Snaha o přímé zatažení Ruska do války a multipolární svět ve stylu “všichni proti USA a EU”. Exministr Bašta nejen k Ukrajině

ROZHOVOR
23. 1. 2015  Parlamentní listy

Současná ukrajinská vláda skončí špatně. Když mučí své občany zimou, hladem, žízní a bombarduje, budou prý ještě kyjevští politici rádi, když skončí „jen“ u haagského soudu. ParlamentnímListům.cz to v analýze současného vývoje kolem Ruska a Ukrajiny řekl bývalý velvyslanec v Kyjevě i Moskvě a exministr Jaroslav Bašta. Rusům sice prý začínají hodně těžké časy, jenže oni na to jsou připraveni a v minulosti to už zažili.


Po ostrých bojích přišla ukrajinská armáda o doněcké letiště, ale nebojuje se zdaleka jen tam. Přestože Porošenko ukazuje nové nablýskané tanky, ukrajinská armáda podle odhadů funguje už jen z posledních rezerv, objevují se informace, že separatisté dostávají významnou pomoc z Ruska (techniku i nové síly) a že autentičtí separatisté jsou cvičeni v ruské Rostovské oblasti. K tomu je možné registrovat i zmínky o konfliktech mezi samotnými separatisty. Můžete rozebrat tyto jednotlivé body? Čemu z toho věřit?

Boj o doněcké letiště představoval prestižní záležitost pro obě strany konfliktu už od loňského dubna. Vítězství povstalců bude nepochybně využito propagandou z obou stran. Ukrajinská armáda na tom opravdu není z  hlediska výzbroje dobře, protože většina bojeschopné těžké techniky v  posledních dvaceti letech skončila v Africe. I část těch Porošenkových nablýskaných tanků pochází z lodi, kterou vloni vrátili z její cesty někam na rovník. Rusko oba vzbouřené regiony nepochybně podporuje, ale neznámou stále zůstává, jak masivní ta pomoc je. Všechny podobné informace pocházejí z ukrajinských zdrojů, a ty od dubna hovoří jen o  příchodu ruské armády na východ Ukrajiny. Neříkají nic o tom, že by ten pohyb vedl i zpět, takže když informace ukrajinských zdrojů sečteme, je v  Doněcku, Luhansku a na Krymu celá ruská armáda i s jejími zálohami. Konflikty mezi separatisty existují, nejzávažnější je asi napětí mezi luhanským a doněckým vedením tzv. lidových republik. Ukrajinci bojují jen s Doněckem, což k rozdmýchání nesvárů přispívá.

A do jaké míry máme vidět naději na změnu po středečním nočním jednání ministrů zahraniční Ruska, Ukrajiny, Francie a Německa v Berlíně? Dohoda sice existuje, ale bude snaha z obou stran ji naplnit v praxi? Která ze stran vůbec podle vás obecně dosud více nenaplňovala dohody? Vzájemně se obviňují Ukrajinci i Rusové z téhož…

O tom, zda se něco změní, nejspíš rozhodne vysoká vojenská delegace ozbrojených sil USA a NATO, která tento týden přiletěla do Kyjeva, aby posoudila perspektivy války na východě. Pokud jde o dodržování Minských dohod, porušovaly je všechny strany, ale nejvíce Ukrajina.

Velvyslankyně USA při OSN Samantha Powerová označila poslední Putinův mírový plán k řešení krize na Ukrajině jako okupační plán, sloužící k udržení území pod kontrolou separatistů. Jak to vnímáte? A co říci k časté argumentaci západních politiků, že by s Ruskem jednali, ale ono nemá zájem a proto musí sankce trvat?

Vyvozuji z toho, jaké bude doporučení oné vysoké vojenské delegace USA a  NATO v Kyjevě – pokračovat ve válce, dokud se nedosáhne kýženého cíle, čímž je přímé zatažení Ruska a internacionalizace konfliktu. Máme se na co těšit. Pokud jde o druhou část otázky – předpokladem pro jednání je vrácení Krymu Ukrajině, což Rusko neudělá.

Pokračuje válka nervů, EU po setkání ministrů zahraničí v podstatě řekla, že jí je jedno, když bude mít s Ruskem napjaté vztahy a  český ministr Lubomír Zaorálek prohlásil, že musíme být připraveni na to, že s Ruskou federací nebudeme spolupracovat vůbec. Do jaké míry jde o  jednotný postoj celé EU? Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová by volila měkčí postup. A co postoje jednotlivých zemí a politiků? Někteří říkají, že větší hrozbou je Islámský stát nikoli Rusko, s kterým chtějí spolupracovat. Je s dnešní optikou reálné, že nebudou dále prodlouženy sankce?

