Tereza Spencerová
27. 1. 2015 Literárky
Obraz zmaru.
Spojené státy v každém případě na březen vysílají na Ukrajinu své vojáky na manévry a společná komise Ukrajina-NATO slibuje, že „další ruská agrese už nezůstane bez odpovědi“. Mezitím ale prokazatelně umírají lidé, obětí může být hodně přes pět tisíc a více než 900 tisíc Ukrajinců jsou uprchlíky ve své někdejší vlasti.
Sílí odpor proti Porošenkovým „sériovým“ mobilizacím – dopadají totiž především na muže ze sociálně slabších vrstev, přičemž se pro mobilizace už vžil pojem mohylizace. Chuť čerstvě povolaných vojáků bojovat a umírat za nové oligarchy v Kyjevě není z největších a i v samotném Kyjevě mezitím roste počet těch, kdo se mobilizovat odmítají a raději dávají přednost vězení, protože „to není jejich válka“. Někteří ukrajinští experti odhadují, že se mobilizaci různými způsoby vyhnulo už přes milion mužů. Za této situace Kyjev na východě země vyhlásil jen stav nouze, a nikoli stav výjimečný či rovnou válečný. Jistota je jistota. Jen parlament má dnes na programu oficiálně označit Rusko za agresora a Kyjev k tomu vyzývá Radu bezpečnosti OSN, v níž má Rusko právo veta, aby označilo donbaské „lidové republiky“ za teroristy. Marnost. Rebelové v každém případě vyhlašují, že žádné další příměří s Kyjevem už nebude, a americký Daily Beast se ptá: „Pokud padne Mariupol, bude na řadě Kyjev?“
Spojené státy v každém případě na březen vysílají na Ukrajinu své vojáky na manévry a společná komise Ukrajina-NATO slibuje, že „další ruská agrese už nezůstane bez odpovědi“. Mezitím ale prokazatelně umírají lidé, obětí může být hodně přes pět tisíc a více než 900 tisíc Ukrajinců jsou uprchlíky ve své někdejší vlasti.
Obraz zmaru.
