22. 2. 2015 zdroj a zdroj
Ukrajina přece jenom mírové síly potřebuje. Ale v Kyjevě, ne na Donbasu. A nejlíp ruské.
Po katastrofě v Děbalcevě Ukrajina uznává, že bojeschopnou armádu nemá. Říká se, že v Děbalcevě zůstalo to nejlepší, co měla. Ukrajina opět ukázala, že nemůže bojovat. Opouští své lidi. 128. horská pěchotní brigáda, o jejímž odchodu z Děbalceva mluvil Porošenko, je téměř celá zničená. Vlastně byla ponechána v “kotli” jak potrava pro děla. Totéž platí pro 8. pluk zvláštních sil a všechny ostatní jednotky.
Teď něco o trofejích, ochotně přenechaných ukrajinskou armádou novorossijským vojskům v Děbalcevském kotli. Inu, podle prvních zpráv byli velmi štědří: více než 80 tanků, 50 dělostřeleckých systémů kalibru 122 a 152 mm, 15 raketometů “Grad”, 500 tun dělostřelecké munice, zatím neevidované množství střelných zbraní a munice. Obzvláště cenné jsou stovky přístrojů a zaměřovačů nočního vidění, digitálních rádií, termokamer, moderních balistických vyhodnocovačů a přístrojů pro řízení palby, obvazového materiálu a protišokových prostředků západní výroby, kevlarových přileb (třebaže ruské výroby a kvalitnějších, ale stále ještě nedostatkových), vest nové generace.
Takže armáda prakticky není. Ukrajinskou armádu už nazývali legií NATO. A ne bezdůvodně. Na straně Ukrajiny bojují žoldáci z Gruzie. Na Ukrajině je 500 amerických žoldáků z organizace Blackwater, která byla přejmenována, ale doposud je známá pod tímto názvem. Jsou to titíž žoldáci, kteří dříve bojovali v Iráku. To zdaleka není úplný seznam. Ale to všechno musí být v souladu s Minskou dohodou z Ukrajiny staženo. Bod číslo 10 to výslovně říká. “Stažení všech cizích ozbrojených formací, vojenské techniky a také žoldáků z území Ukrajiny pod dohledem OBSE.” A hle, v Kyjevě se urychleně snažili přijít na to, jak tento bod obejít a legalizovat tyto formace v podobě mírových sborů. Je pochopitelné, že ze strany domobranců i Ruska bylo toto okamžitě zaregistrováno. Bylo proto zdůrazněno, že vstup mírových sil Minská dohoda nepředpokládá. Zvlášť pokud by to byl vstup pouze západních mírových sil bez účasti Ruska; byla by to fakticky otevřená agrese a nikdo je na Donbas nepustí. Tím spíš na hranice, jejichž kontrola je výslovně stanovena Minskou dohodou. Bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN je to nemožné. Je to cesta do slepé uličky. Žádná taková rezoluce není. A nebude bez souhlasu Ruska. Je jiná rezoluce a tu je zapotřebí plnit.
Ale tam, v Kyjevě, by Porošenkovi byly mírové síly velmi užitečné. O chrabrém vyvedení vojsk z Děbalceva budou brzy vědět všichni. Šídlo v pytli neskryješ. V Dněpropetrovsku už byl vytvořen štáb nacionalistických organizací a 13-ti kárných praporů. Jaroš a Semenčenko tento štáb vedou. Tato struktura není podřízena Porošenkovi a je přímou hrozbou pro kyjevskou moc.
Zatím USA Porošenka potřebují, nemusí se moc bát. Ale může se ukázat, že už potřebný není. A potom se spustí procesy. V tomto spočívá druhý, skrytý aspekt Porošenkova nápadu o mírových silách – budou nejen oddělovat Novorossiju a Ukrajinu, spíše se stanou jeho osobní ochranou před regionálními prapory a teroristy “Pravého sektoru” v případě vyřizování účtů v Kyjevě. Orgány činné v trestním řízení Porošenka neochrání. Po majdanu byly prakticky zlikvidovány. A nahrnuli se tam nejrůznější neřádi z majdanu. Proto se již připravují k odeslání do Kyjeva vnitřní vojska, která se s potěšením pomstí regionálním praporům a “Pravému sektoru” za leden-únor loňského roku. Jsou vybavena, vycvičena, bojů se neúčastnila. Ale hlavní věc – jsou motivována. A situace je taková, že Porošenko, na rozdíl od Janukovyče, pokud to bude nutné, rozkaz k likvidaci “teroristů”-pravoseků a k vyčištění Kyjeva od zločineckých a banditských živlů vydá, jinak ho čeká osud Kaddáfího.
A také mírové síly by mohly povstání v Kyjevě odvrátit. A zejména ruské mírové síly. Zaprvé, mají i takovou image, že se všichni bojí. Stačí, když se objeví pouze jeden ruský zástupce mírových sil – nikdo ani nešpitne. Každý si pamatuje i uctivé lidi na Krymu, i to, co se stalo v Gruzii po útoku na ruské mírové síly. I mírové síly NATO jsou samozřejmě dobré. Ale v případě, že z Washingtonu přijde povel “fas”, dostanou rozkaz nezasahovat. Nebo naopak, dostanou dokonce rozkaz pomoci. Ale Rusové, pravda, mohou i ochránit, kdyby něco. Porošenko je potřebný jako garant Minské dohody. Bez Porošenka ji nebude mít kdo na Ukrajině plnit. Pokud Ukrajina vůbec bude. Takže Petr Porošenko by si měl dvakrát rozmyslet, než bude zvát mírové síly. Zejména by měl přemýšlet nad tím, na koho se obrátit a kam.
Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