Část evropských politických elit se rozhodla, že nová studená válka je málo a snaží se situaci hnát až do krajnosti. Islámský stát jim nevadí, naopak v jeho existenci vidí možnost, jak posílit represivní složky a  vyvolat válečnou psychózu. Proti Rusku, samozřejmě. Pan ministr Zaorálek veden svým neomylným instinktem se k této sebevražedné sektě připojil.

Klesající ceny ropy ubližují i Spojeným státům, a coby nátlakové opatření to využívají arabské státy. Jaký vývoj očekáváte v cenách ropy, které jsou i významným bezpečnostním faktorem?

Ceny ropy budou klesat i nadále, neboť představují významný konfliktogenní faktor.

Hlava ruské diplomacie Sergej Lavrov oznámil, že rozhodně nehodlají házet ručník do ringu a nebudou ustupovat. Při trvání sankcí, které nepochybně ruskou ekonomiku a život běžných Rusů poškozují, a  pokud ceny ropy neporostou, může ale vůbec Rusko své postoje v nejbližších letech udržet?

Předpokládám, že může. Nejen kvůli rezervám, ale také kvůli odhodlání věci změnit. V tomto úsilí se prezident Putin s premiérem Medveděvem doplňují.

Podle Dmitrije Medveděva by ruská ekonomika neměla být postavena na prodeji ropy, ale na podnikatelském umu. Je ale možné takovým způsobem ekonomiku Ruské federace přetvořit? Nezačínají pouze Rusům dlouhé a těžké časy? 

Rusům samozřejmě začínají těžké a dlouhé časy, ale jsou na ně připraveni. Koneckonců ve svých dějinách podobných situací zažili vícero a dobře si to uvědomují. Transformaci ekonomiky by mohli úspěšně zvládnout. Tak jako ji před lety zvládla Čína.

Neustále se mluví o nutnosti reforem, přeměně státní správy, likvidaci korupce a podobně. Jen sám Putin to zmiňoval v řadě svých minulých projevů. Co z toho je však možné už zaznamenat? Jinými slovy, dějí se už nějaké procesy, které by měly nejen dlouhodobě Rusku pomoci, ale také udržet celonárodní podporu prezidentu Putinovi?

Na to je příliš brzo. Zatím probíhá čas sčítání utrpěných škod a  vyhodnocování možných rizik. Myslím si, že ruskému prezidentovi velmi pomohl jeho americký protějšek, když se pochválil, že jeho zásluhou je Rusko izolované a jeho ekonomika rozervaná na cáry. Každému ruskému patriotovi je teď jasné, kdo za jeho problémy může.

Ministr Lavrov mluvil také o „integraci integrací“, tedy blízké spolupráci EU s Eurasijskou unií. Jak pevná ta eurasijská spolupráce bude? Jak širokou síť dalších kontaktů je Rusko schopno vybudovat? Mohou nalákat třeba Egypt nebo Turecko?

Tohle se už přece stalo. Turecko bude hlavním příjemcem ruského plynu, například.

Dá se říci, že díky rozšiřování Eurasijského svazu vzniká jakási protiamerická koalice? A lze v příštích letech uvažovat o něčem podobném, co nadnesl Lavrov, tedy realistické úvahy na téma „integrace integrací“?

Doporučuji všem, kdo se o to zajímají, si přečíst, co píší Íránci o  rusko-íránské smlouvě o vojenské spolupráci. Éra multipolárního světa ve stylu “všichni proti USA a EU” nabývá velmi konkrétní podobu, se kterou budeme mít velké problémy.

George Soros nabádá Spojené státy k ekonomické podpoře Ukrajiny, což by znamenalo desítky miliard dolarů a zbrojní pomoc. Co je reálně uskutečnitelné a na co si budou muset nechat Ukrajinci zajít chuť?

Zatím jsou jasné jen dvě věci – George Soros by na tom rád vydělal a  uskuteční se to nejdříve po příštích amerických prezidentských volbách.

Může si ukrajinská vláda vůbec dlouhodobě (a jak nyní říkají zprávy z Donbasu, konflikt rozhodně neutichá) udržet přízeň nebo dokonce občanskou poslušnost svých obyvatel i při započtení toho, že byla zahájena další vlna částečné mobilizace mužů až do věku šedesáti let?

Vláda, která své civilní obyvatele mučí zimou, hladem, žízní, která je ostřeluje raketami a bombarduje z letadel, s pravděpodobností rovnou jistotě, špatně skončí. Když bude mít štěstí, tak před soudem v Haagu.