Luděk Prokop
24. 2. 2015 Netmedium
Administrativa USA předvádí chování psychopata – jak vyšitého z příslušné encyklopedie. Žel, mnozí naši profíci – politikové plus masmédia, v předvádění chování psychopata USA napodobují. Včetně řady internetových diskutérů, kterým vadí všechno Ruské, jen ne zjevný fašistický nacismus. Nechť čtenář posoudí sám, z chování výše zmíněných a z následné charakteristiky chování psychopata, zda jde o čistě náhodné podobnosti.
Nejprve malá připomínka zločinných aktivit administrativy USA, od roku 1999. Předchozí války a zločiny, včetně genocidy původních obyvatel USA, stejně jako výčet zločinného vměšování USA, do záležitostí cizích států, do roku1999 – pro velice značnou obsáhlost počtu takových zločinů neuváděn.
1999 – Jugoslávie. Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Více než 32 000 bojových vzletů, byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněných a zmrzačených, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů.
2000 – Převrat v Bělehradě. Američané nakonec svrhli nenáviděného Miloševiče.
2001 – Invaze do Afghánistánu – „důkaz“ vycucaný z prstu o angažovanosti bin Ládina v teroristických útocích 11. září 2001, který je založen na pochybném videu se špatným zvukovým signálem a zcela odlišným člověkem od bin Ládina.
2003 – převrat v Gruzii. Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi Richard Miles, toto bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles má pověst jako hrobníka režimů: on jako velvyslanec v Ázerbájdžánu dostal k moci Gajdara Alieva, byl i v Jugoslávii při bombardování v předvečer svržení Slobodana Miloševiče.
2002 – 2004 Venezuela. V roce 2002 se tam uskutečnil proamerický státní převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta, Chávez byl zachráněn z vězení a vrátil se na svůj post.
2003-Libérie, poslední vojáci USA z Libérie odešli 1. 10. 2003.
2003 – „Protiteroristická operace“ na Filipínách.
2003 – Irák. Válka v Iráku, někdy označovaná jako druhá válka v Zálivu, je označení pro konflikt, který zahájil vpád vojsk skupiny států vedených USA do Iráku v roce 2003 a skončil 15. 12. 2011, kdy v Bagdádu, ministr obrany Spojených států amerických Leon Panetta,oficiálně ukončil vojenské operace. Koalice vedená Spojenými státy svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna, zahájila okupaci Iráku, což vedlo k asymetrickému konfliktu se skupinami, které se po zhroucení státu a faktickém zničení armády odmítly vzdát ozbrojeného odporu, ale došlo i k rozpoutání občanské války mezi šíity a sunnity.
2004 Americká armáda obsazuje Haiti.
2004 – Oranžová revoluce – proamerický převrat na Ukrajině. Odstupující prezident Leonid Kučma již tehdy, v roce 2004 prohlásil, že na Ukrajině je možná i občanská válka. Obvinil opozici z převratu. Vzkázal také mezinárodnímu společenství, aby se nevměšovalo do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Předvídaný zrod války se uskutečnil v květnu 2014 po Majdanu a následném, násilném puči, a to vše, od přípravy až po organizační zajištění, dotováno miliardami z USA.
2008 – 8. srpna. Válka v Jižní Osetii. Financovaná a připravená USA- agrese Gruzie do Republiky Jižní Osetie. Na straně agresorů byli aktivní američtí vojenští poradci.
2011 – Egyptská „revoluce“
2011 – Libye. Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn byly hlavním cílem vojenské intervence NATO, ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od diktatury plukovníka Kaddáfího. S cílem svrhnout libyjského šéfa Kaddáfího vycvičily Izrael a USA proti-libyjské rebely v řadě západoafrických a středoafrických zemích. V Paříži sídlící African Confidential Newsletter 5. ledna 1989 informoval, že USA a Izrael vytvořily řadu základen v Čadu a dalších sousedních zemích, aby tam cvičily 2000 libyjských rebelů zajatých čadskou armádou.
