Jiří Baťa: Pan Pehe ví, proč Češi odmítají přistěhovalce

Jiří Baťa
25.5.2015 První zprávy
Politolog Jiří Pehe ve svém článku “Proč Češi odmítají přistěhovalce” (PRÁVO, sobota 21.02.2015) se zamýšlí na příčinami, proč se Češi staví k přistěhovalcům odmítavě.

Ke svému stanovisku a názoru použil výsledků z průzkumu Eurobarometru a zjišťuje, že se Češi umístili na čtvrtém místě mezi zeměmi EU v odmítání přistěhovalectví ze zemí mimo EU a na druhém místě v odmítání přistěhovalců ze zemí EU. Statistika je, kromě jiného, řeč čísel, ale nikde není záruka, že mluví pravdivě, tím méně od srdce. Pan Pehe pokládá akademickou otázku proč zrovna Česko, které nemá s cizími uprchlíky žádný velký problém? A také se ptá, z čeho tento pramení.

Jako politolog si pan Pehe vždycky nějakou vyhovující odpověď nebo zdůvodnění najde. Žel, ne vždy jeho vysvětlení odpovídá realitě. I v tomto případě nešel pro odpověď daleko a konstatuje, že vysvětlení lze nalézt v “nesamozřejmém národě”, který je prý traumatizován svojí minulostí, bojí se všeho “cizího”. Nebyl by to pan Pehe, aby nezajel do tohoto problému hlouběji, než je zdrávo. Pojem “nesamozřejmý národ” je nejen abstraktní, nic nevypovídající a k danému tématu sotva relevantně akceptovatelný. Podle něj je prý český odpor k přistěhovalectví kontraproduktivní, protože naše země se kvůli nízké porodnosti rychle dostává do demografické pasti, v níž bude těžké ufinancovat důchodové a sociální sytémy. Na to lze odpovědět, že má relativně pravdu, ale je to pravda poloviční, protože už neříká, co je toho příčina.

Nemyslím a jistě nebudu sám, že by nás v tomto problému zrovna přistěhovalci měli “spasit”. Při dobré vůli politiků, vlády a především podnikatelské sféry, by se řešení našlo, ono se dokonce nabízí, jenže zmíněné dobré vůle se markantně nedostává. Jinými slovy, pan Pehe sice poukazuje na celou řadu odvětví, jako například ve stavebnictví, které by prý bez práce “levných” přistěhovalců měly vážné problémy. No a  jsme u samého jádra pudla. Především, jak poukazuje pan Pehe, jde o “levné”, tedy jak jinak než námezné pracovní síly a svým způsobem tak podporuje vykořisťovatelskou práci, rovnající se práci otrokářské, kdy “levná” pracovní síla z řad přistěhovalců bude vydělávat toliko a pouze na svou obživu, na svůj skromný, ne-li žebrácký život. Nejde se nezeptat pana Peheho, nejedná se náhodou o diskriminaci? Kde jsou lidská práva, rovnoprávnost, spravedlnost a jiné atributy demokracie, kterými se pan Pehe tak často ohání? Vždyť tak rád poukazuje na diskriminační přístupy k Romům a pojednou by doporučoval, pro záchranu některých odvětví, stejný diskrimanační přístup, co se práce týká, jen ne ze strany Romů, ale přistěhovalců. O jejich samotném životě pak už lépe se ani nezmiňovat, konec konců to nezmiňuje ani sám Pehe.

Kde je logika? Aneb: proč se zabýváme důsledky a ne příčinami?

To ale zdaleka není jediný problém. Panu Pehemu zcela uniká skutečnost, že Česká republika, byť na tom není úplně nejhůře, přesto “opečovává” víc jak půl milionu nezaměstnaných. Jak by asi měli přijít k práci tito nezaměstnaní, když levnou práci – nicméně pořád práci, znamenající výdělek – by vykonávali přistěhovalci? A jsme u dalšího problému a tím je panem Pehem zmiňovaná “levná” práce! Je přece rozdíl, jestliže Německo, Francie, Rakousko, Švýcarsko a jiné bohaté státy jsou ochotny přijímat přistěhovalce, kteří tam budou pracovat rovněž jako “levná” pracovní síla, ale s “mizerným” platem, který u nás nemá (v přepočtu) ani kvalifikovaný dělník nebo zaměstnanec (u nás má supermizerný plat či mzdu)!

