Zbyněk Fiala
14.1.2015 Vaše věc
Export elektřiny a potravin je zvýhodněn, zatímco investice, na kterých záleží Svazu průmyslu, jsou dražší. Horké hlavy akademiků Na Příkopě zchladilo teprve zostuzení české centrální banky ve Wall Street Journal, kde je koruna pod portrétem guvernéra Miroslava Singera označena za měnu s největším propadem od začátku roku („koruna oslabuje víc než rubl“). ČNB tedy zařadila zpátečku a sděluje, že na únorovém jednání devalvaci neprohloubí, jak slibovala.
ČNB v úterý potvrdila, že pokud jde o centrální banku, tak jí oslabení koruny vytrhlo letitý trn z paty. Byla jím obrovská účetní ztráta, která vznikala v letech, kdy koruna posilovala a automaticky tak snižovala korunovou hodnotu eur a dolarů, které centrální banka držela ve svých devizových rezervách. Podle oficiální zprávy o loňském hospodaření, ČNB v roce 2014 dosáhla zisku, který by mohl „kumulovanou ztrátu zcela uhradit“. Zdrojem zisku je prudká devalvace české měny, kterou ČNB spustila svou intervencí, čímž zvedla korunovou hodnotu devizových rezerv.
Devizové rezervy teď mají hodnotu nějakých 1,4 bilionu korun, takže pohyby v řádu miliard vznikají snadno. V době nejprudšího růstu koruny činila ztráta ČNB 37,5 miliardy korun za jediný rok 2007. Pak se kurz koruny rozkolísal a přišly i ziskové časy. Nakonec byl souhrn hospodaření ČNB za léta 2007 až 2010 na nule. Zato rok 2013 s devizovou intervencí a loňský rok s pokračujícím propadem koruny byl z hlediska zisku ČNB zlatým dolem a vylepšil hospodaření o 130 miliard korun. Jen letos to bylo 57 miliard korun (formálně rozhodne o jejich použití až Bankovní rada).
To znamená, že ČNB může být z díry venku a jeden motiv pro oslabování koruny ochabne. ČNB se zaříkává, že kvůli zisku to nedělá a cílem je péče o cenovou stabilitu. Guvernér Miroslav Singer nyní začal zdůrazňovat, že ČNB neovlivňuje současný vývoj, ale to, co teprve bude, protože její nástroje obvykle působí tak za 18 měsíců. Jde mu také o to, jaká jsou očekávání, tedy aby nebyla pesimistická, odkládající spotřebu. Jak se to daří? V čerstvé Zprávě o inflaci IV/2014 na straně 27 ČNB uvádí, že „indikátor domácnostmi vnímané inflace se během třetího čtvrtletí 2014 – po téměř třech letech – posunul do nepatrně záporných hodnot“. Ale „indikátor očekávané inflace se dlouhodobě pohybuje v kladných hodnotách“. A pokud jde o odbornou veřejnost, „inflace očekávaná analytiky v ročním horizontu leží mírně výše než v prognóze ČNB“.
Takže obavy z deflace nebyly a nejsou, ale domácnosti jsou rok po intervenci uvedeny ve zmatek spíše v deflačním směru. Docela by mne zajímalo, jestli tyto zprávy někdo čte.
Znepokojena je i podnikatelská veřejnost. Svaz průmyslu a dopravy se pokoušel tlumočit své obavy na novoročním setkání svého vedení s Bankovní radou – a moc neuspěl. Je to patrné z toho, že v zápisu najdeme pouze argumenty ČNB.
(zápis zde)
V rukou přitom měl výsledky společného šetření SP ČR a ČNB (zaplať pámbu, že se něco takového dělá), ze kterých plyne, že „stále více firem začíná realizovat odkládané investice“. „Firmy … se chystají investovat do výroby, rozšíření výrobních kapacit či zvýšení efektivnosti,“ uvedl místopředseda svazu Radek Špicar. Jinými slovy, investují, protože to nemohou déle odkládat, za uměle stlačované poptávky minulých let to nebylo možné. A teď to mají mít dražší.
(zde)
Ale Svaz průmyslu se obejde bez cizí interpretace. Jeho analytik Bohuslav Čížek napsal z pohledu členských firem k prvnímu výročí devizové intervence jednoznačně, že obavy centrálních bankéřů o hrozbě zničujícího poklesu cen („deflační spirály“) nesdílely a nesdílejí:
„Výrazné riziko deflační spirály a v její drastické souvislosti zmiňovaných výrazných negativních dopadů (v základním scénáři očekávání ekonomického vývoje) jsme v době intervence neviděli a ani nyní jej nevidíme.“
(zde)
Víceméně jde o spor o ceny energií. Prognózy ČNB pochopitelně nemohly počítat s tím, že regulovaná cena elektřiny spadne meziročně o deset procent. Z blogu guvernéra Singera, který nyní uveřejnil na stránkách ČNB, vyplývá, že jedním z cílů devizové intervence bylo zachránit exportní příjmy ČEZ. Píše, že „česká ekonomika je nejen výrobcem, ale i čistým vývozcem elektrické energie. Všeobecný pokles cen elektrické energie v Evropě a je tedy pro naši ekonomiku kvalitativně stejným „přínosem“, jako je pokles cen ropy pro země, které ji těží.“
Podobně bychom mohli psát o exportu zemědělské produkce a potravin.
Je pozoruhodné, že kdykoliv jde o snižování ceny práce, aby se našlehala konkurenční výhoda laciné ČR, centrální banka si vždycky přisadí (a devalvace jde také tímto směrem). Ale když jde o cenu energie, fakticky „daň“, kterou musí zaplatit každý, jak nyní poznamenal v ČT i čerstvý člen Bankovní rady Jíří Rusnok, je cíl jinde a ČNB fakticky brzdí vliv poklesu. Lhostejno, s jakým komentářem.
Horké hlavy Na Příkopě zchladilo teprve zostuzení české centrální banky ve Wall Street Journal, kde je česká koruna pod portrétem guvernéra Miroslava Singera označena za světovou měnu s největším propadem od začátku roku („koruna oslabuje víc než rubl“). ČNB proto zařadila zpátečku a sděluje, že na únorovém jednání devalvaci neprohloubí, jak vyhrožovala.
Nikde se se však nerozvádí debata, zda devizové intervence jsou opravdu jediným nástrojem, který ČNB zůstal v ruce, aby mohla pečovat o „stabilitu měny“ v době, kdy s úrokovými sazbami nedokáže hýbat, protože jsou na nule. Sama sice zpracovala vnitřní studii na toto téma, ale všechny ostatní nástroje vyloučila. Důvody jsou spíše ideologické než ekonomické (pokud je ekonomie něčím víc než ideologií či náboženstvím). Tato debata by měla být znovu otevřena.
Čeští politici si teď lámou hlavu, jak vpravit do ústavy nějaká omezení prezidenta republiky, aby mu někdo hlídal ruce, až bude příště jmenovat členy Bankovní rady. Vzhledem k tomu, že zprávy, kterými ČNB informuje o své činnosti Poslaneckou sněmovnu, nikdo nečte a jsou brány na vědomí bez debaty, pouhým průvanem vztyčených paží, moc pravomocí bych do rukou politických pletichářů nepřesouval. Ale víc by se mělo debatovat o tom, k čemu centrální banku máme a v čem spočívá její nezávislost. Měla by to být nezávislost na politických hrátkách a úzkých zájmových skupinách. Neměla by to být bohorovná nezávislost na osudu občanů a budoucnosti země.