Prostě kam se kdy USA vrtly, tam spoušť, chaos a zabíjení. Neustálé výboje USA, provázené absolutní bezohledností, lhaním, manipulacemi pro tvorbu záminek a provokacemi všech kategorií. Zkusme to všechno porovnat s chováním psychopata. X)
Charakteristiky chování psychopata
Psychopatie je, bohužel, spíše parazitní životní strategie, než cokoliv jiného: “sport” těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. Když se setkáme s psychopatií, obvykle si řekneme, “že to nemůže být pravda”. A ona je. Jen my na to nemáme kapacitu. Je nám to cizí, divné, možná ďábelské.
Poruchy chování jsou bojem upevňovány a vyživovány. Většinou tito lidé vyhledávají konfrontace záměrně (byť si to neuvědomují), aby mohly být aktivovány a vyživovány neurony představující patogen (formu myšlenkového viru).
S psychicky narušenými lidmi z politiky, z masmédií, a stejně narušenými, profašistickými diskutéry, nelze soupeřit. Jejich poruchy jsou bojem upevňovány a vyživovány. Většinou tito lidé vyhledávají konfrontace záměrně, (byť si to neuvědomují), – aby, jak výše zmíněno, mohly být aktivovány a vyživovány neurony představující patogen.
Psychopat vykazuje nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Bezcitnost vede ke krutostem. Veškeré negativní věci pečlivě a okamžitě externalizuje – vždy za “to” může okolí, ostatní, kdokoliv jiný. Likvidují důvěru člověka ve smysl života.
Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje situaci dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch.
Podvádění projevující se opakovaným lhaním, užíváním tzv. nicknames (přezdívek), využíváním druhých lidí pro vlastní cíle.
Přesto že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopní inspirovat pocity důvěry a jistoty. Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu pro změnu.
Psychopati se liší od normální populace právě tím, že nejsou schopni dlouhodobé spolupráce. Na začátku spolupracují, jako ostatní lidé, ale po krátké chvíli spouští své podvodné chování.“
Po odhaleném podvodu psychopati většinou vyčkávají a čekají, že se na událost pozapomene. Pak začnou znovu, jakoby se nic nestalo.
Závislost na kontrole a moci. Závislost, která není pod kontrolou. Doslova posedlost, doživotní, neutlumitelná, které se nelze nijak zbavit. Můžete psychopata zbavit moci, ale nemůžete psychopata zbavit jeho touhy po kontrole a moci. Psychopat je z podstaty manipulátor. Když jde psychopat za svým, maskuje to. Tolik toho pro druhé dělá, tolik je miluje,… a oni, “nevděčníci… jsou tak neschopní, nevděční, nenávistní, slabí, chudí. Kde byste bez svého psychopata byli?” A tak dále, a tak podobně. Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
Dává dary – někdy i grandiózní, nedává však nezištně, něco za ně vždy očekává, a to i s úroky, jelikož to jsou jen “počáteční investice” za cílem získat mnohem více, moci vydírat svou oběť a vše jí vyčítat snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje i drobné úsluhy.
Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“. Lže. Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to je pravda.
Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují.
Při čtení uvedené charakteristiky, mimoděk se mi vybavil přesvědčivý, rozhodný výraz, když Obama, vzdor nejasnostem a oprávněným, opodstatněným pochybám, při zjevné absenci důkazů, suverénně, s jistotou nařkl Rusko ze sestřelení dopravního letadla navigovaného ukrajinským dispečinkem, provázeného ukrajinskými stíhačkami do krizové oblasti, kam měly být z bezpečnostních důvodů a bez pochyb „Ukrajinou“ lety již zakázány. Takových příkladů evidentních lží, v souvislosti se vznikem ukrajinské krize, lze uvést celou řadu. Závěrem již jen dodávám, že i moderátoři a někteří politici u nás, jak často vidíme, jsou schopni popírat i zcela zjevné skutečnosti. A tváří v tvář faktům jsou schopni tvrdit, že neexistují, popírat zjevný fašismus, s jeho násilím a vše špatné svádět na Putina a Rusko. Z toho, kdo sám sebe brání „vyrábět“ agresora a z militantního agresora „vyrábět“ ochránce svobody a demokracie.