Takže, pokud u nás budou průměrné platy a mzdy u kategorie dělník či zaměstnanec na úrovni nejnižších, zákonem stanovených mezd a platů např. v Německu, Francii, Rakousku, Švýcarsku a pod., pokud u nás bude půlmilionová armáda nezaměstnaných, statisíce živořících na hranici bídy atd., potud český občan nebude mít pozitivní vztah k přistěhovalcům. Vždyť tady nejde o odmítání nebo nenávist našich občanů k těmto přistěhovalcům jako lidem, ale z obav zhoršení sociálně-ekonomického zabezpečení a jistot, které by se jejich příchodem (rozuměj přistěhovalců) zákonitě zhoršily.

Tvrzení pana Peheho, že “naši” (proč zrovna naši nechápu) přistěhovalci by prý ani výrazně nezatížili český sociální systém, ani by prý nebyli zdrojem násilí nebo terorismu, je částečně lživé tvrzení, částečně zbožné přání. Ale jsem přesvědčen, že pan Pehe by za jediného takového přistěhovalce nedal ruku do ohně, že tento člověk nikdy nic neučiní, co by bylo v rozporu se zákonem! Nevím zda podle konstatování pana Peheho, že k nám ze zemí EU vesměs přicházjí lidé majetnější, vzdělanější, často prý pracující pro významné nadnárodní firmy, by měli nějak výrazně ovlivnit negativistický přístup našich občanů k cizím přistěhovalcům. Ty lze totiž počítat na desítky a jak pan Pehe poznamenává, jsou vesměs také soběstační a  finančně zajištěni. Tedy, že je to zcela jiná kategorie běženců. Potom ovšem nechápu, proč tyto lidi dává pan Pehe dává do souvislosti s přistěhovalci. Na druhé straně je pravdou, že přistěhovalci z řad isámských fundamentalistů z komunit ve Francii a Německu se k nám zatím, chvála bohu, nehrnou.

Pan politilog Pehe se umně vyjadřuje o stavu “české duše” jako “nemocné”, neboť Češi, podle statistiky eurobarometru, obecně upřednostňují přesně neidentifikované (zdůvodněné) odmítání přistěhovalců, ve kterém nehrají roli reálné hrozby a problémy, spojené s přistěhovalectvím. Myslím naopak, že ty důvody jsou až příliš dobře známy, jen se k nim nechce nikdo z politiků znát či se k nim hlásit. Nezanedbatelný je také fakt, že řešení přistěhovalectví na vládní úrovni je mimořádně výhodný džob pro nemálo agentur, neziskovek a jiných organizací. Obdobná situace je i v oblasti řešení strategie integrace romského etnika do společnosti, na které se z vládních peněz přiživují (a dobře) desítky podobných institucí.

Závěrem pan Pehe konstatuje, že pro naši budoucnost v globalizovaném světě toto poznání a tyto skutečnosti nevěstí nic dobrého. A je vymalováno, Češi budou ti špatní a “nesamozřejmí” jenom proto, že mají obavy sami o sebe, že odmítají přistěhovalce, kteří byli donuceni prchnout ze své země díky lidem, se kterými nemají Češi nic společného. Nemluvě o tom, že útěkem ze své země tito lidé dávají svou zemi všanc těm, kteří je donutili svou zemi opustit. Měli by se o svou zem, o svá práva, o své životy bít doma, v cizině toho moc, zda vůbec něco, nesvedou. A pokud by zůstali, pak by nebylo od věci podporovat je na místě (tj. u nich doma) v rámci možností. Přistěhováním se k nám do ČR (Německa, Francie atd. se to netýká) sice zachrání své životy, ale ten nebude o nic lepší, než u nich doma a navíc zhorší sociální a ekonomické podmínky našim lidem, kteří jsou jednak bez práce, ne málo je jich bez domovů, ale také mnohdy na hranici bídy, ne-li už i za ní. To není nemoc, jak to bezostyšně nazývá pan Pehe, to jsou skutečnosti, které jsou důsledkem budování rozvinutého kapitalismu a bezbřehé demokracie v české kotlině. Strkáním hlavy do písku, vyhýbat se těmto problémům, neochota je řešit, pak ano, to je zcela jistě něco, co nevěstí nic dobrého. Ovšem tak to zase pan Pehe nemyslel!

PS: otázku muslimských tradicí a islámského náboženství nezmiňuji, to je kapitola sama pro sebe.