších let „reforem“ (zlí jazykové tvrdí: nepouští). Vzpomeňte jen na Nový rok, kdy šéf-poradce Merkelové Michael Fuchs výslovně použil slova„vydírání“, když říkal:

„Pokud si Alexis Tsipras z řecké levicové strany Syriza myslí, že si může zvrátit reformní úsilí a uskrovňující opatření, pak bude muset trojka zvrátit výplatu půjček Řecku,“ řekl.

„Ty časy, kdy jsme museli Řecko zachraňovat, jsou už pryč. Už žádný potenciál pro politické vydírání neexistuje. Řecko už nemá pro euro žádnou systémovou důležitost.“

Ty dnešní obavy, že vzestup Tsiprase k moci bude znamenat přesně tohle, jmenovitě více řeckého „vydírání“ Německa a Eurozóny, jelikož Grexit (odchod Řecka z eurozóny) by otevřel brány ke kolapsu monetární unie a k návratu k Deutsche Mark, což by Německo stálo daleko více než každoroční pokračování frašky s udržením Řecka v Euru, jsou ale podle Spiegelu už pryč, když v dalším článku říká, že totižBundesregierung hält Ausscheiden Griechenlands aus dem Euro für verkraftbar„, čili volně přeloženo, Spolková vláda si o řeckém odchodu z eura myslí, že se dá zvládnout.

Spiegel v tomto článku zprostředkovaném Bloomberg tvrdí, že německá kancléřka Angela Merkel a ministr financí Wolfgang Schaeble si na rozdíl od předchozích německých vládních postojů myslí, že řecký odchod z euro-oblasti by šel už zvládnout, protože od vrcholu dluhové krize 2012 už bylo dosaženo značného pokroku, referuje Der Spiegel v e-mailovém shrnutí článku citujícím neuvedené lidi, co mají blízko k vládě.

Riziko nákazy je omezené, protože Portugalsko a Irsko už své fiskální problémy vyřešily a ESM je už jako záchranný mechanismus připraven, přičemž bezpečnost velkých bank se zabezpečí přes bankovní unii.

Evropští zákonodárci ještě nevědí, jak by mohla země vystoupit z eura, přičemž by ale zůstala v EU, a budou muset zaúkolovat právní experty, aby tuhle záležitost objasnili.

Německá vláda považuje odchod Řecka z euro-oblasti za téměř nevyhnutelný, pokud by příští vládu vedl vůdce opozice Alexis Tsipras, který by pohřbil uskrovňující opatření a zastavil obsluhu řeckého dluhu.

Co je však horší, Grexit by teď znamenal, že všechny naděje ECB (Evropské centrální banky) na QE (hromadný tisk nových peněz) by naneurčito uvázly, dokud se nevytvoří právní rámec ospravedlňující nejen financování vládních deficitů, ale i monetizaci dluhopisů hroutící se Eurozóny. Rovněž to znamená, že dluhopisy zemí z periferie, které byly evropskými QE naceněny dost přes 100%, by náhle přes noc byly neprodejné, což by vedlo ke krachům trhů po celém kontinentu s následnými bankovními panikami, nejdříve na periferii, a pak v jádře, a nakonec by přivodily úder evropské deprese v plném rozsahu.

Ať je ale realita jakákoliv, proč s tím Spiegel přichází zrovna teď? To je jednoduché: Tsipras před chvilkou začal sám dělat novinové titulky, když dal velice jasně na srozuměnou, co prostě přijde, až jeho strana ty volby za 3 týdny vyhraje.
TSIPRAS ŘÍKÁ, ŽE SYRIZA CHCE ODEPSALT ŘECKU DLUH NA NOMINÁLNÍ HODNOTU
TSIPRAS ŘÍKÁ, ŽE PRAVOU POHROMOU PRO EVROPU JE POLITIKA MERKELOVÉ
TSIPRAS ŘÍKÁ, ŽE ŘECKÝ DLUH JE NESPLATITELNÝ A JE TŘEBA HO RESTRUKTURALIZOVAT

A podrobnosti od Bloomberg:

Vítězství Syriza v nadcházejících řeckých předčasných volbách vydláždí v Evropě cestu k progresivní politice postupující proti politice zbídačování od německé kancléřky Merkelové, řekl podle e-mailového přepisu jeho dnešního projevu v Aténách vůdce strany Alexis Tsipras s tím, že Podemos ve Španělsku a Sinn Fein v Irsku ho budou následovat. Syriza bude garantovat bankovní vklady: (Poznámka: divné, jak by to Syriza asi chtěla udělat?) „Syriza skoncuje s tou sociální tragédií, s tou noční můrou zbídačování.“

Syriza se nesnaží naplánovat žádné odtržení od evropských partnerů, ale jen skoncovat s ekonomickou a sociální absurditou memorand a zbídačování.
Syriza se snaží v rámci EU a evropských institucí dosáhnout realistické dohody o obsluze dluhu a o rozvoji reálné ekonomiky.
Syriza se bude chovat upřímně a řešit dluh jednáním.

Co se týče pointy, na jednu stranu tu máme tohle:
Německu se většina jeho nominální hodnoty dluhu odepsala v roce 1953, a to samé by se mělo udělat Řecku v roce 2015.

A ještě tohle:
Syriza chce, aby se kvantitativní uvolňování zaměřilo přímo na skoupení vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou.

Čili Syriza nebere to, že by jeden nemusel být slučitelný s druhým, a že ve skutečnosti odpis řeckých dluhů znamená už žádné QE od ECB, jelikož účetní rozvaha ECB – hrdé držitelky desítek miliard dluhů nesolventního Řecka, s nimiž se ještě bude muset vyrovnat – by ji ochromilo, a zruinovalo by tudíž i veškerý politický kapitál, který Draghimu ještě u Němců a Bundesbanky zbyl.

Takže ten příslovečný konsensus může s určitostí zapomenout na to, že by ECB při příští schůzi o monetární politice naplánované na 22. ledna veřejně oznámila QE, když jen o tři dny později dojde k řeckým národním volbám. Ve skutečnosti by se situace v nadcházejících týdnech a měsících mohla zvrtnout velice ošklivě, což hodně závisí na tom, jak se to rozehraje v Řecku.

Takže po 3 letech kopání mrtvoly problému před sebou spolu s předstíráním, že je vyřešený, hrozí, že všechno, co je v Eurozóně pokažené, náhle vypluje na povrch, což povede k dalšímu představení, kdy se denně začnou objevovat fotky jako tahle.

Jedinou otázkou je, zda i tentokrát všichni uvěří těm rétorickým hrozbám, „ať to stojí, co to stojí,“ které šířila ta jediná centrální banka, která v posledních 4 letech dokázala, že je zcela neschopná jednat, a místo toho se rozhodla jen každý den a po všechny dny povídat o strategii, která až dosud brilantně fungovala.

Přeložil Miroslav Pavlíček